Údaje o textu
Titulek: Zimní IV
Autor: Jan Neruda
Zdroj: NERUDA, Jan. Prosté motivy. Praha : Mladá fronta.  
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

V očích mně cos světélkuje,
lebkou mně to lehce cinká -
mojí duší náhle vane
mladá, bujná upomínka:

Jasný měsíc, rovná pole,
všude plno sněhu na nich,
a my z chrámu od půlnoční
na zvonivých jedem saních.

V huňaté své kožešině
vedle mne si dívka hoví -
teploučká jak letní vánek,
hezoučká jak dukát nový.

V chrámě jsem se na ni díval,
nosíkem jak v knize leží -
při modlitbě ve dřímotách,
při hubičkách teď tak svěží!

„Dej mi ještě třetí - čtvrtou -
a pak pátou - šestou, dítlo,“-
tolik medu, tolik vůně
a tak droboulinké kvítko!

„A teď ty mi navrať všecky,“
v smíchu dívčina zas praví -
pěkně se to v saních sedí,
že se nesrážějí hlavy!

Tepny létly, srdce bilo,
jak by rozskočit se chtělo -
rád bych ještě jednou prožil
v myšlenách vše, co se dělo!

Ale jasný měsíc bledne,
slaběj to vždy hlavou cinká -
za sněhová lada letí
mladá smavá upomínka.