Poesie francouzská nové doby/Dítě

Poesie francouzská nové doby
Snění u moře	Dítě	Sníh

Údaje o textu
Titulek:	Dítě
Autor:	Auguste Vacquerie
Původní titulek:	L’Enfant
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 313–314. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Břeh skalný, srázný jest a příkrý ku závrati,
kol moře se všech stran ni lidské stopy znáti,
v těch skalách strašlivých, jež ticho ovládlo,
jen samo v místech těch, kde končí svět na blízku,
si dítě maličké usedlo na břeh v písku,
jak v dvojí nesměrnost by zrnko upadlo.

Kde jeho matka je? mdlé, slabé tady leží,
ta dvojí věčnost zde tu efeméru střeží.
Byť chtěla zničit je v té chvíli žárlivá
stráň, mohla spustit by dolů jen drobet skály,
a divý oceán, jenž pomalu se valí,
jen výš by trysknout moh’ — dítě se usmívá.

Však skála strašlivá se jemně sklání k hochu,
by chmurnou strání svou mu skytla stínu trochu,
a skrývá větru jej, a děsný oceán
mladému pánovi jen plaše nohy líže.
Ó skálo, pýcha tvá se právem sklání níže
a právem uctivé jest moře ze všech stran.

To dítě člověk jest. Ó hrozná propast dvojí!
to ten, jenž poroučí, jenž trpí v stálém boji
a v duchu orel mu, sup v srdci bytuje,
on sám je skalní štít, v nějž divoký proud buší,
tvá výška, skálo, čím jest velké jeho duši?
a moře trpkost tvá čím v jeho lásku je?