Poesie francouzská nové doby/Písně večerní

Poesie francouzská nové doby
Západ slunce	Písně večerní	Smutek

Údaje o textu
Titulek:	Písně večerní
Podtitulek:	Z „Básní o moři“
Autor:	Joseph Autran
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 18–19. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Po letním, teplém, dnu, když město usíná,
když zpola utajen ruch života v něm hasne,
a v domech přístavu když pláti začíná
kmit světel hrající na vlnách v záři jasné:

Tu podél nábřeží v té chvíli mlčící
je sladce naslouchat, kdy duch se v sebe ztrácí,
všem písním dojemným, jež pějí lodníci,
jichž duše teprv teď se v svoje dumy vrací.

Jak spánku předehra, který již blízký jest,
zní zpěv ten truchlivý v přestávkách stejných temně,
každému lodníku to upomínky zvěsť
a jako vidění té drahé rodné země!

Tu každý národ má svůj přízvuk a svůj tón:
se zbožným refrainem zní píseň Španělova,
verš trochu opilý, drsný má Albion,
Vlach něžné kuplety a lásky sladká slova.

Mně ale nejsladším se zdá být z rythmů všech
ten nápěv nyjící, to plaché, smutné pění,
jež řečtí lodníci, když hostí je náš břeh,
na lodi zpívají ku přídě obráceni.

Ó stará písni, rci, tvůj odkud proudí let,
ty plaché dědictví, které věk s věkem pojí:
je pravda, lodníci, že zpívával ji děd
juž tenkrát před lety, když plul do války k Troji?