Poesie sociální/Závěrečná báseň Vybouřených smutků
| Poesie sociální | ||
| Kondor | Závěrečná báseň Vybouřených smutků | Po přečtení zprávy filantropických dam |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Závěrečná báseň Vybouřených smutků[red 1] |
| Autor: | Antonín Sova |
| Zdroj: | Poesie sociální Online na Internet Archive |
| Vydáno: | In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 139. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Ke zveřejnění vybral Antonín Macek | |
Vyšel jsem v přítmí … Válečný čas byl. A země
voněla bouří a spláchnuta deštěm bujela všady.
Psi vyli zavřeni v těsných stájích odbyté kultury,
Bezvládí duší když táhlo, táhlo starými Městy.
Psi světa starého, vyhnilé, napuchlé zdvihali oči
od kostí, na nichž leželi. Vyli tak časem v dálku.
Táhli jsme neslyšně Městy a prolínali jsme zdi,
přebarvili jsme vody a nasákli do vůně květů.
Psali jsme Memento na chrámy, příkrá cimbuří hradů,
na dvéře ložnic. Byl válečný čas. A země
prolnutá námi se černala před jarem příštích věků.
V mlhách jsme přes Města táhli za zpěvu budoucích žalmů.
(Závěrečná báseň »Vybouřených smutků«.)
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ V knize bez nadpisu, titul podle poznámky pod básní