Přehled dějin literatury řecké/Filosofie (věk římský)

Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran
Zeměpisectví	Filosofie (věk římský)	Sofistové

Údaje o textu
Titulek:	Filosofie (věk římský)
Autor:	Gabriel Šuran
Zdroj:	ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

§ 49. Filosofie.

Filosofové této doby nestarali se tak o to, co jest, ale badali spíše o tom, co býti má, pěstujíce tak praktickou filosofii. Mezi moralisty doby císařské nejvíce vynikli:

1. Epiktetos z Herapole ve Frygii narodil se okolo r. 50 po Kr. U věku 15 let stal se otrokem; ale byv propuštěn působil nejprve v Římě, od r. 94 v Nikopoli epirské, vyučuje stoické mravouce a shromažďuje kolem sebe zástupy nadšených ctitelů. Zemřel okolo r. 130. Nepsal nic jako Sokrates, ale žák jeho Flavios Arrianos (viz str. 102.), poslouchaje ho, činil si zápisky a vydal je po smrti mistrově, shrnuv je ve dva spisy: Διατριβαί (Rozpravy) v 8 knihách, z nichž se 4 zachovaly, a Ἐγχειρίδιον (Rukověť),^[1] která obsahuje stručná a úsečná naučení mravná.

2. Markus Aurelius, císař římský (161—180), byl horlivým ctitelem Epiktetovým. Za svého panování napsal »Zápisky« (Τὰ εἰς ἑαυτόν) ve 12 knihách, které obsahují sbírku úvah a průpovědi a svědčí o výborných zásadách spisovatelových.^[2]

3. Plutarchos (ok. r. 50—120 po Kr.) narodil se v Chaironeii. Byl několikráte v Římě, ale trvale sídlel ve skromném svém rodišti, shromažďuje kolem sebe jinochy a vyučuje je zvláště mravní filosofii. Zásluhy jeho byly uznány samými císaři Traianem a Hadrianem: byl vyznamenán hodností konsulskou a správci Achaie nařízeno, aby se řídil ve správě provincie jeho radami.

Plutarchos patří k nejvzdělanějším, nejplodnějším a cti nejhodnějším spisovatelům doby císařské. Byl nadšeným přívržencem učení Platonova. Ale všechna snaha jeho nesla se hlavně k mravnímu zdokonalení svých spoluobčanů. K tomu cíli nesou se všechny spisy jeho, které se dle obsahu rozdělují na dvě sbírky:

1. Na pojednání obsahu hlavně filosoficko-literárního, která shrnuji se pode jménem Ἠθικά nebo Moralia^[3] a
2. na srovnávací životopisy Βίοι παράλληλοι zvané,^[4] kterých se nám dochovalo 46 (2 × 23). V nich jsou vždy Řek a Říman vedle postaveni a potom přirovnáváni, na př. Theseus a Romulus, Lykurgos a Numa, Alkibiades a Marcus Coriolanus, Demosthenes a Cicero.

---

1. Stoika Epikteta Rukověť mravních naučení, přel. Fr. Drtina (Otázky a názory, J. Laichter 1901).
2. Český překlad od Fr. Šíra v Jičíně 1842, ukázky nového překladu od K. Steinhausera v Progr. gymn. v Čáslavi 1892.
3. z nich přeložil G. Šuran stati: »Jak má jinoch čísti básniky?« v Progr. gymn. v Roudnici 1896 a »O výchově hochů« v Progr. gymn. na Kr. Vinohradech 1902 a 1903. ›
4. Alois Vaníček přeložil některé životopisy a vydal v Bibl. klassiků.