Patery knihy plodů básnických/Znělky noční
| Patery knihy plodů básnických | ||
| Věčnost | Znělky noční | Pravý Čech |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Znělky noční |
| Autor: | Rudolf Mayer |
| Zdroj: | Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive |
| Vydáno: | Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 225 – 226. |
| Licence: |  PD old 70 |
Jak divuplná noc, jak velekrásná,
když nad tou zemí tichnoucí vychází,
nesmírná jako moře beze hrází,
v němž z lodí sterých září světla jasná;
kdy ku zemi se skloní tmavořasná
a v každé kvítko slzný démant sází,
a široširé světlé stíny hází,
vše vábíc na svá ňadra mírospasná —
když všechno v snivém polosvětle plyne:
tu v srdci sladko mi a přec tak bolno,
že nevím, bol kde začal, slasť kde hyne;
v předivné snění myšlení mé taje:
jak světlům nočním, tak mé duši volno,
jíž tušení věčného míru vlaje.
Milenko má, ty noci tmavá, tichá —
tak jemná, jakobys jen blažit chtěla,
pro všechny boly hojné léky měla,
ztiš srdce mé, jež v divné touze vzdychá.
Má duše — snad že na svět přišla lichá —
se marně po soucitu ohlížela,
jen tys’ jí — jejím snům jsi rozuměla —
hojící láska na ni z tebe dýchá.
Nezkojnou touhou k tobě duch můj hárá,
v tvých hvězdách hledá mír a pravou vlasť,
zde boj mu jen — a z toho lid mne kárá.
Milenko jediná, mně přisouzená,
obejmi mne, nechť poznám lásky slasť —
smrt spojí nás, a ty jsi moje žena.
(Tamt.)