Prosté motivy/Podzimní VIII

Prosté motivy Jan Neruda
Podzimní VII	Podzimní VIII	Podzimní IX

Údaje o textu
Titulek:	Podzimní VIII
Autor:	Jan Neruda
Zdroj:	NERUDA, Jan. Prosté motivy. Praha : Mladá fronta.   Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Chtěl věčně bych být jen jak podzimek -
však jako tenprvní a zdravý:
má z železa svaly, z žuly hnát,
přitom jak dítě je hravý.

On na každou skulinu hvizdne si
a šustí si v každičkém chrastí,
on mlhy si chytá na větev,
větry do skalních si pastí.

On balvany mlhy si do výše
až k temeni Boubínu vleče,
a pranic si z toho nedělá,
v kapkách že vše hned zas steče.

On do kraje smečku si vypustí
svých drobounkých vírových dětí
a do cesty sfoukne jim pro hračku
písek a listí a smetí.

Pak zase kams do dálky zavolá,
a zní to jak dělová rána -
kde vzala se, vzala, už je tu
obrovská smršťová panna.

A panna hned do kola - do kola,
v důl, na horu nohu svou sází
a podzimek střechy a vývratě
dvorně ji v zástěru hází.

Zas hvizdne si - kosti to projímá -
na mračna, jež nesou si hromy,
a vymknuv jim hromový z rukou klín,
po lese štípá jím stromy.

I vyrve jim oheň ze záňadří
svou divoce nezdolnou silou -
„Chci pořezat všechny ty hlavy skal
zubatým bleskem jak pilou!“