Ottův slovník naučný/Zastupitelství státní
| Ottův slovník naučný | ||
| Zastupitelné věci | Zastupitelství státní | Zastupitelstvo |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zastupitelství státní |
| Autor: | František Storch |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 466–467. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Státní zastupitelství |
|
Zastupitelství státní. V řádech trestních reformovaných z. s. jest orgán, jemuž náleží stíhati činy trestné officiálné, podávati pro ně (veřejnou) trestní obžalobu a ji zastupovati v řízení trestním. Historický jeho základ sluší hledati v právě francouzském, kdež vyvinulo se z instituce t. zv. královských prokurátorů. To byli původně zástupci komory královské, kteří měli před soudy, a to jak ve sporech civilních královského fisku, tak ve věcech trestních, hájiti prospěchu komory královské, jenž v řízení trestním kynul jí zejména z odsouzení obžalovaného k trestům majetkovým a z konfiskace jeho jmění. Později stal se z toho zvláštní úřad, t. zv. veřejné ministerstvo (ministère public), jemuž přikázán úkol, trestně stíhati činy trestné a bdíti nad tím, aby řízení trestní dálo se způsobem zákonným. V novém, reformovaném řízení tr., jež bylo ve Francií vytvořeno koncem stol. XVIII., instituce veřejného ministerstva neboli z. s-ho byla podržena a přikázán jí zároveň úkol, podávati a zastupovati veřejnou trestní obžalobu. U nás bylo z. s. zavedeno nejprve r. 1848 pro řízení ve věcech tiskových, potom pro řízení trestní vůbec řádem tr. ze 17. led. 1850, odkudž tato instituce přešla – s některými změnami co do působnosti a organisace – i do řádu tr. z 29. čce 1853 i do platného nyní řádu tr. z 23. kv. 1873. Ustanovení o ní obsahují hlavně §§ 29–37, 401–408 a 448 ř. tr. z r. 1873, §§ 87–114 prováděcího naříz. z 19. list. 1873, instrukce pro z. s. z 3. srpna 1854 a jednací řád pro ně z 5. kv. 1897.
Organisace s-ho z. provedena jest tak, že při každém soudě okresním vykonává příslušné funkce buď úředník s-ho z. nebo úředník úřadu politického nebo policejního nebo zvláštní funkcionář s-ho z., při každém sborovém soudě prvé stolice státní zástupce, při každém sborovém soudě druhé stolice vrchní st. zástupce (všichni s potřebným počtem náměstků, substitutů) a při soudě kassačním generální prokurátor se svými náměstky (»generálními advokáty«). Každý orgán s-ho z. zřízený při soudě nižším podřízen jest orgánu zřízenému při soudě vyšším; toliko vrchní st. zástupce jest podřízen přímo, jako sám generální prokurátor, ministru spravedlnosti. Členové s-ho z. nejsou úředníky soudcovskými, nýbrž náležejí k orgánům správy justiční, pročež nevztahují se k nim ustanovení základních zákonů státních zaručujících úředníkům soudcovským samostatnost, nesesaditelnost a nepřesaditelnost. V obvodě každého sborového soudu druhé stolice všichni úředníci s-ho z. sloučeni jsou ve zvláštní personální status. Vybíráni však bývají obyčejně ze státu úředníků soudcovských, do něhož při postupování atd. opět bývají zařazováni. Hlavou celé instituce a z její působnosti podle zákonův ústavních odpovědným jest ministr spravedlnosti. Organisace s-ho z. provedena jest podle zásady jednoty a nedílnosti, z níž také vyplývá moc devoluční a substituční orgánů vyšších naproti podřízeným. Státní zástupcové i vrchní státní zástupcové mohou totiž úřední výkony příslušející orgánům státního z. zřízeným při soudech nižších svého obvodu jim odníti a buď si sami je předsevzíti nebo je odevzdati jinému orgánu s-ho z. sobě podřízenému.
Působnost každého orgánu s-ho z. vztahuje se k těm věcem, které náležejí k působnosti soudu trestního, při němž jest ustanoven. (Jen funkcionáři při soudech okresních obmezeni jsou na řízení o přestupcích tam konané.) Z věcí administrativních přikázána jest z. státnímu také spolupůsobnost v řízení disciplinárním proti úředníkům soudcovským a jiným soudním úředníkům a sluhům, proti notářům a advokátům a kandidátům notářským a advokátním. K nejvlastnější působnosti s-ho z. náleží, aby stíhalo činy trestné officiálné, při čemž má se říditi zásadou legality (viz Opportunita a legalita v řízení trestním). V působnosti své orgánové státního z. nejsou závislí na soudě, při němž jsou zřízeni, jakož naopak i soudu jest zabezpečena nezávislost na s-m z. V samém řízení trestním st. zástupce má co do hlavní věci postavení strany processní a jest potud soudu formálně podřízen. Ve vší svoji působností každý člen s-ho z. má dbáti toho, čeho vyhledává prospěch státu, zvláště pak, aby pravda vyšla na jevo, tedy aby došlo platnosti i vše to, co jest ku prospěchu obviněného. Výkonů soudcovských, zvláště výkonů vyšetřovacích, st. zástupce nesmí sám předsebráti. V některých směrech řád tr. uchýlil se od důsledností z toho plynoucích a porušiv zásadu rovnosti stran processních na škodu obviněného a obhájce, nadal státního zástupce právy a přednostmi, jež činí z něho představitele moci státní a – podle vzoru práva francouzského – ochránce a strážce zákona.
Zvláštní jest postavení a působnost generálního prokurátora. Jemu jest přikázáno jen účastniti se jednaní soudu kassačního ve věcech trestních, zvláště pak jednání o zmatečných stížnostech tam konaného. Při tom však nemá býti činný jako zástupce obžaloby trestní, nýbrž má působiti jen k tomu, aby bylo rozhodnuto podle zákona. On také výlučně jest oprávněn podávati k soudu kassačnímu t. zv. stížnost zmatečnou pro zachování zákona.
O vyloučení členů s-ho z. jednají §§ 75 a 76 ř. tr. (zamítnutí se nepřipouští), poměr k jiným úřadům upravuje § 36 ř. tr. Z. – Srv. Storch, Říz. tr. rak. I. 1887 str. 255–281. -rch.