Poesie sociální/Tkalci
| Poesie sociální | ||
| Úryvek z „Odpoutaného Promethea“ | Tkalci | Ukřižovaný |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Tkalci |
| Autor: | Heinrich Heine (jako Jindřich Heine) |
| Původní titulek: | Die schlesischen Weber |
| Zdroj: | Poesie sociální Online na Internet Archive |
| Vydáno: | In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 251–252. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Augustin Žalud |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Související: | Slezští tkalci – překlad Otokara Fischera |
| Ke zveřejnění vybral Antonín Macek | |
Vyňato z nezabavených básní J. Heine-ho. Přeložil G. Žalud.
Bylo to roku 1844, kdy všichni myslící a cítící lidé střední Evropy musili býti otřeseni ve své víře v stávající hospodářský řád hrozným výkřikem bídy, jímž v jejich sluch zavzněly bouře tkalců v pruském Slezsku i jinde. Mzda tkalců při zavádění nových strojů stlačena do té míry, že při nejvyšším uskrovnění nemohla více stačit na živobytí. Nouze a hlad i nemoce je provázející, jež byly denním údělem textilních dělníků, posléze veštvaly strádající a pomoci nenacházející lid v divoké povstání; to ovšem bylo pruským vojskem krvavě zduseno a královskými soudy bezpříkladně krutě ukončeno. Veřejná moc zjednala pořádek, vykonala svoji povinnost … A kdož více se staral o beznadějnou a zoufalou bídu klesajících pracovníků? A z této chmurné nálady, která musila za tak smutných výsledků pronikati dušemi lidí, jichž srdce nebylo pohlceno žaludkem, vytryskla mocnou silou Heine-ova uvedená báseň.
Bez vláhy slz svým mračným zrakem hledí,
v ret zuby mlčky tnou a nade stavem sedí!
»Německo, tkáme pohřební tvůj šat,
v něj tkáme trojí kletbu, jíž náš život klat —
my tkáme, my tkáme!
To: klet buď bůh, jejž modlitbou jsme ctili,
kdy zimou tuhl úd a hladem chably síly;
my marně doufali v své spasení,
bůh lásky, dobroty byl nám jen k mámení —
my tkáme, my tkáme!
Klet budiž král, král mocných světa toho,
jenž neznal mírnit bídu a vlád' chudým stroho,[1]
jenž slední peníz na daň z ruky rval
a bez srdce nás jak psy bídné střílet dal —
my tkáme, my tkáme!
A kletba naší macešské buď vlasti,
jež pro nás měla potupu, žal jen a strasti,
kde před rozpukem každý srážen květ,
a hniloba kde na sta červů volá v svět —
my tkáme, my tkáme!
Leť člunek, skřípot huď nám ze stavu svor,
my tkáme dnem i nocí bez dechu, na úmor. —
Německo, tkáme pohřební tvůj šat,
v něj tkáme trojí kletbu, jíž náš život klat —
my tkáme, my tkáme!
- ↑ přísně, tvrdě