Poesie sociální/Náš vavřín
| Poesie sociální | ||
| Markýz z Carabas | Náš vavřín | Moloch Baal |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Náš vavřín |
| Podtitulek: | (1840) |
| Autor: | Gustave Leroy (jako Gustave Leroy (zhotovitel šicích strojů)) |
| Zdroj: | Poesie sociální Online na Internet Archive |
| Vydáno: | In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 240–241. |
| Licence: |  PD old 140 |
| Překlad: | Ervín Špindler |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Ke zveřejnění vybral Antonín Macek | |
Vy, jichžto péra nerezaví,
byť smočena i v lidu krev,
že svobodu a právo slaví,
zvát chcete zločinem můj zpěv?
Tupíte zbraň, že šalbu boří,
že práva, svobody jsme stráž?
My jsme, jenž děje lidstva tvoří: —
ó nechte kvést i vavřín náš!
Hle, vavřín svůj v tom zpěvu nesem,
jenž s letem orla závodí;
on šumí luhem, hájem, lesem,
kde krása dlí a vévodí.
Nás, dobrodruhy, bída chýše
nic nezalekne; lidu stráž
zná stopit nouzi v třesku číše; —
ó nechte kvést i vavřín náš!
Či máme v písni zapřít duši
a zapomínat na činy?
Vám zpěv o bohatýrech sluší,
nám nechte píseň chudiny!
Nám třeba v dílny hřmotném hluku
lepšího zpěvu než je váš;
lid rád naslouchá slávy zvuku:
ó nechte kvést i vavřín náš!
Hod císařský v den matky Krista
jsme slavili v nedávný čas,
ted pusta jsou slavnostná místa,
kde lid se tlumil v šumný kvas.
Již nezní střelba z pušky žádne,
kdež pochodně jsou, čestná stráž?
Pod sloupem slávy ticho vládne:
ó nechte kvést i vavřín náš!
Jen ohřívárny, cizí sady
jsou vašich písní kolébkou;
chudému kvete vavřín všady
a k nebi zvedá hlavu svou
ve věčné kráse! — Přemožena,
však hrdě klesla lidu stráž,
smrt slavíc pěla zkrvácena:
ó nechte kvésti vavřín náš!
V alžírském vedru pro čest vlasti
prý vojsko naše krvácí,
ač zimnice a mnohé strasti
ve špitál tábor obrací.
O kdo tě pomstí, krvi svatá,
kdo vzbudí z mrtvých lidu stráž?
By kletba stihla hlavu kata:
ó nechte kvést i vavřín náš!
(Květy č. 9. 1867.)