Poesie sociální/Horníkovo štěstí

Poesie sociální
Po práci	Horníkovo štěstí	Tovární láska

Údaje o textu
Titulek:	Horníkovo štěstí
Autor:	Karel Jonáš (jako Beneš Doubravský)
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 127–128.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Dneska ráno o půl druhé
když jsem v šachtě byl,
doma se mi na podlaze
synek narodil.

Šesté dítě v sedmých letech —
toť už víc než dost!
Pět jich dal bůh pro trampoty,
jedno pro radost.

Prodal jsem už, co jsme měli,
co nás těšilo,
na tebe, můj posledníčku,
nic už nezbylo.

Ještě štěstí, že jsi přišel
dnes na tento svět, —
hned pan správce přines’ vínek, —
dal mi výpověď.

A aby pak štěstí toho
byla přemíra, —
hle, zde vedle tvoje matka
v hadrech umírá.

A přec, synku, posledníčku,
ďas vzal nuzotu,
rozkřikni se hezky od plic,
měj se k životu.

Na vzdor lidem, na vzdor bídě
zůstaň zdráv a živ —
čím nás bude více živo,
tím vyhrajem dřív.

(»Na postupu«. Dělnické básně. V Plzni. Nákladem Karla Jonáše.)