Poesie (Asnyk)/Tantalos

Poesie (Asnyk)
Freska pompejská	Tantalos	Julian Apostata

Údaje o textu
Titulek:	Tantalos
Autor:	Adam Asnyk
Zdroj:	ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 73–74. CBN Polona
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70

Věčného prahnutí kdys v kruté muce,
jsa žárem Hádu sžehán v trýzni stálé,
jsem k předu marně vztahoval své ruce
po plodech, před nimi jež prchly dále,
a darmo rty jsem ztápěl v zdroji chudém,
vždy za klamným jen spěje za přeludem.

Kol mne i ve mně výheň pekla vřela,
v muk pastvu ženouc mne vždy novým chtíčem.
Hruď mou, jež hořem trávena se chvěla,
v krev Erinnye hadím rvaly bičem,
i smál se mi všech duchů zástup mstivý,
zře marné vzteklosti mé výbuch divý.

V té době, sžírán sterých tužeb davy,
jež rostly v nekonečnosť, zlaté ve sny,
jsem byl jak sopka, žár jež chrlí žhavý,
vzdor osudu jsa vznešený a děsný,
a vím, že jakás gigantická síla
v mém nitru upoutána tehdá žila.

Ač o milosť jsem k bohům úpěl v prachu,
má prosba hřmění podzemnímu spíše
se podobala — bez bázně a strachu
jsem proti nim chtěl povstat v hrdé pýše,
jáť cítil, v hněvné bouři ducha, smělý,
že zdrtím pouta svá i svět kol celý.

Teď vyslyšeli bohové mé stesky,
muk věčných tíhu sňali s mého bedra,
hruď nesžehne již plamen ani blesky,
zač prosím, vše mi dá jich ruka štědrá —
nic nestíhám a nikam nezatoužím,
v tůň věků netečně jen zrak svůj hroužím.

V sny Hádu strasť mi nezbloudí ni mžikem,
mé nikdo trýzni nerouhá se podlý,
hlas Eymenid mi nezlořečí křikem,
bič hadí srdce neuštkne, kde prodlí:
zhas’ rudý plamen, ztichly nářky, steny,
klid nastal mrtvý, ničím nerušený.

A hle, v té ztuhlosti, v tom tichu hluchém,
v němž bolesť žádná mne již nedosáhla,
med s bouří tužeb ztracených a vzruchem
má rozprchla se moc a síla zpráhla,
a teď muk dávných želím v mysli chtivé,
když bídnějším se cítím — nežli dříve.

Ó vraťte mi zas, nesmrtelní bozi!
děs mého pekla, trestů, běd roj dlouhý,
zjev Erinnyí vraťte, který hrozí,
i požár nezhaslý mé divé touhy!
Ať Titan s řetězu se trhá v mraky,
ať prahne, trpí — leč ať soptí taky!