Poesie (Asnyk)/Kosteliska
| Poesie (Asnyk) | ||
| Noc pod Vysokou | Kosteliska | Vodopád Siklavy |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kosteliska |
| Autor: | Adam Asnyk |
| Původní titulek: | Kościeliska |
| Zdroj: | ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 14–15. CBN Polona |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | František Kvapil |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Tatranská idylka zlatá
k nám vnadou čarovnou září
jak dívka, která vstříc chvátá
s úsměvnou k miláčku tváří.
Skal dveřmi prorvaných svoje
dol zvedá lůno, se dívá,
kde šumí stříbrné zdroje,
proud skalám písně kde zpívá —
skal dveřmi prorvaných kdesi
smrk svoje haluze věsí,
a slunce paprsk se blýská —
toť Kosteliska!
Dolina květná, vždy jiná,
jde přes proud od břehu k břehu;
kde potok staví ji v běhu
hned luh se na skály vzpíná,
hned idyl podobu bere:
v pýr, trávy strojí se steré,
a květy do věnce k spánku
nedbalou rukou si vplítá.
A dolem, pod skalou skryta,
z mramoru, z bílého džbánku
své vlny Najada v pláči
v průsvitném křišťále smáčí,
a ze skal pramen již trýská —
toť Kosteliska!
Vždy příkře strmící skály
jehlami smrčin se ježí,
zelenou řízu si vzaly,
tak plnou vůně a svěží!
Štít bílý nad ní jen králí,
kamennou vypjav se věží,
neb nahý vápenec ostře
hruď svoji širokou prostře.
Za každým záhybem v rámku
hned obraz celý se mění,
jak někde v čarovném zámku
ve skálu zakleté snění,
groteskních tvarů lem zrytý
vždy s hledem jiným a novým,
visící střechy a štíty
se tlačí nad strží křovím
neb v lazur prchají divé,
kam rukou příroda dříve
je vrhla od země, z nízka —
toť Kosteliska!
Katarakt stříbrnou zoří
v zelený smaragd se noří,
v mech, jenž se po skalách klade
neb v kapraď s drobnými listy;
vzduch kolem vlhký je všade,
chlad svěží v parnu a místy
sřícené mosty, hloub v šeře
štěrk padlý s vrcholků v tůni,
a rudé v kamení keře,
jež šíří fialek vůni,
dech smrčin pryskyřný, snivý,
blankytu úsměv a divy
i ten klid do duše vezdy —
a v dáli visíce tmavé
nad štítem nejvyšším, žhavé
se chvějí stříbrné hvězdy,
vše stříbrem, zlatem se třpytí,
hle, v rosných krůpějí síti
duh plane tisíce z blízka —
toť Kosteliska!