Poesie sociální/Dále jen, dál…
Poesie sociální | ||
Přírodou a životem | Dále jen, dál… | Darmo jste vzali, darmo dejte! |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Dále jen, dál… |
Autor: | Julius Myslík (jako J. Myslík (Bodlák)) |
Zdroj: | Poesie sociální Online na Internet Archive |
Vydáno: | In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 213–214. |
Licence: | PD old 70 |
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek |
Už tu bylo mudrlantů,
jak komárů v létě,
žádný však nám nepověděl,
proč jsme zde na světě?
Mnohý nad tím rozumuje,
mnohý se tím souží,
dokavad mu »paní kmotra«
hnáty neprodlouží.
Ale nikdo nepřichází,
aby zvolal v plesu:
»Za mnou, kteří dlíte v temnu,
já vám světlo nesu!«
Tak se světem protloukáme
bez světla a jasu,
až nás shrábne v náruč svoji
poselkyně času…
— — — — — — — — — —
Vem to kozel! — Konec konců
co s takovým pláčem? —
»Nějak bylo, nějak bude!« — —
Však někam doskáčem!
Jenom ruce neskládejme
chabě v resignaci:
kde se světu dá co urvat,
hola, chutě k práci!
Jestli někde při tom tanci
rozbijeme kosti,
tu je krámů! — vždyť se tady
nadřem do sytosti!
»Zář« II. 27. 8./12. 1898.