Rakouský orel padá/Zajištění Prahy rakouským generálním štábem
| Rakouský orel padá Jaroslav Rošický | ||
| Zbraně a letáky | Zajištění Prahy rakouským generálním štábem | Poslední dny před převratem |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Rakouský orel padá |
| Autor: | Jaroslav Rošický |
| Zdroj: | ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933. |
| Vydáno: | 1933 |
| Licence: |  PD old 70 |
Generální štáb na vojenském velitelství hlavnímu městu Praze velmi nedůvěřoval a hleděl si je zajistiti spolehlivými prapory cizích pluků. Praha byla přeplněna údernými prapory německými, maďarskými a rumunskými s plnou válečnou výzbroji a spoustou strojních pušek. Mimoto byla ve Vršovicích ubytována tak zv. asistenční baterie dělostřelecké, jejímž úkolem bylo zasáhnouti, kdyby v Praze vypukly nepokoje. To byl její jediný úkol, a byla proto stále pohotově.
Mužstvo této baterie bylo však úplně české, důstojníci skoro všichni Němci až na poručíka Karla Hroníka. Toho si vzal na starost setník Kostrba a podařilo se mu skutečně získati jej pro náš úkol. Poručík Karel Hroník byl instruován, aby působil mezi mužstvem baterie v tom směru, aby v daném okamžiku důstojníci německé národnosti byli zahnáni a celá baterie se dala nám k disposici. Tak se také stalo. 28. října 1918 vypovědělo mužstvo baterie německým důstojníkům poslušnost a 29. října byla děla převezena na Hradčany.
Svou moc v Praze ukázalo vojenské velitelství při akci socialistické rady, směřující proti vývozu potravin z Čech, a sice dne
kdy Praha byla proměněna ve vojenský tábor. Socialistická rada, ve které byli sdružení zástupci obou socialistických stran českých, usnesla se totiž jednomyslně na tom, aby v pondělí dne 14. října 1918, tedy právě dva týdny před převratem, byla provedena jednodenní generální stávka všeho dělnictva a demonstrovalo se proti vývozu potravin a uhlí z Čech.
Byla sepsána a vydána proklamace rázu revolučního a na Staroměstském náměstí měl býti uspořádán veliký tábor lidu. Akce tato, hlavně však generální stávka dělnictva, vzbudila na pražském vojenském velitelství a místodržitelství veliké obavy a byly proto dány rozkazy k ráznému zakročení.
Setník Kostrba se ovšem na posádkovém velitelství o celém rozsahu vojenského zakročení, chystaného na 14. říjen, dověděl, a vyhledal mě v mém bytě asi o polednách v neděli dne 13. října 1918. Nastoupil jsem však v ten den 24hodinnou inspekční službu v kadetní škole, a byl proto poslán za mnou. Přišel a vše mi sdělil. Jelikož jsem sám budovu kadetní školy nesměl opustiti, nařídil jsem mu, aby se ihned převlékl do civilu a vyhledal šéfredaktora Síse, a kdyby toho nenašel, dra Josefa Scheinera a o všem jej informoval. Setník Kostrba slíbil tak učiniti, a jak si vzpomínám, hlásil mi potom později, že vše oznámil dru Rašínovi, jelikož nikoho ze jmenovaných pánů nenašel. Rakouská vojenská moc, kterou si generální štáb dne 14. října 1918 zajistil Prahu, byla vskutku imposantní. Mimo pražskou posádku, která byla konsignována a nařízena jí pohotovost, byly do Prahy povolány setniny německých pluků z Chebu, Lince, Litoměřic a četnictvo bylo svoláno do Prahy v síle co největší, jelikož část pražské policie byla pokládána za nedosti spolehlivou.
Hned v pondělí ráno byla Praha obsažena vojskem v plné válečné zbroji i s vojenskými kuchyněmi. Vnitřní Praha byla od předměstí odříznuta kordony vojsk, Václavské náměstí vyklizeno, rovněž tak náměstí Staroměstské. Na všech důležitých bodech Prahy byly postaveny strojní pušky a vojsko tábořilo na ulicích.
Těmito násilnými opatřeními byl ovšem veřejný tábor lidu: na Staroměstském náměstí znemožněn, ačkoli stávka byla všeobecná, neboť ani elektrické dráhy nejezdily. Klid však nebyl nikde porušen. Socialistická rada výslovně před násilnostmi varovala, Národní výbor pak prohlásil a všude i na venkově pomocí telefonu a cyklistů rozhlásil, že akce socialistické rady, která byla někde chápána jako politický převrat, není akcí Národního výboru a vybízel všude k udržení klidu a pořádku.
V pondělí dopoledne volal mne do kadetní školy telefonem poručík Jindřich Čapek a vyzval mě, abych co nejdříve navštívil šéfredaktora Síse; podotkl však s důrazem, kterému jsem ovšem porozuměl, že není příčiny k jakémukoli znepokojení.
Odpoledne dne 14. října 1918 bylo vojsko asi k 5. hodině z ulic odvoláno.
U šéfredaktora Síse byl jsem poučen, co se po celý den dělo a bylo mi ještě jednou zdůrazněno, že to nebyla akce Národního výboru, tedy také ne vhodný okamžik pro násilný převrat, což jsem již z dopoledního telefonického rozhovoru s Jindřichem Čapkem vyrozuměl.
Večer ve schůzi našeho výboru vojenského konstatovali jsme pak úžasnou sílu rakouského vojska, které v několika hodinách proměnilo Prahu ve vojenský tábor. Viděli jsme, že generální štáb vojenského velitelství pracuje nikterak nezlomen a neukázal žádné slabosti. Měli jsme ukázku, jak co dovede, ale také, jak to dělá. A to bylo pro nás velmi důležité. Při převratu zařídili jsme se ovšem podle toho. Měla tedy ukázka moci vojenské v Praze a způsob zabezpečení města pro nás značnou cenu.
Velikou důležitost připisují však také té okolnosti, že nedošlo k žádným výtržnostem, násilnostem a útoku na vojsko nebo policii. Okolnost tato posloužila nám při skutečném převratu za 14 dní potom způsobem vynikajícím, poněvadž se mohlo 28. října poukázati na to, že není třeba vojenského zakročení, že klid a pořádek nebude porušen, právě tak, jako nebyl porušen 14. října. Zmíním se o tom ještě později.