Přehled dějin literatury řecké/Empedokles a atomisté

Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran
Herakleitos a Eleaté	Empedokles a atomisté	Anaxagoras

Údaje o textu
Titulek:	Empedokles a atomisté
Autor:	Gabriel Šuran
Zdroj:	ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

§ 34. Empedokles a atomisté.

1. Empedokles z Akragantu na Sicilii, starší vrstevník Herodotův, vynikal hlubokými vědomostmi nejen ve filosofii, nýbrž i v rhetorice a lékařství. Nepopíraje změny zkušeností potvrzené pravil, že vše vzniká ze čtvera živlů: země, vody, vzduchu a ohně; příčinou změny jsou dva principy: náklonnost (φιλότης) a odpor (νεῖκος). Jimi věci se slučují a rozlučují. Toto své theoretické učení vyložil ve velikolepé básní περὶ φύσεως, kdežto ethické své učení uložil v básni Καθαρμοί, v níž vybízel své spoluobčany k mravné očistě, vycházeje od učení, že duše se stěhují.

2. Naproti tomu Leukrippos a žák jeho Demokritos (460—370 př. Kr.), oba z Abder, domnívali se, že vesmír povstal z nedělitelných tělísek (τὰ ἄτομα nebo αἱ ἄτομοι t. j. οὐσίαι), jež nejsouce rozdílna qualitalivně, liší se mezi sebou tvarem, polohou a směrem. Atomy jsou od věčnosti a pohyb jest podstatným jejich znakem: těžké padají, lehké stoupají. Tím povstává vír (δίνη), který se stále rozšiřuje a podnětem se stává povstání světa. Poslední příčinou pohybu je nutnost (ἀνάγκη) neb i náhoda (τύχη).

Demokritos byl velice činný, mnoho cestoval a mnoho psal. Spisy jeho urovnal prý Thrasyllos za Tibería v patnáct tetralogií. Z nich nejznamenitější byly spisy περὶ φύσεως a ethický περὶ εὐθυμίης. V tomto učil, že radost a žal jsou měřítkem užitečného a škodlivého. Člověku jest dbáti o to, aby si zjednal co možná nejvíce radosti. Podmínkou toho je poklid (εὐθυμία) duše, k němuž lze dospěti sebevládou a potlačením vášní. Pro tento svůj směr nazván smějícím se (γελάσινος) filosofem proti »plačícímu« Herakleitovi.