Přehled dějin literatury řecké/Divadlo athenské

Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran
Komedie	Divadlo athenské	Provozování her divadelních

Údaje o textu
Titulek:	Divadlo athenské
Autor:	Gabriel Šuran
Zdroj:	ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

§ 20. Divadlo athenské^[1]

1. Dějiny.

a) Za nejstarších dob, za kterých tragedie teprve vznikala, sbor tančil a zpíval kolem oltáře; diváci kupili se kolem nich. Záhy bylo místo, kde se tančilo, urovnáno a kameny nebo dřevěným zábradlím ohrazeno, aby se diváci netlačili na sbor. Tak vznikla orchestra (ὀρχήστρα od ὀρχεῖσθαι = tančiti), v jejímž středu stál oltář (θυμέλη). Od doby Arionovy náčelník sboru přednášel osudy Dionysovy, stoje na obětním stole (ἐλεός), aby ho obecenstvo lépe slyšelo. Když pak mimo náčelníka sboru také Thespidův herec začal vystupovati, postaveno pro ně podlouhlé lešení, t. j. jeviště.^[2] Jest přirozeno, že se potom diváci hrnuli nejvíce v tu stranu, ke které herec a náčelník sboru jednajíce se obraceli.

Aby pak herec se mohl upraviti, škrabošku a šat změniti, postaven za lešením stan (σκηνή), který byl rozšířen, když začali vystupovati herci dva nebo tři. Také pro obecenstvo stále se rozmnožující stavěna bývala dřevěná lešení. (ἴκρια), která bývala po slavnostech opět strhována.

Z těchto čtyř hlavních částí: z hlediště pro obecenstvo, orchestry pro sbor, ze skeny a stolu nebo jeviště pro herce vzniklo řecké divadlo.

b) Athenské divadlo Dionysovo (τὸ ἐν Διονύσου θέατρον, τὸ Διονυσιακὸν θ.) prostíralo se v posvátném okrese Dionysovi (Διόνυσος Ἐλευθερεύς) zasvěceném na jihovýchodním svahu Akropole. V VI. století byla nejhlavnější částí jeho veliká, kruhovitá orchestra. K ní pojilo se dřevěné hlediště, které se sice opíralo o svah Akropole, ale vyžadovalo na straně východní i západní, kde skála přestává, vysokých podpor. Toto dřevěné hlediště sřítilo se r. 500 př. Kr. při tragickém závodu mezi básníky Pratinou, Choirilem a Aischylem. Potom bylo hlediště vystavěno nejspíše z kamene, avšak skena bývala stavěna ze dřeva pro každé hry zvlášť.

c) Asi v polovině IV. století př. Kr. přikročilo se k úplně nové stavbě. Tu však dokončil teprve státník a řečník Lykurgos, který řídil od r. 338 do r. 326 athenské finance. Za něho byla asi postavena horní část hlediště^[3] a kamenná budova divadelní (skena). Ale jeviště vlastní zůstalo i tehdy ještě dřevěné. Kamenné jeviště (προσκήνιον) zřízeno bylo až po Lykurgovi, nejspíše ve druhém století př. Kr. a bylo okrášleno z předu sloupy.

2. Popis divadla Lykurgova.

Kamenné divadlo Lykurgovo dělilo se ve tři hlavní části:

a) Hlediště (τὸ θέατρον v užším slova smyslu, κοῖλον, cavea) skládalo se z polokruhových koncentrických řad, které stupňovitě do výše vystupovaly, a proto byly dvěma širokými pásy (διαζώνατα) ve tři patra (ζῶναι) rozděleny. K jednotlivým řadám sedadel vystupovalo se po čtrnácti paprskovitých řadách schodů (κλίμακες), které rozdělovaly celé hlediště ve třináct klínových oddělení (κερκίδες). Sedadla byla z peirajského vápence; toliko 67 čestných křesel (θρόνοι) nejspodnější řady, jež byla vyhražena kněžím a úředním osobám majícím právo proedrie (προεδρία), bylo z pentelského mramoru. Z nich nejkrásněji bylo vyzdobeno prostřední křeslo určené pro kněze Dionysa Eleutherea. Obecenstvo vcházelo do divadla branami (πάροδοι), jež vedly s prava i s leva mezi jevištěm a hledištěm do orchestry.

b) Orchestra byl prostor zemí dobře upěchovanou pokrytý, který měl podobu kruhu, jak to lze dosud ještě pozorovati i na zbytcích jiných divadel řeckých (nejlépe na orchestře divadla epidaurského). V něm pohyboval se sbor. Tam stál též oltář Dionysův (θυμέλη).

c) Budova divadelní (σκηνή), která vznikla z původního stanu, zakončovala divadlo. Obsahovala veliké síně, kde se herci a sbor strojili. Ze skeny vybíhaly směrem k hledišti dva výběžky po pravé a po levé straně (παρασκήνια). Prostor mezi skenou a oběma výběžky (20-50 m dlouhý a 5 m hluboký) byl vyplněn dřevěným, nad orcheestru povýšeným jevištěm, na kterém hráli herci.^[4] Bylo-li třeba, aby také sbor na povýšené jeviště vystoupil, což stávalo se velmi zřidka, užíváno dřevěných schodů.

3. Scenerie.

a) Dekorace. Stan býval zakrýván prkennou stěnou s otvorem pro dveře; tato stěna znázorňovala průčelí budovy. Jeviště bylo považováno za ulici nebo náměstí, na kterém stála dotčená budova. Původně bylo prý jeviště dekorováno jen massivními předměty jako oltáři, sochami bohů, náhrobky a podobnými předměty. Teprva Sofokles zavedl dekorace malované. Této novoty použil pak i Aischylos, pro něhož maloval dekorace Agatharchos.^[5] Zadní dekorace, která v tragedii představovala nejčastěji chrám, palác nebo krajinu, byla malována na plátně, napjatém na dřevěném rámě a přistavována k průčelní stěně budovy divadelní.

Představovala-li dekorace palác královský, mívala tři vchody, které přiléhaly ke skutečným dveřím v průčelné stěně skeny. Herci představující osoby královské vystupovali dveřmi prostředními (valvae regiae), jež znázorňovaly vchod do královského obydlí (βασίλειον), hosté a cizinci v hradě meškající vycházeli dveřmi levými, jež vedly do síní hostinských (hospitalia, ξενών), služebníci pak pravými, vedoucími do obydlí otroků (εἰρκτή). Osoby mimo palác meškající vstupovaly na jeviště postranními vchody z paraskenií (ἁι ἄνω πάροδοι proti parodám v orchestře) a to s levé strany (divákovy) osoby přespolní (ἔξω πόλεως, ἀγρόθεν), s pravé strany osoby přicházející z města (ἐκ πόλεως) a zvláště z přístavu (ἐκ λιμένος).

Změna sceny naznačovala se periaktami (αἱ περίακτοι t. μηχαναί). Byly to dva vysoké trojbočné hranoly dřevěné, které stojíce po obou stranách paraskenia otáčely se okolo čepu. Všechny změny dály se před očima obecenstva, neb řecké divadlo nemělo opony.

b) Ze strojů divadelních byly nejdůležitější μηχανή (létadlo), na kterém se objevovali bozi (§ 18. c. III.) a ἐκκύκλημα, prkenné to lešení nejspíše na kolečkách, které se dalo ze dveří zadní dekorace vysunouti, aby diváci mohli spatřiti to, co se dálo vnitř obydlí, zvláště vraždy. Duchové zemřelých vystupovali z dolních prostor po tak zvaných schodech Charonových (Χαρώνιοι κλίμακες) na jeviště. Pro napodobení hromu a blesku byly zvláštní stroje (βροντεῖον a κεραυνοσκοπεῖον).

---

1. Frt. Groh, Řecké divadlo. V Praze. 1905. Unie. — Jos. Král: O scenerii řeckého divadla. V Praze. 1888. J. Otto.
2. Řecky τὸ λογεῖον (řečniště), protože to bylo místo, odkud herci a řečníci mluvili, τὸ προσκήνιον, protože stálo před skenou, ὁ ὀκρίβας (Platon Symp. 194 B) jest výraz lidový.
3. Hlediště takto upravené mohlo pojmouti na 17.000 diváků. Ten počet stanovil Dörpfeld, s nímž souhlasí i Groh v »Řeckém divadle« na str. 152. Platon, mluvě o více než 30.000 divácích, asi přehání.
4. Důmyslný architekt a prvý tajemník archaeologického ústavu německého v Athenách, dr. Vilém Dörpfeld, soudí, že i herci hráli v orchestře, tedy na stejné půdě jako sbor, před proskeniem, které pokládá za pouhou dekorační stěnu. Na proskeniu vystupovali prý hlavně bohové; herci jen tehda, když se měli objeviti ve výši, na př. na střeše domu. Ačkoli tato novější theorie došla mezi učenými značného rozšíření, přece stojí proti jednomyslnému svědectví starověkých spisovatelů i památek, a nemůže se dosud pokládati za zcela jistou.
5. Agatharchos, malíř ze Samu, působil v Athenách mezi rokem 460—420 př. Kr. a složil též spis o umění malířském (σκηνογραφία). Srv. Ottův Slovník Naučný I, 432.