Píseň písní (Dvořák)/VI
Píseň písní | ||
V | VI | VII |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Píseň písní |
Podtitulek: | VI |
Autor: | neznámý |
Zdroj: | Píseň písní. Praha: J. Otto, rok neuveden. s. 46–49. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Rudolf Dvořák |
Licence překlad: | PD old 70 |
Kam odešel tvůj milý,
o krásná mezi ženami,
kam zamířil tvůj milý?
Chcem s tebou jeho hledati.
Můj milý sestoupil
ve svoji zahradu
a k pižma záhonům,
by pásl v zahradách
a sbíral lotusy.
Jsem svého miláčka
a můj zas milý je,
jenž (svoje ovečky)
si pase v lotuse.
Jsi krásná ty,
má družko,
jak Tyrsy (hrad),
jsi půvabná
jak Jerusalem,
jsi velebná
jak zástupy.
Své oči odvrať
stranou ode mne,
neb ve zmatek mne
jenom uvodí.
Tvé kadeře, toť
stádo koziček,
jež rozběhly se
s (hory) Giládské.
Tvé zuby jsou jak
stádo oveček,
to bahnic, které
vyšly z koupele.
Má dvojče každá,
žádná nechybí.
Granátu proužky
tvoje spánky jsou,
jež z pod závoje
tvého zírají.
Je šedesát jich
královen
a osmdesát
souložnic
a dívek mladých
bez počtu:
leč jedna ona,
má holubička,
má neviňoučká,
je jedna ona
matky své
a miláček své
rodičky.
Ji zřely děvy
a blahořečily,
ji královny
a souložnice
a velebily ji.
Kdo ona je,
jež jeví se
jak úsvit rána,
jak měsíc krásná,
jak slunce jasná
a velebná
jak zástupy?
V sad ořechový sestoupila jsem,
bych viděla, co vzešlo v údolí,
bych viděla, zda réva pukla již
a jabka granátná zda rozkvetla.
Krom nadání mne duše (= mysl) zanesla
na povoz knížecího krajana.