Ottův slovník naučný/Prokurátor

Ottův slovník naučný
Prokura	Prokurátor	Prokuratorie

Údaje o textu
Titulek:	Prokurátor
Autor:	Josef Vančura, Josef Miroslav Pražák, Jaroslav Demel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 756–760. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Prokurátor

Prokurátor (z lat. procurator) byl v právě římském každý zástupce jiné osoby, činný k jejímu příkazu jako mandatář; právní poměr mezi p-em a osobou zastoupenou řídí se pravidly platnými pro smlouvu mandátní (viz Příkaz). V římském processe s formulemi bylo připuštěno zastoupení i pro soudní spory, a zval se pak p-em processní zástupce, stranou dobrovolně zřízený. J.V. – V době císařské jmenovali se tak vrchní úředníci císařští, kteří v provinciích řídili správu finanční. V některých menších provinciích císařských, které nebyly spravovány císařskými legáty, zastávali úřad a hodnost místodržitele, jako na př. Pontius Pilatus v Judsku. Vedle těchto p-ů provinciálních bylo až do doby Hadriánovy veliké množství úředníků v ústřední správě císařského domu, kteří se nazývali též p-es, ale byli většinou pouze propuštěnci. V jejich čele byl p. a rationibus. Pk.

Středověcí p-ové císařští neb královští nevyvinuli se z řím. p-ů caesaris, nýbrž z římských úředníků zcela jiných, zvaných advocati fisci, kteří se objevují teprve za cís. Hadriána, jenž jim svěřil vedení fiskálních rozepří před soudem a podávání žalob pro zločiny jménem císaře, když tu žádného žalobce nebylo. Kdežto tedy p-ové caesaris vel fisci kromě administrace fisku rozhodovali v civilních i trestních věcech fiskálních, advocati fisci před nimi jako soudci hájili záležitostí fisku ve sporech žalobou neb obranou (excepcí). – V pozdější době však i p-ové fisci pozbyli své původní soudcovské pravomoci a stali se pouhými zástupci fisku jako advocati fisci, s nimiž často identifikováni. – I v germanských státech na troskách říše Římské vzniklých objevují se úředníci těmto advokátům fisci podobní, tak na př. u Theodoricha, krále Ostrogotů, v říši Karlovců t. zv. actores fisci neb dominici; avšak v Německu pak po vymřeni Karlovců až do XV. stol. se nevyskytují, kdežto v Italii, Španělsku, Portugalsku, Francii i Skotsku po celý středověk udrželi se úředníci starořím. advokátům fisci podobní, kteří se zvali tu procuratores fisci, onde p. regis, jinde p. regni. – V Německé říši a též v našich Českých zemích instituce řím. advokáta fisci byla přijata teprve ve stol. XV. – Nejstarší p. císařský v říši Německé, o němž se nám zachovala zvěsť, jest jakýsi Jakob Bümau, objevující se jako procurator fiscalis r. 1417 za cís. Sigmunda; u nás objevuje se jiz r. 1416 jakýs Sezema z Hořešovic jako nejstarší p. královský, po němž pak roku 1436 následuje Matiáš Louda z Chlumčan a r. 1437 Vilém ze Žlutic (podle jiné verse z Nečtin). – Též v territoriích říše Něm. objevují se fiskálové jednotlivých zeměpánů, když pak zřízen byl říšský komorní soud (r. 1489 a 1490) a říš. dvorní rada, vyvinul se u každého z těchto nejvyšších říš. soudů zvláštní fiskál a jemu přidělený fiskální advokát (Fiscaladvocat), jimž nadřízeni byli dva deputati ad fiscum, bez jejichž rady a vědomí nesměl fiskál a fiskální advokát ničeho předsevzíti. – Fiskálnímu advokátu byl též někdy přidělen adjunkt, který ho zastupoval v jeho úřadě, ale nebyl úředníkem císařským. – Většího významu nabývá úřad p-ů čili fiskálů císařských, resp. p-ů zeměpanských v Německu i p-a královského v Čechách teprve koncem XV. a počátkem XVI. stol., kdy teprve nabýváme zevrubnějších zpráv o jejich funkcích. – Všimněme si poněkud blíže vývoje úřadu toho v zemích Českých. Úřad ten vyvinul se v Čechách teprve po válkách husitských, kdy za úpadku moci královské statky královské byly silně rozebrány a jevila se potřeba důchody královské energicky vymáhati a vyhledávati i obnovovati zapomenutá požitečná práva královská. Avšak zbujnělí stavové nebyli s tím spokojeni a žádali již r. 1479 za zrušení úřadu p-a královského. – K tomuto zrušení sice nedošlo, ale za slabé vlády králů z rodu Jagellova, jak se zdá, úřad ten k náležité platnosti nepřišel, ač za krále Vladislava II. v l. 1498–1509 jej zastával proslulý Albrecht Rendl z Oušavy. – Teprve za energické vlády Habsburků, kteří mocnou rukou se snažili obnoviti pokleslou moc krále českého, došlo i k přesnější organisaci úřadu toho i k rozhodnějšímu rozvinutí jeho činnosti. – Ovšem vyskytoval se v 1. pol. XVI. stol. úřad p-a královského pouze v král. Českém, kdežto na Moravě funkce jeho vykonával král. podkomoří vedle svých funkcí běžných, pokud v tom kterém případě nebyl zřízen nějaký zvláštní zmocněnec ad hoc; teprve v pol. XVI. stol. asi zřízen i na Moravě zvláštní úřad král. p-a, jehož pravomoc až do r. 1742, jak se zdá, vztahovala se i na vév. Opavské. Nejstarším známým p-em král. na Moravě jest jakýs Arkleb Hodějovský z Hodějova (1550–1553). Ve Slezsku obstarávali s počátku XVI. stol. funkce ty rovněž různí ad hoc zřízení zmocněnci, za které povoláváni různí jiní úředníci královští, teprve nedlouho před zřízením slezské komory r. 1558 zavedeni i ve Slezsku zvláštní p-ové královští, kteří se zde zvali vesměs fiskály. – Nejstarší jménem známý fiskál slezský jest nějaký dr. Jiří z Mehlu (jak se zdá, v 4. a 5. desítiletí XVI. stol.), po něm pak vyskytuje se v r. 1554 jakýsi dr. Fabián Kindler jako fiscalis regius ve Slezsku. – Později objevuje se zvláštní vrchní fiskál ve Vratislavi a jemu podřízeni fiskálové v jednotlivých slezských vévodstvích. – Když větší čásť Slezska připadla k Prusku (1742), císařovna Marie Terezie zřídila dva král. úřadu podřízené král. fisky v Opavě a Těšíně a kromě toho k bezplatnému zastupování poddaných advokáta poddaných (Unterthansadvokat) v Opavě; při nové organisaci úřadu toho níže uvedenou instrukcí Josefínskou z 10 břez. 1783 zřízen pro Moravu a Rak. Slezsko jeden společný fiskální úřad v Brně.

Co se týče vnitřního vývoje úřadu toho, byl tento na Moravě a ve Slezsku v podstatě podobný jako v Čechách a proto dotkneme se zevrubněji jen tohoto. – Jak bylo již shora zmíněno, došlo teprve za králů z rodu Habsburského ve stol. XVI. ku přesnější organisaci úřadu a k rozsáhlejšímu rozvinutí činnosti jeho, i objevují se také v instrukcích pro zřízenou tehdy komoru českou od r. 1530 počínajíc zvláštní, ovšem nepříliš obsáhlé odstavce věnované úřadu král. p-a, též v pamětních knihách (Gedenkbücher) dvorní komory vídeňské a v kopiářích král. české kanceláře z 1. pol. XVI. stol. nalézá se značné mnžství různých rozkazů čes. král. p-u od dvorní komory neb krále udílených, ze kterých lze si utvořiti dosti jasný obraz o tehdejších funkcích úřadu toho, avšak nejstarší samostatné instrukce pro král. p-a v Čechách zachovaly se teprve z dob Maximiliána II. zr. 1571 (na Moravě teprve z r. 1639, ve Slezsku z r. 1574). – Král. p. český jeví se tu jako úředník podřízený čes. komoře, s jejímiž radami, jakož i s nejvyššími zem. důstojníky měl o všech důležitých věcech se raditi a její svolení k důležitějším krokům si vyžádati, jí o průběhu právních záležitostí, zejména sporů, zprávy podávati, načež česká komora zase zprávu podávala komoře dvorské; kromě toho byl král. p. obyčejně též radou čes. komory a účastnil se jejích porad. – Nad to dostával král. p. přímé rozkazy od samého krále a zasedal od nejstarších dob též často v radě královské, jakož i v soudě zem. a komorním, později však jen tehdy, když nejednalo se o věcech fiskálních. (Moravský kom. p. měl vždy přímo dvor. komoru žádati za radu a assistenci, slezský vrchní fiskál i podřízení fiskálové stál v témž poměru ke komoře slezské.) – Působnost čes. král. p-ů, jak se nám jeví na základě instrukcí z 2. pol. XVI. stol., jest velmi pestrá. – Příslušelať mu již tehdy a) povinnost, jakmile by někdo před nejvyššími soudy (zem., komorním a purkrabským) nějak neslušně reputace a výsosti král. se dotkl, ihned učiniti neodkladné opatření a po poradě s rady komory podati králi (král. kanceláři) dobré zdání o tom, co by se mělo učiniti; b) povinnost podávati žaloby a vůbec zastupovati zájmy fisku (zeměpána) v civilních rozepřích před kterýmkoli soudem, hájiti integrity statků zeměpanských a zastupovati zeměpána v případných sporech hraničních, dále c) vymáhání pokut trestních pro činy trestné zeměpánu propadající před soudem zem. i komorním; d) evidence nad odúmrtmi (kaducitami) a vymáhání jich, zejména též zavádění přísl. řízení proklamačního; e) povinnost pečovati, by důchody komorní nijak se neztenčovaly, naopak co nejvíce rozmnožovaly; f) povinnost vyšetřovati, které z duchovních a lenních statků po požáru na hradě Pražském r. 1541 vypuknuvším neprávem byly zaneseny do desk jako statky dědičné, a po řádném vyšetření zavésti dřívější právní stav, jakož i bdíti nad tím, aby budoucně žádný statek duchovní, zastavený a lenní bez vědomí panovníkova nebyl vkládán za dědičný, a bdíti nad tím, aby žádný statek duchovní neb svobodnický (Freisassengut) se nezcizoval bez svolení zeměpánova; g) zastupovati kláštery, duchovní a svobodníky (Freisassen) v rozepřích právních; h) exekuce pohledávek fisku z půjček i zadržených veřejných dávek zeměpanských. – Funkce tyto zůstaly jádrem působnosti čes. král. p-a i v dobách pozdějších, později jen dále se rozvinuvše a o některé nové funkce se rozmnoživše, tak zejména po bitvě Bělohorské přibylo k funkcím jeho též hájení zájmů katolického náboženství a protireformace, zejména též péče o to, aby všechny předpisy v té příčině náležitě se plnily, a pokud se tak nedálo, návrhy na přiměřené pokuty činiti, jakož i o navrácení odpadlíků k víře katolické se přičiňovati, v době pobělohorské též svěřen král. p-u jakýsi dozor nad král. městy, zejména nad král. rychtáři tamtéž a Židy, a péče o to, aby všecky král. resoluce a patenty ohledně nich náležitě se plnily, s povinností příslušné návrhy činiti, též ohledně svobodníků (nejisto kdy, jak se zdá, asi mezi l. 1627–29) rozšířena působnost čes. král. p-ů na vedení katastru a knih pozemkových o statcích jejich a vůbec na soudní pravomoc nad nimi, dále jim uloženo v 2. pol. XVII. stol., aby vystupovali proti osobám, které si neprávem a bez svolení králova osobovaly praedikát a praerogativy šlechtické, konečně uloženo v době pobělohorské král. p-u českému, aby činy trestní žalobou stíhal, pokud by tu nebylo žalobce jiného, povinnost hájení reputace královské rozšířena též na případy, když by někdo při nejvyšších soudech něco proti král. patentům a ediktům předsevzal. – Též v této době bylo p-u, který zatím obdržel již adjunkty jako pomocniky, ucházeti se o radu a svolení u dvorní kanceláře a jen v nepřítomnosti panovníkově u české komory neb u král. mistodržících (moravský u dvorní komory neb král. zem. hejtmanství, slezský vrchní fiskál u slezské komory neb u slezského král. vrch. úřadu, podřízení fiskálové u slez. komory neb u král. úřadu příslušného vévodství). – Tato působnost král. p-a, kde tento se jeví netoliko jako zástupce fisku, klášterů, duchovenstva a svobodníků jako strany v civilních rozepřích a jako veř. žalobce v oboru práva trestního, nýbrž vůbec jako ochránce ústavy a veř. práva, zejména praerogativ královských, a ochránce katolického náboženství, udržela se pak nezměněnou po celé století XVII. a XVIII., ano nedoznala závažných změn ani fiskální instrukcí cís. Josefa II. z 10. břez. 1783, která zavedla jednotné předpisy pro fiskální úřady (název ten stal se od té doby officiálním pro úřad král. či komorního p-a) všech korunních zemí, ačkoliv úplným zlomením moci stavů odpadla již původní protiva mezi mocí stavovskou a zeměpanskou. – Z 58 §§ této instrukce týkaly se kompetence §§ 1–9 a kromě toho zvl. dodatečné články ohledně Čech a Haliče. – Podle těchto paragrafů příslušelo fiskálnímu úřadu: 1. zastupování a vymáhání (exekuce) »kamerálních a bankálních důchodků« (Kameral- und Bankalgefälle), zeměpanských regálií, všech oprávnění vyplývajících z majestátních práv, z territoriálnich výsostí neb zvl. soukromých práv zeměpána, ať tyto jsou povahy jakékoliv, kdež poprvé objevuje se též povinnost hájení hranic zemských proti jejich porušování; 2. zastupování živností (Gewerbschaften), továren neb soukromých stran, kterým zeměpán na základě pachtu neb jiných občanských smluv, z propůjčených privilegií neb z jiných pravoplatných titulů ručí za správu (evikci), pokud takové strany poskytování evikce v náležitém čase požadují a svého práva dobrovolně neb zameškáním (Verabsäumung) právních prostředků se nevzdávají; 3. povinnost nápady zeměpanských lén, o kterých vědomosti nabudou, oznamovati, napadlá neb odňatá léna vindikovati a zeměpána ve všech rozepřích zastupovati, které se týkaji kmene (corpus) zeměpanského léna neb k udělení léna mají vztah takový, že se dotýkají lenního pána, pokud jde o udržení jeho výsosti lenní, ochrany jeho lenního statku neb o zastupování lenního vasalla seniorem; 4. v témž rozsahu zastupování dobročinných nadací a zeměpanských far a beneficií, dále majetku ze zrušených klášterů neb jiných společností (Gemeinschaften) pocházejícího, pokud se nacházeji ve správě aerární; 5. řízení a dozor ohledně advokátů poddaných, aby řádně plnili povinnosti jim patentem z 1. září 1781 uložené a svědomitě a rozhodně pomoc poskytovali poddaným v rozepřích soudních; 6. míti stálý dozor nad řádným plněním zákonův a nařízení vydaných ve věcech politických, judiciálních i kamerálních, bedlivě si všímati všech přestupků takových zákonů a nařízení, přijímati denunciace o tom došlé, vyšetřiti pravý stav věci, zažalovati propadlé tresty neb o přestupcích takových učiniti oznámení zemskému úřadu politickému, resp. vrchnímu kancléři neb nejvyš. justičnímu praesidentu. Též měl fiskální úřad bedlivě stopovati účinky zákonův, a kdyby viděl, že některý zákon má účinky škodlivé, učiniti o tom oznámení zem. úřadu politickému; 7. podávati zem. úřadům politickým nebo finančním na požádání důkladná a zevrubná dobrá zdání, též bez požádání může fiskus o věcech, jež se týkají nešetření vládních nařízení in re, modo et tempore, podávati proprio motu návrhy s naznačením odpomoci, kterou za nejlepší pokládá. – Jako zvláštní odbory kompetenční jen u čes. fiskálního úřadu se vyskytujici uvedeny byly ve zvl. dodatečném článku na konci Josef. instrukce: 1. Péče nad statky svobodnickými v království Českém se nacházejícími, zejména vésti řádné pozemkové a jurisdikční knihy o statcích svobodnických; 2. vykonávati úřad soudcovský nad držiteli statků svobodnických, a to nejen ve věcech reálních (pokud jde o statky svobodnické), nýbrž i personálních, netoliko ve sporech, nýbrž i v řízení nesporném (nobile officium judicis); 3. svobodníky chrániti proti všelikému utiskování a zkracování a nad tím bdíti, by bez vědomí a schváleni úřadu fiskálního nepředsevzaly se žádné změny se statky svobodnickými. – Brzo po vydání této instrukce byl dvorním dekretem z 10. list. 1783 sloučen s úřadem fiskálním t. zv. úřad viničný (Weinbergamt), t. j. reální soud a hospodářský úřad nad vinicemi i k nim náležitými domy ve zdech pražských, v kraji kouřimském i rakovnickém; na úřad fiskální přeneseny v době Josefínské i jurisdikce celé řady zrušených pražských klášterův a duchovních i světských korporací. – Na této kompetenci fiskálního úřadu, který z úřadu skládajícího se původně toliko z jediného král. p-a, jemuž teprve ve stol. XVlI. jeden neb dva adjunkti bývali přiděleni, stal se mnohočleným úřednickým sborem a jehož organisace Josefin. instrukcí zevrubně upravena, nezměnilo se ničeho až do zrušení fiskálního úřadu v r. 1850. – V bouřlivých převratech r. 1848 a 1849 vzal za své starodávný úřad král. či kom. p-a, od dob Josefinských fiskálním přezvaný, a na jeho místo nastoupily dva nově organisované úřady, t. j. r. 1850 zřízena c. k. státní zastupitelstva, na něž přešly, ovšem v rozšířeném dosahu, trestní funkce bývalých fiskálních úřadů (viz Státní zastupitelstva), a r. 1851 zřízené c. k. finanční prokuratury (viz Finanční prokuratura), jež zdědily civilní agendu někdejších fiskálních úřadův, ovšem v úpravě novým poměrům přiměřené. – Pro tyto poslední vydána nejprve provisorní instrukce cís. nařízením ze 16. ún. 1855, která r. 1898 nahrazena instrukcí definitivní (nařízení vešk. ministerstva z 9. bř. 1898, č. 41 ř. z.). – Touto poslední byla zavedena ta důležitá hierarchická změna, ze c. k. fin. prokuratury, prve (kromě vídeňské c. k. fin. prokuratury) podřízené finančním úřadům zemským, nyní přímo jsou podřízeny c. k. ministerstvu financí. – Aby někdo mohl dosáhnouti místa koncipisty u c. k. fin. prokuratury, musí býti doktorem práv, odbýti jednoroční praxi u některého sborového soudu a složiti před smíšenou kommissí zvláštní praktickou zkoušku z oboru politického a finančního, kdežto k dosažení místa sekretáře a vyšších konceptních míst třeba uchazečům kromě toho podrobiti se zkoušce advokátní. – C. k. fin. prokuratury jsou zřízeny ve všech hlavních místech zemských kromě Slezska, pro které je příslušná fin. prokuratura brněnská, Gorice, Gradisky a Istrie, pro něž je příslušna fin. prokuratura terstská, a Vorarlberska, jež přísluší pod pravomoc fin. prokuratury inšprucké; v Krakově je zvl. expositura fin. prokuratury lvovské. – Podle instrukcí z r. 1855 a z r. 1898, které co do kompetence valně se neliší (při odchylkách držíme se instrukce definitivni), úkol nynějších c. k. finančních prokuratur záleží v obstarávání prací právních zástupcův a rádců jmění státního a majetností tomuto ohledně právního zastoupení a rady na roveň postavených, totiž: 1. v soudním zastupování majetků takových, zejména ve sporech, 2. v zastupování státního jmění a fondů státem spravovaných, jakož i patronátních práv zeměpána neb dotčených fondů v řízení správním v těch případech, ve kterých intervence státních úřadů v řečeném směru podle platných předpisů je přípustná a c. k. fin. prokuratuře byla svěřena od úřadu k správě, resp. dohledu co do takových majetků povolaného; 3. v podávání dobrých zdání v záležitostech stát. jmění a majetků jemu na roveň postavených nebo vůbec ve věcech důležitých zájmů státní správy, pokud jde o otázky práva soukromého nebo o takové otázky práva veřejného, které jsouce složité nenáležejí do oboru úřadu dožadujícího; 4. v spolupůsobení při uzavírání právních jednání a při sdělávání právních listin v záležitostech státního jmění a majetků jemu na roveň postavených. K majetkům takovým náleží podle instrukce a) aerár, t. j. všeliké státní daně a dávky i veřejné dávky vůbec, pokud se vybírají týmiž orgány jako státní dávky, monopoly, regalie, všeliké státní podniky, státní lenni oprávnění a vůbec všechna zařízeni a ústavy k zapravování stát. nákladu určené; b) dvorní aerár; c) král. uherský aerár, pokud jde o pohledávky jeho, jež zastupovati jest před rak. soudy, ovšem jen v případech reciprocity; d) pravo odúmrti, práva territoriální a zemské hranice; e) tresty a pokuty peněžité, uložené státními úřady správními, pokud jde o dobývání jich cestou soudní; f) všechny fondy státními úřady bezprostředně spravované neb ze státních peněz zcela neb částečně nadané, když stát zavázán jest hraditi schodek správní; g) zeměp. patronátní práva a patr. práva fondů sub f) uvedených; h) nadace bezprostředně stát. úřady spravované bezvýjimečně, ostatni nadace jen, pokud jde o ustavení jich a dobytí nadaného majetku; i) kostelní a obroční jmění, dále jmění zrušených duchovních ústavů, klášterův a společenstev, státními úřady spravované bezvýjimečně, ostatní kostelní a obroční jmění jen, pokud jde o původní nadání a integritu kmenového jmění; j) veř. farní chudinské ústavy; k) obecně prospěšná pořízení na případ smrti ve prospěch subjektů c. k. fin. prokuraturou zastupovaných; l) jmění spravované stát. školními úřady (zem. a okr. školními radami). – Kromě toho mohou c. k. fin. prokuratury v těch případech intervenovati, kde je to zvl. zákony nařízeno (na př. při osobování si šlechtictví, v řízení syndikátním, ve věcech patentních) neb kde zastupování určitého majetku na dávném zvyku se zakládá. – Co značí p. v středověkém právu čes., viz Advokát. – Literatura. Hubrovy a Luschina z Ebengreuthu: Rak. dějiny říšské (Oest. Reichsgeschichte); Domin. Petrushevecz, Neuere Oest. Rechtsgeschichte (Víd., 1869); J. Čelakovský, Povšechné české dějiny právní (1900 sl.); J. Kalousek, České státni právo (2. vyd. 1890); Christian Ritt. d'Elvert, Zur österr. Verwaltungsgeschichte mit besonderer Rücksicht auf die böhm. Länder (Brno, 1880); t., Geschichte der Verfassung und Verwaltung in Oest. Schlesien (t., 1854); J. F. Schmid von Bergenhold, Geschichte der Privatrechtgesetzgebung im Königreiche Böhmen (Praha, 1866); Fr. X. Twrdy, Pragmatische Geschichte der böhm. Freysassen (t., 1804); J. Rachfahl, Die Organisation der Gesammtstaatsverwaltung Schlesiens vor dem 30jährigen Kriege (Lip., 1894, Schmoller´s Forschungen XIII); E. Rosenthal, Die Behördenorganisation Kaiser Ferdinand I. (Víd., 1887); J. Tomaschek, Die höchste Gerichtsbarkeit des deutschen Königs und Reichs (t., 1885); H. Ortloff, Die öffentliche Anklage in Deutschland mit besonderer Berücksichtigung des Fiscalates (»Zeitschrift für deutsches Recht« XVI. Bd., Tubinky, 1856); J. Čelakovský, Úřad podkomořský v Čechách (»ČČM.« 1877, 1878); F. Tezner, Die landesfürstliche Verwaltungsrechtspflege in Oesterreich vom Ausgang des XV. bis zu Ausg. des XVIII. Jahrh. 1. Heft (Víd., 1898), 2. H. (t., 1902); B. Fux, K působnosti bývalých král. p-ů v Čechách a nynější c. k. fin. prokuratury (»Právník«, 1902); dr. Meisl, Die Finanzprocuratur (Mischler-Ulbrichův »Staatswörterbuch«); Last, Die Finanzprocuratur (Grünhuts »Zeitschrift für d. Privat- u. öff. Recht d. Gegenwart«, 1898). (Částečně použito arch. pramenů.) –mel.