Poesie (Asnyk)/Vodopád Siklavy
Poesie (Asnyk) | ||
Kosteliska | Vodopád Siklavy | Průvodci v Zakopaném |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Vodopád Siklavy |
Autor: | Adam Asnyk |
Původní titulek: | Wodospad Siklawy |
Zdroj: | ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 16–17. CBN Polona |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | František Kvapil |
Licence překlad: | PD old 70 |
Která to z přadlen přede bílé niti,
jež mezi oblázky tak rychle mizí,
že z dálky sotva zrak je stihne, chytí?
Která to z přadlen rozptýlenou přízi
v omšených loví skalách, která z děv?
A z drobných nitek stuhy přede zlaté,
a v řimsy skal je věsí rozepjaté,
zpívajíc věčně jednozvučný zpěv?
Toť šumné Siklavy proud nedočkavý
v rej strhuje vše sněžné zdroje hor,
rybníky na svou nit si váže, splavy,
a vede hlasný s kamením vždy spor,
dál vzrůstá pavučí vod síťkou v svádu,
hruď rokle hloub vždy vlnou oře, zrývá,
a zniká tam, kde strž jen tmí se divá,
tak obraz konce duhou vodopádu.
Proud skromný to, a přece v bystrém běhu
co krásy hor spjal našich, kde se točí!
Nad něj se chýlí stěny plné sněhu,
a za ním letí černých jezer oči.
Hor spadlých vrstvou za ním v daleku
se táhnou štěrkem stezky zasypané,
jak bludné, ztuhlé moře nevídané,
jež zkamenělo v bouřích pravěků.
Proud skromný to, leč kouzelným tak spádem
zavírá úval na dně lazuru!
Tak luzně mizí rozrytých skal sadem,
my v mlhu znik neb v duhy, ve chmuru!
Zdroj nepatrný, svět ho nezná v líci,
leč krásný jest, když ukryt při svém ústí
v rej vichrů stříbrné své stuhy pustí
vodopád šumné Siklavy v dol hřmící!