Poesie sociální/Dudák
Poesie sociální | ||
Žebrák | Dudák | Chudácká! |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Dudák |
Autor: | Václav Šnajdr |
Zdroj: | Poesie sociální Online na Internet Archive |
Vydáno: | In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 182–183. |
Licence: | PD old 70 |
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek |
Starý dudák po silnici,
pot si utřel s čela; —
či to slza, co mu jedem
ústa otrout chtěla?
Pospiš, starý dudáku, si,
páni mají hody!
Pozvali tě, abys zkusil
před nimi své dudy.
Stoupal starý dudák směle
do zlatého zámku.
Všudy zlata, nachu, skvostů …
pláč měl na kahánku.
Ale styď se, styď, dudáku,
smáčkni srdce v těle! —
Smáčknul dudy — aj, hle ticho,
jako po kostele.
Těšili se milí páni,
že jim bude k smíchu —
ale dudy hřměly hrozně:
»Dost již vašich hříchů!«
»Hleďte na své kupy zlata,
čerstvá krev z nich kapá! —
Slyšte píseň z bídy lidu —
nechť vám hruď rozsápá!«
»Slyšte píseň svojí hrany,
děsně vám kulichá,
že ten lid své hanby sytý,
nyní pomstou vzdychá!…«
(Z Barákovy »Svobody« r. 1868 str. 404.)