Pohádky (Kipling)/Jak dostal velbloud hrb

Pohádky Rudyard Kipling
Jak přišla velryba k svému jícnu	Jak dostal velbloud hrb	Jak přišel nosorožec ke své kůži

Údaje o textu
Titulek:	Jak dostal velbloud hrb
Autor:	Rudyard Kipling
Zdroj:	Rudyard Kipling. Pohádky, Hejda a Tuček,
Vydáno:	nákladem Hejdy & Tučka v Praze
Licence:	PD old 70
Překlad:	Pavla Moudrá

Englishрусский

V pohádce této se vypráví, jak přišel velbloud k velkému hrbu. Na počátku let, kdy svět byl z brusu nový a zvířata začínala pracovati jako člověk, byl jeden velbloud, jenž žil uprostřed Řvavé Pouště, protože se mu nechtělo do práce. Kromě toho byl také řvounem. Okusoval keře a trní, tamaryšky, pryšce a bodlák, a činil vše strašlivě líně. Promluvil-li kdo na něj, řekl: »Hr!« Právě jen »hr!« a nic víc.

Jednou v pondělí ráno přišel k němu kůň, sedlo na zádech a uzdu v hubě, a děl: »Velbloude, ó velbloude, pojď odtud a klusej a běhej jako my.«

»Hr!« řekl velbloud a kůň odešel a žaloval to člověku.

Pak přišel k němu pes, s hůlkou v tlamě, a pravil »Velbloude, ó velbloude, pojď, nos a přinášej jako my!«

»Hr!« řekl velbloud. I pes odešel a řekl to člověku.

Konečně přišel k němu vůl, se jhem na šíji, a děl: »Velbloude, ó velbloude, pojď a orej jako jiní z nás.«

»Hr!« řekl velbloud. Proto také vůl odešel a řekl to člověku.

Když se den chýlil ke konci, zavolal si člověk koně, psa i vola, a řekl: »Vy tři, ó vy tři, je mi vás líto ⟨v tomto z brusu novém světě⟩; ale onen hrčil na poušti neumí pracovat, jinak by zde již byl, a proto nutno nechati ho s pokojem, a vám jest pracovati dobu dvojnásobnou, aby se to nahradilo.«

To velice rozzlobilo všechny tři ⟨v tomto z brusu novém světě⟩, i shromáždili se na kraji pouště k hlučné schůzi. A přišel velbloud, žvýkaje líně pryšec a smál se jim. Pak řekl »Hr!« a odešel.

V tom šel tudy džin, jenž hlídá pouště, vale se v mračnu prachu ⟨džinové necestují jinak, ovládajíce umění kouzelná⟩, a zastavil se, aby si poklábosil s naší trojicí.

»Džine všech pouští,« řekl kůň, »má někdo právo na lenost v tomto z brusu novém světě?«

»Zajisté ne,« řekl džin.

»Nuže,« pravil kůň, »uprostřed tvé Řvavé Pouště ⟨a sám je řvoun⟩ žije tvor s dlouhým krkem a dlouhými nohami, a od pondělka od rána nevykonal ani kousku práce. Nechce běhat.«

»Hví!« zahvízdal džin, »u všeho zlata Arabie, toť velbloud! A co tomu říká?«

»Říká ‚Hr!‘« pravil pes; »a nechce nosit a přinášet.«

»Říká ještě něco?«

»Jen ‚Hr!‘ a nechce orat,« děl vůl.

„Velmi dobře,« pravil džin. »Zhhrbatím ho, počkáte-li laskavě chvilku.«

Zahalil se do svého oblaku jako do pláště a nesl se pouští, až našel líného velblouda, právě když pozoroval vlastní obraz v kaluži vody.

»Dlouhý příteli,« pravil džin, »co slyším o tobě? Nechceš prý pracovat, na tomto z brusu novém světě?«

»Hr!« řekl velbloud.

I usedl džin, podepřel bradu rukou a jal se osnovat Veliké Čáry, zatím co velbloud hleděl na svůj obraz v kaluži vody.

»Strašlivá tvá lenost zavinila, že pilná trojice nucena jest konati od pondělka od rána práci mimořádnou,« pravil džin a osnoval dále čáry, podepíraje si bradu rukou.

»Hr!« řekl velbloud.

»Neopakoval bych to na tvém místě,« řekl džin; »říkáš to příliš často. Rád bych, abys pracoval.«

A velbloud řekl zase »Hr!«; ale sotva dořekl, viděl, jak se jeho hřbet, na který byl tak pyšný, nafukuje a nafukuje na velikánský protáhlý hrb.

»Vidíš?« pravil džin. »To je tvé »hr!«, které jsi si přivodil leností. Dnes je čtvrtek, a ty's od pondělka, kdy se začlo pracovat, nevykonal díla. Teď půjdeš do práce!«

»Jak pak mohu pracovat s hrbem na zádech?« pravil velbloud.

»Ten jsem ti dal schválně,« odvětil džin, »protože jsi zmeškal tři dny. Budeš nyní moci konat díla po tři dny, bez jídla, protože můžeš týti z hrbu, a neříkej nikdy, že jsem pro tebe ničeho neučinil. Opusť poušť, jdi k oněm třem a chovej se dobře!«

I sebral se velbloud i s hrbem a odešel, aby se připojil k naší trojici. Od toho dne nosí neustále hrb; ale dosud nenahradil tří dnů, zameškaných na začátku světa, a dosud se nenaučil, jak se chovat.