Patery knihy plodů básnických/Spytihněvův soud

Patery knihy plodů básnických
Topol	Spytihněvův soud	Umírající hrdina

Údaje o textu
Titulek:	Spytihněvův soud
Autor:	Josef Krasoslav Chmelenský
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 46 – 48.
Licence:	PD old 70

»Vzhůru každý, kdož vojín jsi věrný,
zrada knížecí má znáti hněv;
pokořen buď Radoš, man nádherný!«
Takto z Vyšehradu Spytihněv. —
A hle! polem a borem,
lesem, dolem a horem
manové koruny České se jeví;
půl sta jich — co podmanův, se neví.

Jedou ryčně. — Kolikráte vzhůru
hlednou k sídlu mnichův, zbožných děv:
»Zdráv buď!« — tolikráte zavzní z kůru —
»otec klášterův, kněz Spytihněv!«
A v to polem a borem,
lesem, dolem a horem
pospíchají sirotci a vdovy,
žehnajíce svému ochráncovi.

A tak jako u vítězoslávě
táhne dálným krajem Spytihněv.
Aj, byt zrady zračí se jim právě,
a lví se již duje korouhev!

V tom žena unavená,
prostovlasá, zděšená,
uchopí za uzdu bujnou brůnu
a dí takto k pánu vlasti trůnu:

»Příkoří se nuzné vdově stává
od toho, jenž jí má chrániti;
nikdo dítek mých nehájí práva:
chtěj ty, pane, sám nás brániti.
K ochraně siroby vstaň,
utlačené vdovy braň;
sám tě Bůh posílá v tuto chvíli,
velká nouze velkou žádá píli.« —

»Má se tobě, ženo, právo státi,
jak jen vraha svého pokořím!«
Kníže tak — a dál chce brůnu hnáti,
nedočkavým kyna manům svým.
Než vdova potlačená,
prostovlasá, zděšená,
zastaví mu opět mocně brůnu,
tato slova pravíc k pánu trůnu:

Žezlo vložil Bůh do lůna tvého,
abys slabým ochranná byl věž!
Nechceš soudit mne a vládce mého?
Spravedlivost odložiti chceš?
Těžko se bídě čeká,
strašně ji pýcha leká;
a pak, jak budeš při soudit moji,
jestli — to jen rozvaž — padneš v boji?

Možno jest to, můj milostný kníže,
ač se toho každý leká Čech!
Na bojišti hroby nám jsou blíže,
jedna střela zmaří žití dech.
Chraň vdovu utlačenou,
čiň sirobu blaženou,
za to s nebe plyne požehnání,
za to snad i Bůh tě nám zachrání.«

Zastaví se náhle kníže statně. —
»Pravdu řekla« — vece k manům svým. —
»Vyřknuto buď vdově pravo platné,
a pak teprv k vlastním bojům mým!«
A co pravil, vyplnil,
vdově zadost učinil.
Pak se k spravedlivé mstě obrátil
a zdráv na svůj trůn navrátil.

(V Čas. Č. Musea, 1837.)