Patery knihy plodů básnických/Královský sirotek

Patery knihy plodů básnických
Nehaňte ľud môj	Královský sirotek	Vlastenecká

Údaje o textu
Titulek:	Královský sirotek
Autor:	Bedřich Peška
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 141 – 142.
Licence:	PD old 70

V tom žitavském kostelíčku
svatý Václav oltář má,
před ním nízkém na stupníčku
zbožný hošík klekává.

Oděv jeho nebohatý,
duše jata žalostí,
pohled jeho smutný, svatý,
k nebi pne se s vroucností.

Tváře teď ma uplakané
jindy květem zardělé,
a z úst prosebný hlas vane,
jakby pěli andělé.

Tak se modlí z bolných citů
hlasem dětsky nevinným,
a lid všechen v božím bytu
pohnutý se modlí s ním:

»Buď mi otcem, Bože věčný,
buď mi matkou milenou:
zhynul otec můj statečný,
matku mám, ach, vzdálenou!

Chraň nás, Pane! a ty svaté
kníže České při nás stůj,
před záhubou žalem spjaté
milostiv nás opatruj!«

A tu zbožné pacholátko
hořké slzy ronilo
a své čelo na klekátko
před oltářem sklonilo.

Však po chrámě všecka tíseň
jako kouzlem mizela,
svato-václavská když píseň
klenbou mocně zavzněla. —

Pak dozněly svaté zvuky,
rytíř k hošku přikročil,
uchopiv se jeho ruky,
takto k němu promluvil:

»Neplač, synu rekovného
Otakara, králi náš!
již jsi prost ochránce zlého,
vlast svou zase uhlídáš.

Vykoupen jsi láskou lidu,
spěchej se mnou do Čech zpět,
nad námi bys vládl v klidu,
nový pěstil vlasti květ!«

Tu chlapeček ještě s pláčem
zvedl zbožně očka svá
vzhůru tam, kde nad oltářem
svatý Václav stánek má.

A pak vešel z chrámu Páně
z města ven — do Čech se bral,
kde se v krajích — v každé straně
věrný lid naň radoval.

Těšila se slavná Praha,
plesala vlast veškerá,
že již, prosta zlého vraha,
opět vládce svého má.