Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/CIX
Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček | ||
CVIII | CIX | CX |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | CIX. |
Podtitulek: | Boj s králem. Hlad v zemi. |
Autor: | neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček |
Zdroj: | Archive.org Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | Praha, Matice česká 1877. s. 179 - 181. |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Vilém Zajíc z Valdeka |
Léta ot narozenie syna božieho
po tisiúciu po třech stech po desieti šestého
král bez zeman z země jide
i za pół druhého léta nepřijide.
Sám šest po zemiech sě tułáše
a kniežecie dvory ohledováše.
Pak sě s Němci do země vráti
a s nimi počě po všie zemi bráti.
I jednomu pánu neotpustieše,
pořád všiu zeimiu žžieše.
Toho sě sžěli Zajiecovi,
točiúš z Valdeka Vilémovi,
i počě młuviti:
„Juž živ déle nechciu býti,
té spústy nechciu déle trpěti;
chciu s Bohem na ty Němcě jeti.“
Uzřěv, že jeho sbožie Němci pálé,
vecě: „Nechciu jim hověti dále.“
U mále poteče proti mnohu,
řka: „Vědě, že s ně býti nemohu;
ale ufaju do pomoci svatého Vácłava,
jenž jesť česká mocná hłava.
Na jeho miłosť chciu k nim jíti!“
Dojed jich, je sě s nimi bíti.
Tehdy zjevně Čechóm svatý Vácłav sě pokáza
a za sobú u boj jim jíti káza.
Tu Čechové dobři biechu,
udatně Šváby pobichu.
Słušie každému dobrým býti
a své země životem brániti,
pro svój jazyk i smrť přijieti:
a toho tvé děti budú česť jmieti.
Na Rýně počěchu młuviti,
kto by był mohł krále pobiti?
Když jim Švábi na Zajiecě pověděchu.
Rýněné jim otpověděchu:
„Neřiekajte ‚zajiec‘ Vilémovi,
ale přirovnajte jej ke lvovi,
řkúc: ‚Móž‘ ten rytieř dobrý býti,
že pro své země čest směł v taký boj vníti.“
Král pro tu škodu,
aby nevšeł v hroznu příhodu,
s zemany sě snide
a v jich miłosť vjide.
Pro tu válku za tři léta taký hład vznide,
že pro-ň dobřě třetina liudu snide.
A vlcie tak liudi jediechu,
že i oděné liudi s samostřieły dáviechu.
Liudie jiné liudi tepiechu
a svařiece jediechu.
Tehdy jesť nalezena
některá chudá žena,
tu jesť u pusté pivnici seděła.
Ta se třmi dcerami liudi jedła,
potom také i dcery sně,
však hładu neobráni sě.