Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic listy/V. Štěpánu Pisonovi
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | V. Štěpánu Pisonovi |
| Autor: | Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic |
| Zdroj: | VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 8–10. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Alois Vinařický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Převedeno z bratrského pravopisu. | |
Užitek a rozkoše poutí. R. 1491, 16. Dubna, na lodí u Modonu.
(L. O. p. 65.)
Poslední list poslal jsem Tobě z Alexandrie. Odtud ploul jsem na lodi Genueské do Chiosu. Na plavbě té blížíce se již k ostrovu Karpatu, zahnáni jsme byli bouří nazpět až k Cypru, coby asi 40 tisíc honů vynášelo. Za tu však nehodu získal jsem alespoň výhled na pomoří Cilicie, Pamfilie a Lycie; i mnoho jsem zvěděl, co mi dříve nebylo povědomo. Plavili jsme se nedaleko Pathmy, slovútné zjevením sv. Jana, a nedaleko ostrovů Koos a Sámos, z nichžto na onom se Pythagoras, na druhém Hypokrates narodil. Výspa Chios, kolébkou a hrobem Homérovým se honosíc, plodí spolu nejlepší mastyx. Přeplaviv se pak do malé Asie, nynějších Turek, navštívil jsem Smyrnu, Thyatiru, Efes a Sibyllou slovútné Erythry. Naproti Smyrně leží ostrov Lesbos, otčina Theofrastova i Sapphina. Potom vezl jsem se mezi Cyklady a Sporady, a sice nedaleko Dély, Páry, Ikary, Andry, Tenedy, Gyary, Serify a jiných více, kterých by vyčítati mně snadno, Tobě ale čísti mrzuto bylo; posléz přistanuli jsme u Modona, města na Peloponésu, a odtud bude-li možná, poplovu s pomocí boží do Libye, kdež Tunét (Tunis) vévodí, město druhdy malé, a u Livia i Polybia ledva jmenované, nyní ale mezi všemi městy v půlnoční Africe nejslavnější. Podál něho leží rumy Karthaginy, pro jejichžto spatření se zvláště na tu cestu vydávám. Navrátě se pak opět do Modonu, přes Peloponés a přes Attiku do Bœocie poputuji, kdež na Parnassu a Helikonu, čeho jsem dříve ani vtipem ani pilností získati nemohl, k výmluvnosti totiž básnické dospěti doufám. Odtud se do Konstantinopole, Bithynie, a přes Hellespont do krajin Trojanských podívati a posléz přes Benátka domů se vrátiti hodlám.
Aj co myslíš, jakého nyní ovoce ze studií svých nabývám, s jakou chutí básním, s jakým potěšením na starobylé děje vzpomínám? Žádné zajisté zboží, žádné důstojenství, žádné domácí radovánky nemohou přirovnány býti k rozkoši, kterou nyní z poznání tolikerých národů každého dne čerpám! Což ty mi ovšem za pravdu dáš: jsouť ale, kdož to vedlé smyslu svého vykládati budou.
Zdráv buď!
P. S. Svou bibliotheku Tobě poroučím; chraň ji ode vší škody, zvláště od molíků; nad to mi po ten čas nic milejšího neučiníš. Pozdravuji Christanna Pedika, Jana u zemských desk, a Viktorina ze Všehrd.