Poesie francouzská nové doby/Jde básník do polí

Poesie francouzská nové doby
Eliška	Jde básník do polí	Večer, když jsem pozoroval nebesa

Údaje o textu
Titulek:	Jde básník do polí
Autor:	Victor Hugo
Původní titulek:	Le poëte s’en va dans les champs…
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 140–141. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Jde básník do polí, jde v úvaly a háje
a všemu naslouchá, sám v sobě lýru maje,
a všecky květiny, vše květy, jak jej zhlednou,
před jejichž barvami rubínů nachy zblednou,
jež svojí pestrostí zahanbí ohon pávů,
jenž zlato květů svých neb azur kryjí v trávu,
by přivítaly jej, svůj kalich uklanějí,
tu cudně kloní se, tam koketně se smějí
a zcela koketně jak sluší kráskám v taji:
„Hle, miláček náš jde,“ na vzájem šepotají.
A stromy hluboké žijící v lesa hloubi,
v nichž zář a stínů hra se v zmatek hlasů snoubí,
tu staré olšiny a buky, lípy, jívy
a vrba vrasčitá, dub ctihodný a snivý,
jilm s černou haluzí, jejž šedivý mech tíží,
jak derviši se hnou, když Mufti k nim se blíží,
jej zdraví hluboce a uklánějí k zemi
své hlavy listnaté, vous z břečťanu, a němy
na čele jeho zří jas myšlenky a dumy.
„On snílek náš, to on,“ si tiše spolu šumí.