Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XXXII
Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček | ||
XXXI | XXXII | XXXIII |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | XXXII. |
Podtitulek: | Boleslav Štědrý. Biskupství pražské. |
Autor: | neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček |
Zdroj: | Archive.org Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | Praha, Matice česká 1877. s. 54 - 56. |
Licence: | PD old 70 |
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.) | |
Související články ve Wikipedii: Boleslav II. |
Pak Bolesłav liútí snide,
jeho syn Bolesłav na stolec vznide.
Połúči sě svatý ze złého
a miłostivý z liútého.
Kostełóv dva dcěti v Čechách postavi,
młádí Bolesłav ustavi.
Almužny veliké činieše,
křěsťanstvo velmi płodieše.
Jmějieše sestru děvojnu, tej diechu Młáda,
ta bieše božiej cti velmi ráda.
Ta jide do Říma v kniežěciej drázě,
i doby biskupstva na Prazě.
Ta zákon svatého Benedikta do Čech přinese,
k svatému Juřiu mnoho panen snese.
Prvý biskup mnich, ten Sasic bieše,
a Dětmar jménem słovieše.
Druhý svatý Vojtěch, ten také mnich bieše.
Otec jeho jmě Słavník jmějieše,
matka jeho Střezisłava bieše,
sestřěnec kněziu zlickému bieše.
(Słavník ten v Liubici dvorem sedieše).
Ale že cti netbajieše,
Strachkvasovi mnichu biskupstva postúpiti chtieše,
ale Strachkvas přijieti nerodieše.
Tehdy mu svatý Vojtěch povědě:
„Synku, jáz to dobřě vědě,
ty nynie moha, i nechceš přijieti,
potom budeš chtieti,
a nelzě-ť bude jmieti.“
Svatý biskup chtieše liud pohanských obyčějóv odvesti,
chtě jej ke křěsťanským obyčějóm přivesti,
by v pravé manžełstvo vstúpili,
a pohřěb u svatých jměli,
a trhu v neděliu nedieli,
liudí robotných nejměli.
Když kopřiv z své zahrady nemož' vypleti,
musi všiu zemiu zakleti.
Zaklev zemiu, svatý Vojtěch do Říma jide,
proti jeho vóli Strachkvas na biskupin stolec vznide.
Když jeho na biskupstvo světiechu
a kněžie około jeho stojiechu,
črt v Strachkvas vstúpi;
doniudž dušě, dotud z něho nevystúpi.
Pak svatý Vojtěch do Čech sě vráti,
otklev zemiu, do Polan jide, chtě tam kázati.
Opěť zaklev zemiu, do Prus jide,
ottud s korunú mučenníkovú k Bohu dojide.
To sě sta léta od narozenie božieho
po devieti set po devieti dcát šestého.
Z jeho smrti ciesař Čechy vini,
bez jich děky Tekdaka biskupem učini.
Kněz Bolesłav snažně Bohu słúžieše,
pro to se jemu vezde dobřě vedieše.
Polany tehdy pevně pobi
a všie země až do Krakova doby.
Na Krakově posádku posadi,
jiné tvrzě Čechy osadi;
neb svoboda veliká bieše
proto česť i sbožie jmějieše.