Ottův slovník naučný/Comitia
| Ottův slovník naučný | ||
| Comité international des poids et mesures | Comitia | Comitialis morbus |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Comitia |
| Autor: | Josef Miroslav Pražák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 549–550. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Římská shromáždění |
|
Comitia [komícia], lat., shromáždění občanstva římského dle jistého politického roztřídění. Konala se na místě inaugurovaném po vykonaných auspiciích za předsednictví některého úředníka. C. směla se sejiti jen ve zvláštní dny, řečené dies comitiales, a musila býti jistý čas napřed (trinundinum, tři dny trhové, 24 dny) ohlášena a program jejich uveřejněn. Jednání v c-iích musilo se ukončiti mezi východem a západem slunce. Před c-iemi konal úředník, přibrav si na pomoc augura, auspicia; nebyla-li příznivá, odloženo shromáždění na jiný den; avšak i v příznivém případě bylo zvykem odložiti c. oznámil-li jiný úředník, že spatřil na nebi blesk, anebo jestliže ve shromáždění někdo postižen byl padoucnicí, kteráž od toho nazývá se morbus comitialis. Před c-iemi samými konána byla shromáždění zv. contiones, v nichž se debattovalo o návrzích, o kterýchž v c-iích hlasováním se mělo rozhodnouti; nebof v c-iích samých rokovati nebylo dovoleno. Dle složení rozeznávají se: 1. c. curiata, 2. c. centuriata a 3. c. tributa.
1. C. curiata, t. j. shromáždění občanstva dle kurií, jsou nejstarší c., o nichž z doby královské máme vědomost. Za doby královské svolával je král, po případě mezikrál, později konsulové, praetoři a diktátoři. Po slavnostním zahájení oznamoval předseda předmět porady, o němž bez debatty bylo hlasováno. Každá kurie odevzdala jeden hlas. Co se složení těchto c-ií týče, zdá se býti pravděpodobno, že za doby královské a na počátku republiky byli v nich zastoupeni toliko patriciové; Mommsen však tvrdí, že hned na počátku republiky měli v nich hlasovací právo nejen patriciové, nýbrž i plebejové. Kompetence c-ií kuriatních byly za starší doby tyto: 1. volba krále; 2. udílení imperia; 3. právo rozhodovati o válce a míru; 4. v případě provokace rozsuzovati v poslední instanci zločiny hrdelné; 5. rozhodovati také při arrogaci a kooptaci. Dvakráte v roce mohly také v těchto c-iích závěti činěny býti. Všecka snesení c-ií kuriátních potřebovala schválení senátu (patrum auctoritas). Později když vznikla c. centuriátní a moc patriciů stále klesala, pozbyla i c. curiata svého dřívějšího významu, neboť obor jejich pravomoci byl valně zmenšen. Bylo jich potom užíváno na př., aby úředníku v comitiích centuriátních zvolenému uděleno bylo právo imperia, dále při arrogaci, při závětech, v případě, chtěl-li některý patricius přejíti do stavu plebejského, při inauguraci kněží. Proto v době pozdější kurie se ani nescházely, nýbrž místo nich 30 liktorů k vykonání bezvýznamných formalit.
2. C. centuriata svolávána byla jen od úředníků majících imperium, t. j. právo vrchního velení vojenského a právo soudcovské. Shromáždění toto zakládá se na rozdělení občanstva, kteréž učinil Servius Tullius a které původně mělo účel vojenský. Později však bylo ho užito i k účelům politickým (viz Centuria). Shromaždiště c-ií centuriátních bylo vždy mimo hradby městské z pravidla na poli Martově. Kompetence jejich byly tyto: 1. volba vyšších úředníků; 2. zákonodárství; 3. právo usnésti se na válce útočné; 4. rozhodovati v případě provokace o zločinech hrdelních. Snesení jejich byla však podrobena dodatečnému schválení senátu, až r. 339 př. Kr. G. Publilius Philo, první plebejský diktátor, právo to jemu odňal fakticky návrhem zákona, aby senát usnesení zákonodárných c-ií centuriátních již napřed schválil. Pro volební c. odňato bylo senátu právo dodatečného schválení plebiscitem Maeniovým ok. r. 287 př. Kr. Co se hlasování týče, odevzdala každá centurie hlas. Napřed hlasovalo 18 setnin jezdců (centuriae praerogativae) a výsledek tento, kterýž míval vliv na nerozhodné, ihned ohlášen. Potom hlasovaly všecky centurie pěti tříd najednou. Hlasování dalo se původně ústně, později písemně. Po dobu shromáždění vlál s hradu nebo s Janikula rudý prapor, při němž vojenská posádka stála.
3. C. tributa, t. j. shromáždění občanstva římského dle tribuí, vyvinula se ze shromáždění plebejů (concilia plebis), kteráž povolávali tribunové lidu a ve kterýchž později plebejští úředníci byli voleni. Pokud ovšem jen plebejové ve shromážděních těch byli zastoupeni, měla snesení v nich přijatá závaznost toliko pro ně samy, nikoli však pro celý národ. Shromáždění tato nabývala čím dále tím většího významu. Zákonem zvaným lex Aternia Tarpeia z r. 454 př. Kr. přiznáno bylo všem úředníkům, tedy také tribunům a aedilům, právo uvalovati pokutu (ius multae dictionis). Od doby té vznášejí tribunové a aedilové žaloby pokuty se týkající na tato shromáždění, jakožto sbor příslušný. Další pokrok učiněn r. 449 př. Kr. zákonem zvaným lex Valeria Horatia, který stanovil, aby snesení shromáždění plebejských měla závaznost pro veškeré občanstvo (ut, quod tributim plebs iussisset, populum teneret). Od doby té pociťovali patriciové potřebu, aby také v těchto shromážděních byli zastoupeni, což bylo možno, ježto v tribuích i patriciové i plebejové byli spojeni. To stalo se málo let po vydání zákona Valeriova Horatiova, když se konsulové odhodlali svolávati celý národ dle tribuí (tributim). Potom příslušel shromážděním těm název c. tributa. C. trib. stala se nejdůležitějšími a zastínila ve mnohé příčině c. centuriata. Kompetence jejich byly: 1. volby úředníků nižších a mimořádných; 2. processy stran peněžité pokuty; 3. zákonodárství v nejširším rozsahu. C. tributa mohla scházeti se na kterémkoliv místě ve městě i mimo město; nejčastěji scházela se na foru, při volbách na poli Martově. Při hlasování vylosovala se jedna tribus (principium) a výsledek jejího hlasování byl hned oznámen. Potom hlasovaly současné ostatní tribue. Za doby císařské pozbyla c. centuríata i tributa svého významu a sklesla na pouhou assistenci. Pk.