Poesie sociální/Revolucím ducha

Poesie sociální
První máj	Revolucím ducha	V podvečer

Údaje o textu
Titulek:	Revolucím ducha
Autor:	František Soukup
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 203–204.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Ty vstáváš zase z hlubin českých duší, tvůrkyně dob velkých,
ó vzpouro ideí, jež bydlíš v síních nejskvělejších duchů!
My malé děti Tvé, své Hosannah Ti posíláme vstříc,
když v horkou hruď nám hřmíš a biješ v líném českém vzduchu,
a v mozolů svých krev, do mozku, ganglií a cév a plic
Tvou vůni chytáme a střebáme, ó matko příštích vzruchů!

Na každém kroku v před Tvé požehnání lpí, Tvé světlo svítí.
Ty rosteš v hlavách neviditelná a vzmáháš se jak vichr,
Tvé símě lítá zemí od věků, Ty’s Kaina hnala v svět,
Ty’s řvala v Brunovi a křížem Kristovým jsi pněla k nebi —
Ty’s kojila dav rabů zapadlý, až silné rámě zved,
a na hranici Kostnické Jsi mřela v Mistra Jana lebi!

Žaláři světa šla’s, po suknu popravišť, jež krví plálo,
v tvář plvali Ti mocní, mlýnské žernovy Ti pjali k hrdlu;
jak pýří Ty’s je odvála, když sama počala Jsi řvát —
až tvrdá zem se zachvěla a zahořela atmosféra,
a pouta pukala a starých řádů zpráchnivělý šat
se rozlétl do úhlů světa čtyř a v podnebesí šerá…

A nové dráhy stavěla’s a radost lila nových žití,
a nová velká slunce ideí Jsi zapálila lidem,
vzduch pročistila na chvíli a strhla mraky lidskych zlob —
Ty’s křivdy mstila vždy a krutě trestávala katy,
jež z nekonečna žiješ v chaos příštích nekonečných dob,
Ty’s zákon přírody a velký příkaz, nesmrtelný, svatý.

Ó, sestup k nám, Ty nekonečná, velká, hřej nám mladé duše,
náš organism prolni, pronikni až do posledních nervů,
Svou mohutnost nám dej, Svých myšlének nám propůjč širý vzmach,
Svých křídel let, Své vůle kov, Své vášně žár vlej v naše dílo,
Již milujeme, vzýváme a Jíž se konejšíme v snách —
ó božko, matko pokroku, ó sestro, milenko a sílo!