Praetor (lat.) byl prvotně titul nejvyšších úředníků ve starém Římě vedle consul (viz Konsul), kterýžto úřad slučoval v sobě nejvyšší moc ve státě vůbec. Ale usus časem rozhodl se pro titul »consul« na označeni nejvyššího úředníka a slovo »p.« zatlačeno do pozadí. K tomuto starému titulu sáhnuto bylo opět r. 367 př. Kr., kdy na základě přijetí rogací Liciniových-Sextiových konsulát stal se přístupen také plebejům, ale zároveň z moci konsulské vyloučeno civilní soudnictví a vzneseno na zvláštního úředníka, zvaného p., kterýžto úřad s počátku vyhrazen byl pouze patriciům. P. byl collega konsulů, ale menší; proto v případě kollise s konsulem imperium jeho (v. t.) musí ustoupiti. Odznaky moci úřední p. má tytéž jako konsul, má však pouze šest liktorů v provincii, v oboru činnosti městské toliko dva. Volba p-ů konala se v komitiích centuriátních (viz Comitia) za předsednictví konsula (diktátora). Od r. 337 př. Kr. praetura stala se přístupnou také plebejům. Poněvadž pak jeden p. agendu soudní stále se vzmáhající nemohl zastati, na konci druhé války punské rozmnožen byl tento úřad ještě o jednoho p-a, kterému přikázány byly spory mezi cizinci v Římě usedlými a spory mezi cizinci a občany římskými. Odtud nazván jest tento p. peregrinus (cizí) a na rozdíl od něho prvotní p. zve se od této doby p. urbanus (městský), jenž rozsuzoval civilní spory mezi občany římskými. Praetura jakožto úřad cum imperio, t. j. s pravomocí velitelskou a soudní zdála se býti nejvhodnějším úřadem pro správu provincií. Proto rozmnožováním římských provincií množil se také počet míst praetorských. Tak r. 227 př. Kr. ke dvěma dosavadním p-ům přibyli dva noví ke správě Sicilie a Sardinie. K. 197 připojeni byli opět dva ke správě obou Hispanií. Dalším přibýváním nových provincii a zavedením (od r. 149 př. Kr.) stálých soudních dvorů porotních pro jisté druhy zločinů (quaestiones perpetuae, v. t.), ve kterých také p-oři pověřeni byli předsednictvím, čímž jim přibylo také soudnictví hrdelní, dosavadní počet p-ů ukázal se nedostatečným, i vypomáháno si prorogací, t. j. prodloužením moci úřadní přes mezi jednoho roku. Sulla ve své reorganisaci státní r. 82 př. Kr, ustanovil, že všichni p-oři v roce úředním mají se věnovati činnosti soudní v Římě a teprve po uplynutí roku úředního že mají býti posíláni jako mistodržitelé do provincií v hodnosti pro praetore. Caesar rozmnožil počet p-ů postupně na 10, 14, 16; Augustus zredukoval jej s počátku na 8, ale přidal dva p-es aerarii, kteří vedli správu státní pokladny. Později opět rozmnožil jej na 16, od doby cís. Claudia bylo jich 18. – P-oři netvoří collegium, nýbrž každý z nich má svůj určitý, zvláštní obor působnosti, o kterém rozhodl los. Co do vážnosti na prvém místě byl p. urbanus. Nejdůležitější právo praetorské při civilním soudnictví bylo t. zv. ius edicendi (v. Edictum). P. na počátku úřadování vydá edictum (vyhlášku), v němž stanoví zásady, kterými bude se říditi při iurisdikci své a úředníků delegovaných. Edictum týkalo se hlavně případů, pro něž leges XII tabularum a pozdější zákony nestačily. Připomenouti sluší, že p. posílal každoročně také do italských měst, která neměla práva vykonávati soudnictví samostatně, zvláštní kommissaře t. zv. praefecti iure dicundo (viz Praefectus). Tak edikty praetorské přispívaly ke zdokonalení římského práva soukromého. Ovšem edictum mělo platnost jen po dobu úřadování toho onoho p-a. Ale některá ustanovení přejímali i nástupci jeho (edictum perpetuum), tak že časem utvořil se pevný základ ustanovení praetorských stále se opakující zvláště v případech osvědčených (ed. tralaticium). Tyto edikty praetorské (t. zv. ius honorarium) jakožto právní pramen císař Hadrian dal spojiti ve sbírku od slavného právníka Salvia Juliana v t. zv. edictum perpetuum. – Ve sporech civilních p. případ pouze vyšetří, formuluje právní otázku, další však provedení sporné záležitosti a vynesení rozsudku svěří podle povahy věci jednomu soudci nebo celému collegiu. Ale ve případech soudnictví hrdelního ustaví soudní dvůr porotců a tento za jeho předsednictví nejen vyšetří zločin, ale vynese i rozsudek. – V době císařské, kdy soudnictví přešlo jednak na senát, jednak na císaře a jeho výkonné úředníky, p-ů bylo užíváno v rozličných jiných oborech správy státní. Pk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Praetor