Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/LXVII

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
LXVI	LXVII	LXVIII

Údaje o textu
Titulek:	LXVII.
Podtitulek:	Soběslavovo stíhání Němcův.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 115 - 117.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Soběslav II.

Po králiu syn jeho Soběsłav knězem bieše.
Ten, kteréhož Němcě uzřieše,
k sobě přivesti kázáše
a nos jemu uřězáše,
řka: „Němče, po světu nesledi,
v svej zemi mezi svými sedi!
Po dobré s' ot svých nevyšeł;
pověz, proč mezi ciuzie přišeł?“
Jiní, ot knězě vidúcě,
kdež uzřiechu Němcě jdúcě,
jako na vlka vołáchu,
uši a nosy jim řězáchu.
Kto jemu němečských nosóv ščít přinesieše,
tomu sto hřiven dadieše.
Po všěch Němcích pověsť jdieše,
že Soběsłav jich nenávidieše.
Múdry j'mu za dobré jmějieše,
že ciuzozemcě v zemiu nepúštieše,
řka: „Dobrý svój jazyk płodí,
nevěrný o svém jazyku nerodí.
Země jest máti každého,
ktož jiej nepřěje, nejmám j'ho za šlechetného.“
Tkačata sě země české obíjiechu,
neb sě knězě Soběsłava stydiechu.
Král sě je na Čechy žałovati,
ciesař mu káza máło poždati:
„Pro tvého syna chciu všě Čechy zbíti,
a v Čechách chciu tě němečským králem učiniti.“
Hrabie jeden, tu řěč když o Čechách vzvědě,
toto-ť vám divně povědě,
nemože do Čech posła jmieti,
a'ž musi jednoho najieti.
Soběsłav ve mši nemłuvieše,
ani kterého posełstvie słyšieše.
Poseł, chtě knězě brzo zbýti,
počě ve mši kněziu posełstvie młuviti.
Kněz, sě na posła ochek, k Bohu vzdeše,
Němec, užas se, zdeše.
Ciesař Čechóm otpovědieti chtieše,
ale posła jmieti nemožieše.
Jeden udatný rytieř sě obra,
s tiem posełstvím do Čech sě bra,
řka: „Co by tu kto hrozú bonił?
Však sem sám často na desěť honił.
Bude-li mi co chtieti učiniti,
a jáz sě s ním budu bíti.“
A když uzřě knězě poseł,
sta, užas sě, jako oseł.
Kněz ku posłu líc přistúpi:
z posła strachy dušě vystúpi.
Tehdy biskup Sylvester snide,
po něm na biskupstvo Minhart vznide.