Poesie francouzská nové doby/Sen Johany D’Arc ve vězení

Poesie francouzská nové doby
Dojmy noční	Sen Johany D’Arc ve vězení	Břeh mořský

Údaje o textu
Titulek:	Sen Johany D’Arc ve vězení
Autor:	Alexandre Soumet
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 299–300. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Zas květy poznávám, jež vaše kroky zhnětly,
ó družky rodné vsi, jsem vaší sestrou zas!
Jsem volna konečně! Mé vzpomínky vždy létly
           do rodných luhů každý čas.

Co ukončena jest žeň vaše zlatoskvělá,
žeň svojich laurů jsem též skončila a v důl
rodný se navracím, tak jako mladá včela
           pod večer vlétá ve svůj úl.

Chci hledat stáda svá, jak ranní pára mísí
svou dráhu vlnivou v spád horské bystřiny,
chci dále přísti len, jenž netknut ještě visí
           na vřeteně mé ze třtiny.

Ó sladké údolí, mé mládí nepoznáno
kde žilo jako květ, jenž před vychřicí kryt,
jak jasným jezerem, v němž mrak se zhlíží ráno,
           by vlaštovice rej se kmit.

Ó jaká vidina šla za mnou zbožňována
z luk vašich, z vašich niv až za mým praporem?
Já navracím se mřít, kde budu oplakána,
           můj hrob ať skryje vaše zem.

Ó zachovejte mně mé místo na hřbitově,
kde trochu stínu je, s mým jménem kámen tam,
kde poutník oddal by ve trávě na mém rově
           svým nejdelším se modlitbám.