Písně mužů/Umírající
Písně mužů | ||
Veliké lodi | Umírající | Matčin syn |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Umírající |
Podtitulek: | (1918) |
Autor: | Rudyard Kipling |
Původní titulek: | A Death-Bed |
Zdroj: | KIPLING, Rudyard. Písně mužů. Zlín: Tisk, 1946. s. 54–55. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Otokar Fischer |
Licence překlad: | PD old 70 |
„Toto je stát. Stát nadpráví.
Smysl státu je stát. A na tom dost!“
(— Toto je průstřel. Šel do hlavy.
Roztříštil čelist a klíční kost.)
Někteří zmírají v praskotu pum.
Někteří v zásece drátěné.
Někteří s bujným hurá a bum.
Někteří naráz. Ten zde ne.
„Zákon, toť vůle, již král vnutí všem.“
(Půjde to k smrti. Tak jako vždy.)
Na vzduchu. V ponorkách. Pod člunem.
Někteří v troskách paluby.
Někteří v sesutých zákopech.
Někteří smrti jdou v hovoru vstříc.
Jedněm to trvá sotva dech.
Jiným půl roku. A ještě víc.
„V životě neplatí dobro a zlo.
Leda ono, jež nakáže stát.“
(— Ještě s ním pod nůž? To sotva by šlo.
Leda cos proti bolestem dát!)
Někdo mysl má pobožnou,
třebaže z kobky k popravě jde.
Smilstvem a smyčkou jedni mrou.
Zlehounka jiní. Ten zde ne.
„Na slabé vrhnu se, na zrádce!
Zničím, kdo by mi v cestě stál!“
(— Ať napíše raděj, co říkat chce!
Mluvením by se vyčerpal.)
Jedni mrou zticha. Někdo tak sláb,
že nad sebou sám by se rozbrečel.
Někdo i v smrti je špatný chlap.
Zde tenhle by lépe nežít měl.
„Já k téhle válce byl donucen.
Já nechtěl nic víc než své právo: žít!“
(— Trojitou dávku mu dejme jen;
menší, ta by mu nedala klid.
Zde jehly. Kéž jenom dokoná,
dokud ten jed ještě působí.
Nač se to těma očima ptá?
Ovšemže. K Bohu! Bůh to ví.)