Poesie francouzská nové doby/Píseň o dubu

Poesie francouzská nové doby
Píseň bretoňských rybářů	Píseň o dubu	Dianě

Údaje o textu
Titulek:	Píseň o dubu
Autor:	Auguste Brizeux
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 63–64. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Listí a žaludů co na každé je sněti!
O lesů okrase, o dubu budem pěti.
Ty obry pralesů kdo sklál, buď prokletý!
Bretani! jeden stín tys byla před lety.

Pomněte na bohy, na kněze naše dávné!
pod duby svatými spí dědů kosti slavné,
jen dolů tvrdý plášť jich kůry vrasčité,
se srpem zlatým tam druidku uzříte.

Ó stromy posvátné, k vám ve půlnoční chvíli
jdou mrtví ve slzách svůj rubáš sušit bílý,
chlupatí skřítkové, mužíci z niv a vod
kol kmenů omšených zde tančí o závod.

Dub s listím širokým stár sto let, podobá se
Bretaňci statnému ve plné mužné kráse,
toť bratří blíženci, jich tělo jeden suk,
dva bratři, v kterých vře táž míza a týž tuk.

Já u Isolu zřel dub, jenž listím své hlavy
chyt vítr západní, který nic nezastaví,
a bojovníky dva tak pevné viděl jsem,
jak mužné nohy jich by vzrostlé byly v zem.

Až bleskem bude sklán ten obr mnohých roků,
ať loď se vytesá z obrovských jeho boků,
tu k dílu, tesaři i lodníku sem spěš,
neb strmých vrchů král jest vodstva králem též.

Pak davem vrhněm se na mrtvol velkolepý,
dělejme motyky a vozy, hrábě, cepy,
však na kraji dvou cest ať nejdřív vztyčí lid
strom, na nějž Spasitel své ruce nechal vbít.

Dub tmavý, přátelé, též hrob můj bude skrývat
a slavík černý tam ve stínu bude zpívat:
„Sem, v tento tmavý hrob, sem básník přišel spat,
jenž opěval svou zem, ji učil milovat.“