Přehled dějin literatury řecké/Pythagorejci
| Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran | ||
| Řecký racionalism. Škola ionská | Pythagorejci | Herakleitos a Eleaté |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pythagorejci |
| Autor: | Gabriel Šuran |
| Zdroj: | ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
§ 32. Pythagorejci.
1. Pythagoras (Πῡθαγόρας) (asi 580—500 př. Kr.) narodil se na Samu. Když se Polykrates stal tyranem, Pythagoras odešel z vlasti do Italie a usadil se v aristokratickém Krotoně. Tam založil nábožensko-politickou společnost, jež po Sicílii a ostatním Velkém Řecku velice se rozšířila. Ale kloníc se více k zásadám aristokratickým, byla brzo od demokratů pronásledována a konečně zničena. Pythagoras kladl velikou váhu na spořádaný mravný život. Zvláštní váhu kladl na nesmrtelnost duše a na posmrtnou odplatu za činy na světě vykonané. Učil pak, že duše putují (μετεμψύχωσις). Jen duše dobrých budou žíti bez těla, jinak musí na se vzíti jiné nějaké tělo nebo trpěti trest v Tartaru. Pythagoras zvláště pěstoval tělocvik a hudbu, ale také mathematiku. Sám nenapsal nic.[1]
2. První Pythagorejec, jenž učení jeho, přimísiv i učení své, do knihy shrnul, byl Filolaos, vrstevník Anaxagorův a i Sokratův. Učili pak Pythagorejci (Πυθαγόρειοι), že je vše ve světě uspořádáno dle poměrů číselných; proto je prý číslo základem a podstatou všehomíra. Výmyslem školy jejich je tak zvaná harmonie sfér (σφαιρῶν ἁρμονία). Každé tělo nebeské vydává prý pohybem určitý tón, jehož výška nebo hloubka řídí se velikostí těch těles a rychlostí jejich pohybu. Tóny všech těles nebeských tvoří spolu nebeskou harmonii.
- ↑ Πυθαγόρου χρυσᾶ ἔπη t. j. nástin ethiky Pythagorejské v 71 hexametrech pocházejí z pozdější doby.