Ottův slovník naučný/Pravonín
| Ottův slovník naučný | ||
| Pravomocnost | Pravonín | Pravopis |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pravonín |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 582. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Pravonín |
|
Pravonín, far. ves v Čechách, hejtm. Ledeč, okr. Kralovice Dol., 107 d., 720 ob. č. (1890), starožitný kostel sv. Jana Křt. (ve XIV. st. far.), 2tř. šk., pš., synagoga a mlýn. Alod. statek (954.54 ha) se zámkem, dvorem, pilou a myslivnou drží od r. 1899 Grimm z Drážďan. P. náležel původně klášteru louňovickému, ale po válkách husitských dostal se Trčkům z Lípy, v XVI. a XVII. stol. náležel Kekulům ze Stradonic, načež se vlastníci rychle střídali, konečně r. 1800 držel Pravonín Kajetán Hrušovský z Hrušova, po roce Karel Perglar z Perglasu, od r. 1818 Jan Josef Pachta z Rajova, od r. 1836 baron de Fin, od r. 1843 Vojtěch Kulich a po něm jeho dědicové. Ve válce 30leté P. od Švédů vypálen a zpustošen (1645), tak že zůstal na dlouhou dobu pustinou.