Píseň písní (Dvořák)/VII
| Píseň písní | ||
| VI | VII | VIII |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Píseň písní |
| Podtitulek: | VII |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Píseň písní. Praha: J. Otto, rok neuveden. s. 49–53 a 57. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Rudolf Dvořák |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Vrať se, vrať se,
Šúlammít,
vrať se, vrať se!
Pohledem chceme
na tebe
pokochat se.
Pohledem chcete
na Šúlammít
pokochat se,
jakoby tancem
dvojitých řad?
Jak jsou krásné
kročeje tvoje
ve střevících,
knížecí dcero!
Obliny kyčlí
tvojich jsou jak by
nákrčníky,
dílo to rukou
umělcových.
Pupek tvůj —
kulatá miska,
jež není nikdy
bez vína.
Břicho tvé —
pšenice kupa,
hrazená kolem
lotusem.
Prsů dvé,
mladých dvé laněk,
dvojčat to jedné
gazely.
Krk tvůj je
jak věž
z kosti
slonové.
Oči tvé jak
rybníky
Chešbónské[1] jsou
u brány
Bat-rabbímské.
Nos tvůj je
jako rozhledna
Libánónská, jež
vyhlíží směrem
k Damašku.
Hlava tvoje
nad tebou
(trčí) jak
Karmelský[2] vrch.
Vlasy tvé hlavy
splývají
dolů jak
argámánu nach.
Král sám je
zajatcem
kadeří jejich.
Jak jsi krásná,
jak jsi vnadná,
milenko,
v milování!
Tu tvoji postavu
palmě bych
přirovnal,
ty tvoje prsy
hrozníčkům
a dím tak:
Vystoupím na palmu,
chopím se větviček.
Prsy tvé budou
hrozny mi révy,
nosu dech bude
vůní mi jablek,
ústa tvá budou
víno jak dobré,
jaké jde k duhu
mému miláčku;
svlažuje jeho
rty mu i zuby.
Jsem svého miláčka,
ke mně zas jeho
touha se nese.
Přijď ty, můj miláčku!
vyjdem si do polí,
spočinem v dědinách.
Ráno si přivstanem,
půjdeme do vinic.
Pohlednem na révu,
zdali již rozpukla
a květ svůj vydala,
jsou-li již ve květu
granátná jablka.
Tam ti dám lásku svou.
Jablíčka rajská
vydala vůni.
U dveří našich
všeliké skvosty,
nové i staré,
miláčku můj, jsem
schovala tobě.