Otevřít hlavní menu

Ottův slovník naučný/Užovky

Údaje o textu
Titulek: Užovky
Autor: František Bayer
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 275-278. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Natrix (angl.); viz též např. Užovka obojková a Užovkovití
Č. 4503. Užovka obecná (Tropidonotus natrix Boie), 1/3 skut. vel.
Č. 4504. Užovka hladká (Coronella laevis Merr.), skut. vel.

Užovky (Colubrinae), podčeleď hadův užovkovitých, ve kterou náleží veliká většina hadů vůbec, zajisté k 1000 druhů. Tělo mají útlé a mrštné, podlouhlou, téměř vejčitou hlavu od něho zřetelně oddělenou, líce po většině znenáhla, tedy bez hrany čenichové dolů skloněné, zřítelnici okrouhlou a ocas zvláště ke konci velmi štíhlý. Hlava jest pokryta většími štítky a mezi okem a štítky retními není šupin; na trupu jsou nahoře šupiny buď hladké, buď podélnou hranou (kýlem) opatřené, na konci citovými jamkami znamenané a v podélných řadách stojící, vezpod pak štítky, jež jsou na bradě rýhou ve dvé rozděleny a na zpodní straně ocasu ve dvou řadách sestaveny. Patro i čelisti (tyto po celé své délce) jsou ozbrojeny četnými zuby v řadách. Na lebce zadní kosti čelní (postfrontalia) vroubí jen zadní okraj důlku očního. Nade všecky hady vynikají u. obratností, čilostí a zchytralostí. Žiji po všem světě, na sever až i nedaleko kruhu polárního, vůbec tam, kde půda trvale nezamrzá, obývají dílem v suchu, dílem ve vlhku i ve vodách, také na stromech; umějí rychle po zemi se plaziti, dobře plovati a mnohé též obratně šplhati. Živí se menšími obratlovci všech tříd, ale především jinými plazy a obojživelníky; na kořist v úkrytu nečíhají, nýbrž zočivše ji, hned jmou se ji přímo pronásledovati. Za příhodného počasí jarního, u nás po spánku zimním, počínají se rozplozovati; samičky snášejí 10—30 vajec do tepla a vlhka a mláďata živí se s počátku jen měkkými zvířátky bezpáteřnatými. U některých druhů líhnou se z vajíček mláďata hned po jich snesení, ba někdy (r. Coronella) již v kloace matčině. V Čechách mají stálý domov 3 druhy: u-ka obecná (Tropidonotus natrix Boie), u-ka podplamatá (T. tesselatus Wagl.) a u-ka hladká (Coronella laevis Merr.); r. 1880 ulovena u Krondorfu u-ka Aeskulapova (Coluber Aesculapii Sturm). Tyto i jiné důležitější specie u-vek tu uvedeme se stručnými znaky rodův a druhův.

1. Tropidonotus Kuhl. Trup nahoře poněkud se stran smáčklý, šupiny veskrz s kýlem, na hřbetě menší než na bocích a druhdy na špičce trochu vykrojeny; hlava nedlouhá, nosní otvor mezi 2 štítky nosními; zadní zuby v hoiní čelistí trochu delší předních. T. natrix Boie (u-ka obecná, vyobr, č. 4503.) dorůstá délky až i 120 cm a má barvu na trupu nahoře šedou, trochu namodralou nebo nahnědlou se 3—6 řadami střídavých skvrnek černých, vespod bělavou, trochu nažloutlou s tmavošedými až černými příčnými skvrnami čím dále nazad tim většími, tak že jest konečně trup vezpod tmavý s malými, objčejně střídavě většími a menšími skvrnkami bledými při okrajích břišních štítkův. Hlava jeat hnědá, v týle dvěma poloměsíčitými skvrnami žlutými neb i bělavými znamenaná, za nimiž jest dvé pruhů černavých, nazad na krku zvolna se ztrácejících. Před okem jest 1 štítek předoční, za ním 3 štítky záoční; na horním rtu jest 7 štítků, z nichž třetí a čtvrtý leží přimo pod okem. U-ka obecná žije po celé Evropě kromě končin severních, v přední Asii i v severozápadní Africe a obývá u vod a bažin, ve vlhkých lesích, zřídka v suchu; umí dobře plovatí a potápěti se. Živí se žabami, zejména skokany, pak i čolky a rybkami. T. tesselatus Wagl. (u-ka podplamatá) bývá jen až 80 cm dlouhá a nemá v týle žlutých skvrn, nýbrž jen dvé temných, rozbíhavých pruhů; tělo jest nahoře hnědé, někdy nažloutlé nebo našedivělé, se 4 podélnými řadami tmavých skvrn, z nichž prostředni druhdy splývají ve příčné proužky, vezpod žlutavé s příčnými proužky tmavými, uprostřed štítků nejširšími, nazad většími a většími, až konečně na černém břiie jen žlutavé skvrnky (plamy) zbývaji. Před okem má 2—3 štítky předoční, za ním 3—4 záoční; na horním rtu jest 8 štítků, a to čtvrtý a pátý přimo pod okem. Žije tamtéž, kde u-ka obecná, ale jest na jihu hojnější a v severní Evropě schází; u nás jest již vzácnější. Obývá na rovinách u vod i ve vodách, zřídka v horách a živí se po přednosti rybami. T. viperinus Boie (u-ka podezřelá) mívá délku až 95 cm a barvu nahoře šedou nebo zelenavou, druhdy trochu nahnědlou nebo nažloutlou, na bocích světlejší, vezpod žlutou nebo trochu narudlou; v týle jest dvé skvrn černavých, za nimi po hřbetě dvé řad tmavých, příčných skvrn, nezřídka spojených i ve klikatý pruh jako u zmijí (odtud jméno). Vezpod jsou také skvrny černavé. Tento druh jest domovem v zemích kolem Středozemního moře a obývá ve vodě; živí se rybami, žabami a mloky. — 2. Zamenis Wagl. Hlava dosti veliká, hladká, štítky nadoční vyniklé, 2 štítky předoční, 2 záoční; pod okem jsou od štítků retních oddělené destičky; šupiny hladké; mezi zadními, delšími, a předními zuby v horní čelisti mezera, v dolní čelisti jsou zadní zuby naopak menší. Kousavé u. tohoto rodu žijí na výsluní, v suchu a živí se ještěrkami, ptáky i menšími ssavci. Z. viridiflavus Wagl. (Z. gemonemis Laur., u-ka žlutozelená) mívá délku 125 cm a barvu různou, po většině nahoře do žluta nebo zelenava šedou s černými skvrnami, bělavými tečkami a žlutavým proužkem na každé šupině, vezpod žlutavou. Domovem v jižní a východní Evropě, nad Apami jen v jižní Francii, pak i v Malé Asii. Z. (Periops) hippocrepis Günth. (u-ka podkovní) má délku až 170 cm a barvu nahoře žlutavou neb oranžovou s tmavými skvrnami, jež vzadu splývají v podélný pruh, na bocích dvé řad skvrn menších a pod těmi ještě po řadě svislých proužků, vezpod barvu bledší, žlutavou s černými skvrnami. V týle jest obloukovitá skvrna s cípy dolů až na hrdlo prodlouženými, za ní a před první temnou skvrnou hřbetu jest světlejší obrazec v podobě podkovy. Žije v zemích kolem Středozemního moře. Z. (Ptyas) constrictor Jan (u-ka černá) jest mnohem větší; dorůstá délky i 180 cm a má barvu modravě černou, vezpod šedou, také namodralou, na bradě a na hrdle bílou, zřídka s černou skvrnou. Jest i nejhojnějších hadů Sev. Ameriky. V teplejší Asii od krajin zákavkazských až do Jávy jest domovem Z. (Ptyas) mucosus; dorůstá délky větší 2 m a má barvu nahoře hnědou, často s černými příčnými pruhy vzadu na hřbetě a na ocase, vezpod žlutavou. — 3. Coluber L. Hlava podlouhlá, ale často poměrně krátká, bez vyniklých štítků nad okem; před okem 1 a za ním 2 štítky; trup poněkud se stran smáčklý, po obou stranách břicha často hrana podélná; šupiny hladké nebo s podélnou hranou; všecky zuby v horní čelisti velikosti asi rovné, bez mezery. C. Aesculapii Sturm víz Aesculapův had. C. (Elaphis) quatuorlineatus Pall. (u-ka levhartí) dorůstá délky až 90 cm a má barvu různou, nejčastěji nahoře žlutavě nebo do hněda šedou se čtyřmi nebo dvěma tmavšími, černě lemovanými pruhy nebo jen se skvrnami barvy kaštanové a s černými skvrnkami po bocích, vezpod barvu bělavou nebo žlutou se skvrnami černými, často zvláště na břiše splývajícími. Domovem v jihovýchodní Evropě, zejména v Italii, Dalmacii a v Řecku, pak i v Malé Asii. V jihovýchodní a jižní Evropě, pak v Malé Asii žije mnohem větší C. quaterradiatus Dum. a Bibr. (u-ka páskovaná), zdéli až 2 m, barvy nejčastěji nahoře nahnědlé, poněkud do olivova, se 2 podélnými pruhy tmavšími na každém boku, vezpod barvy žluté. C. (Rhinechis) scalaris Bonap. (u-ka úzkonosá) bývá až 150 cm dlouhá, má na hlavě vpředu zašpičatěle širokou, tmavou skvrnu vidličnatou s cípy do předu namířenými, nahoře na trupu barvu narudle nebo do žluta hnědou, někdy šedou neb i nazelenalou, se 2 černohnědými pruhy, jež bývají u dospělých hadů spojovány příčnými proužky na způsob žebříku, u mladších u-vek v oddělené skvrny přervány; zpodek jest bělavý, jen někdy s černými skvrnami. Žije v Italii, v jižní Francii, ve Španělich a v severní Africe. — 4. Coronella Laur. Hlava nedlouhá, ploská, bez vyniklých štítků nad okem; před okem 1, za nim 2 štítky; trup dosti statný, válcovitý, bez hran břišních, pokrytý hladkými a lesklými šupinami; zadní zuby v horní čelisti bývají jen málo delší předních. C. laevis Merr. (C. austriaca Laur; u-ka hladká, vyobr. č. 4504.) dorůstá obyčejně délky jen 65 cm a má tělo nahoře hnědé, trocnu do šeda nebo do ruda, na bocích světlejší, vezpod žlutavé, také poněkud našedivělé nebo narudlé, buď beze skvrn nebo s nejasnými skvrnkami a tečkami načernalýmí. Od oka ke koutku úst táhne se tmavohnědý pruh a v týle jest tmavší skvrna se 2 výběžky nazad namířenými, za nimiž jest dvé řad tmavých skvrn střídavě postavených. Také na boku jsou tmavohnědé skvrnky, nezřídka v souvislý pruh podélný splývající. Na hořejším rtu jest 8 štítků a z těch třetí a čtvrtý právě pod okem. U-ka hladká žije u nás všude, ale není nikde příliš hojná; obývá na výslunných stráních, v mýtinách, na polích a po krajích lesů; ráda ukrývá se pod kameny. Živí se po přednosti ještěrkami, slepýši a menšími háďaty, pak i myšmi. V jihovýchodní Evropě a v severní Africe jest domovem C. girundica Dum. a Bibr., zdéli jen 60 cm, barvy nahoře do žlutá nebo šeda hnědé s jedinou podélnou řadou černých skvrn na hřbetě a s nejasnými tmavými skvrnami na bocích, vezpod barvy žluté s černými skvrnami. — 5. Pokřovní u. rodu Dendrophis Boie mají hlavu dlouhou a úzkou, čenich do předu vyniklý, tělo velmi štíhlé a se stran smáčklé, po obou stranách břicha podélnou hranu, na hřbetě uprostřed šupiny větší ostatních a v horní čelisti zuby všecky délky rovné. D. punctulatus (svijovka tečkovaná) ze sev. a vých. Austrálie dorůstá délky i 180 cm a má barvu nahoře olivově hnědou a na šupinách někdy černé hrany i žlutavé okraje; hruď a předek břicha bývají také žlutavé. — 6. Rod Leptophis Boie (Ahaetulla Gray) liší se od svijovek jen tím, že má na hřbetě všecky šupiny rovné velikosti a zadní zub v horní čelisti delší předních. V Jižní Americe žije L. liocercus Gray, u-ka zdéli 1 m i větší, barvy zlatozelené s černými konci šupin. — Fossilní u. známe z miocénu a z diluvia. V prvém útvaru nalezeny Elaphis (Coluber) Oweni (Meyer) v Porýní u Oeningen, E. (Tropidonotus) atavus (Meyer) u Bonnu, Coluber (Tropidonotus) podolicus (Meyer) v Podolí na Rusi a C. steinheimensis Fraas u Steinheimu; z diluvia známe druhy Elaphis fossilis Pomel a Coluber (Periops) Gervaisi Pomel z Coudes. — Literaturu viz Hadi a Plazi. Br.