Poesie sociální/Píseň pro mou dcerku

Poesie sociální
Credo	Píseň pro mou dcerku	Úryvky z básní Mstivá kantilena

Údaje o textu
Titulek:	Píseň pro mou dcerku
Autor:	Stanislav Kostka Neumann (jako Stanislav K. Neumann)
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 157–158.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

  Hejsa, malá,
na mé šíji jako na koníku
  kolem stolu
  takhle spolu,
to juž nejde bez povyku.
Ať se mračí naše máma,
to jen, že chce jezdit sama,
  hejsa, malá,
abys něco neprospala,
pojedeme do světa.

  Hejsa, dítě,
nepojedem tiše, nepojedem skrytě,
  v plném jasu
  chceme krásu
  nespoutané jízdy.
Skoků my se nelekáme,
hory, doly, vody známe,
  hopla, hejsa,
  vzhůru hlavy,
  bez obavy
pojedeme do boje.

 Hejsa, dcerko,
  zlí jsou lidé,
zlí jsou křesťané i židé,
k tomu ještě hloupí.
Přes hlavy jim pojedeme,
bojovně jim zahoukneme
v duše, v těla skleslá
veselá svá hesla.
  Hejsa, dcerko,
červené si dáme perko
  za klobouček zelený!

(Z Kalendáře revolucionářů 1903.)