Ottův slovník naučný/Politické úřady

Údaje o textu
Titulek: Politické úřady
Autor: Jaroslav Demel
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 110–111. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Politické úřady nazývají se úřady vykonávající správu politickou. Úřady takové vyskytovaly se již ve vyvinutých státech starověkých, zejména ve státech řeckých i říši Římské; zárodky jejich objevují se též ve státech středověkých, ovšem nevyvinuly se pro tento obor správy ještě úřady samostatné, tak na př. hrabě (Gaugraf) v říši Francké měl zároveň moc soudní, finanční, vojenskou i politickou administrativní, podobně v pozdější říši Německé též říšští fojtové nebo purkrabí (Stadtvögte, Landvögte, Burggrafen) atd. Teprve v 2. pol. XVIII. a poč. XIX. stol. správa počala se oddělovati od soudnictví a počaly se tvořiti samostatné úřady administrativní, který process však ukončen teprve v 2. pol. XIX. stol.; ovšem neobmezovány ani nyní ú. p. vždy jen na správu politickou, nýbrž svěřována jim časem i správa finanční a částečně vojenská; zbytky toho udržely se v Rakousku v nejnižší stolici politické do jisté míry až po dnes. (Ingerence c. k. okr. hejtmanství při vyměřovaní přímých daní a v záležitostech vojenských.) Co se týče vývoje p-kých ú-dů v českých zemích, možno pokládati za nejstarší známé politické úředníky první stolice u nás župany či kastelány, kteří původně měli analogickou moc jako hrabata na západě, od dob krále Vladislava I. však, kdy vedle kastelánů se vyskytují již cudaři (judices provinciales), kteří vykonávali pravidelnou moc soudní, počali se obmezovati na vykonávání moci popravní (stíhání a trestání zločinců) a primitivní ovšem tehdy moci politické a finanční, majíce k ruce vladaře, lovčí, hajné a jiné zřízence (castrenses); později se počali zváti purkrabími a čásť moci jejich přešla od dob Přemysla I. na popravce, jichž po každém kraji zřízeno po dvou a kteří po válkách husitských se přetvořili v krajské hejtmany (viz Čechy, str. 511, a Hejtman krajský, str. 35 b); tito vykonávali moc politickou, vojenskou, finanční i soudní (ovšem jen trestní) a byli původně zřízenci samosprávnými, znenáhla však stávali se víc a více úředníky zeměpanskými. Následkem reformy Theresiánské r. 1751 úřady krajské s kraj. hejtmanem v čele staly se ú. p-kými 1. stolice. — Ve Slezsku původní kastelanáty čili purkrabství s podřízenými włodary (villici) nahrazeny později z větší části zem. fojty (Landvögte) podle vzoru něm. a i tento úřad zanikl počátkem novověku úplně, tak že v té době první stolicí politickou se jeví již od poč. XIV. stol. se vyskytující zemští hejtmané jednotlivých knížetství, z původních starostů se vyvinuvší, jimž k ruce přidány knížecí kanceláře čili úřady; tyto po r. 1742 v zůstavší při Rakousku části Slezska záhy pozbyly politické pravomoci, která svěřena zvl. kraj. úředníkům zeměpanským, t. zv. zem. starším (Landesälteste, v městech král. administracím), již r. 1782 úplně na roven postaveni mor. úřadům krajským. Vlastního ú-du p-kého druhé stolice v nejstarší době v Čechách vůbec nebylo, moc tu vykonával panovník český sám; toliko v nepřítomnosti jeho zastupoval ho v nejstarší době nejvyšší úředník dvorský, nádvorní župan čili palatin (comes palatinus), o němž již za Vratislava II. děje se zmínka, jenž však, když moc jeho počala býti knížatům nebezpečnou, r. 1113 zrušen, načež moc jeho převedena na kastelána čili purkrabího hradu pražského, později nejv. purkrabího pražského, který býval ve válce náčelníkem a též po čas uprazdnění trůnu zemi spravoval, maje pak tu onu moc vojenskou, správní a soudní v celé zemi, jakou měl jiný purkrabí ve svém kraji, a kromě toho za nepřítomnosti krále obyčejně jmenován býval jeho zem. hejtmanem čili místodržícím, ač tímto mohl býti jmenován též jiný nejv. úředník zemský a někdy též syn králův, ano častěji zřizována i několikačlená vláda náměstnická. Tak r. 1437 6člená, r. 1517 4člená a r. 1520 dokonce 24člená (členové její zváni tehdy správci či regenty král. Českého). Ferdinand I. v pozdějších letech odevzdal správu za své nepřítomnosti synu svému Ferdinandovi jako »místodržícímu«, od kteréž doby název tento zobecněl. R. 1627, kdy Ferdinand II. trvale opustil Čechy, úřad místodržících stal se úřadem stálým a zůstal jím aŽ do r. 1749, kdy na místě král. místodržitelstva, úřadu převahou stavovského, zřízen úřad »repraesentace a komora« jako úřad ryze zeměpanský, mající ovšem i pravomoc finanční, kterýž pak nejv. rozhodnutími z 9. list. 1762 a z 5. květ. 1763, obmezen byv opět jen na správu politickou, nazván zem. guberniem a povoleno, aby nejvyšší purkrabí byl jeho předsedou (viz Čechy, str. 502, 507, 529, Gubernium a Hejtman zemský, str. 36 b sl.). Na Moravě úřad zem. hejtmana jest mnohem starší než v Čechách, dějeť se o něm zmínka již r. 1298 a zval se od dob markraběte Jošta též starostou, od r. 1621 též gubernátorem a od r. 1782 praesidentem gubernia. V starší době zem. hejtman býval jmenován jen tenkráte, když Morava neměla žádného markraběte, později vyvinul se úřad ten jako hodnost stálá. K ruce měl mor. zem. hejtman pro záležitosti politické od r. 1636 úřad král. zem. hejtmanství (pro soudní tribunál) a vedle toho různé kommisse a deputace, od r. 1650, resp. 1680 zem. výbor a od r. 1763 gubernium. (Viz Hejtman zemský a Morava, str. 702.) — Ve Slezsku v jednotlivých knížetstvích druhou stolicí byl prvotně asi palatin toho kterého knížete, od 1. pol. XIV. stol. zem. hejtman jeho, centrální orgán politické správy a ovšem i soudnictví pro celé Slezsko utvořen teprve r. 1474 Matiášem Korvinem zřízením nejvyššího zem. hejtmana (supremus capitaneus) pro všechna knížetství slezská, kterým byl tehdy jmenován Štěpán Zápolský, později však, jak stavům slezským r. 1498 zaručeno, některý, obyčejně nejváženější, z knížat slezských, který volil si své rady a sluhy sám; tito radové tvořili t. zv. král. vrchní úřad (kgl. Oberamt), jemuž Ferdinand II. odňal povahu stavovskou, přidav r. 1630 nejvyšším zem. hejtmanům kollegium kancléřův a radů zeměpanských. Když větší čásť Slezska postoupena Prusku, zřízen pro čásť Slezska, která při Čechách zůstala, král. úřad s kollegiálním zřízením jako zem. gubernium v Opavě, které r. 1782 spojeno s mor. guberniem v jedno gubernium mor.-slezské. — Třetí stolice politická vyvinula se v zemích Českých teprve za Ferdinanda II., který v Obnoveném zřízení zem. za nejvyšší úřad politický i soudní ve všech zemích Českých povýšil českou kancelář, která až dotud vedle příslušející jí pravomoci zahraniční byla jen expedici jiných nejvyšších úřadů zemských, nad něž nyní povýšena jako nejvyšší stolice politická. Kabinetním listem z 1. květ. 1749 tato čes. kancelář spojena s rak. kanceláří dvorskou v úřad jeden zvaný »Directorium in publicis et cameralibus«, který však měl pouze pravomoc politickou a finanční, kdežto od ní oddělen jako nejvyšší stolice soudní nejvyšší úřad justiční (viz Nejvyšší justiční úřad). R. 1762 však direktorium přezváno »c. k. spojenou česko-rakouskou dvorskou kanceláří«, podrževši jenom moc politickou, kdežto finanční svěřena opět kanceláři dvorské. A tím octli jsme se při organisaci ú-dů p-kých, která v zemích Českých potrvala až do r. 1848 a ve které úřady krajské byly prvou zeměpanskou stolicí politickou, jíž podřízeny byly patrimoniální či vrchnostenské úřady (hosp. úřady, vrchní úřady, dominia) jakožto vlastni nejnižší stolice politická, gubernia a c. k. spojená česká a rakouská dvorská kancelář druhou, resp. třetí zeměpanskou stolicí politickou. Dvorní kanceláři pro zvláštní obory správy politické po boku stály nejv. policejní a censurní dvorní úřad (oberste Polizei- und Censurhofstelle od r. 1801) a studijní dvorní kommisse a kromě toho vrchním úřadem pro správu národohospodářskou byl při c. k. dvorní komoře zřízený kommerční censurní dvorní úřad (Commerzcensurhofstelle). — V r. 1848 a 1849 zřízena pro obor správy politické místo c. k. spojené dvorské kanceláře ministerstva vnitra, obchodu, orby, kultu a vyučování a ohledně přímých daní, posud rovněž dvorní kanceláři podřízených, min. financí. Co se týče nižších stolic, nehledíc ke krátké přechodní době od r. 1849 až 1851, byla kab. listem a nejv. rozhodnutím ze 14. záři 1852 zavedena nová organisace p-kých ú-dů, kde v čelo politické správy jednotlivých zemí korunních postaveno místodržitelství, resp. zemské vlády, kterým ve všech zemích kromě Krajiny, Korutanska, Salcpurska, Slezska a Bukoviny podřízeny krajské úřady a těmto zase okresní úřady, v uvedeních právě 5 zemích přímo zem. vládám podřízené, jež ovšem vedle politické vykonávaly též pravomoc soudní, a úřady měst žádnému okresnímu úřadu nepodřízených. R. 1860 zrušena zemská vláda v Opavě, avšak r. 1861 opět reaktivována, r. 1860 zrušeny krajské úřady na Moravě, r. 1862 stihl tentýž osud kraj. úřady v Čechách, načež po přechodných změnách došlo konečně r. 1868 k nynější organisaci p-kých ú-dů, při které 1. stolici tvoří c. k. okresní hejtmanství a magistráty měst se zvláštními statuty (viz Hejtmanství okresní), druhou stolici místodržitelstva (v. Čechy, str. 560, kdež i kompetence probrána), resp. zem. vlády, třetí stolici pak ministerstva vnitra, obchodu, orby, kultu a vyučování a od r. 1896 ministerstvo železnic (viz Ministerstvo); všem těmto stolicím přiděleny jsou pro zvláštní obory politické správy orgány zvláštní, jako na př. okr. a zem. školní rady (viz Čechy, str. 561) a p., zejména pak vyskytují se zvláštní zeměpanské orgány policejní (viz Policejní úřady). Co se týče orgánů samosprávných, pokud jejich činnost zasahá do oboru správy politické, viz Čechy str. 563—572. — Literatura: Hubrovy, Bachmannovy a Luschina z Ebengreuthen rak. dějiny říšské (Oesterr. Reichsgeschichte); Čelakovský, Povšechné české dějiny právní (1900 sl., neukončeno dosud); B. Rieger, Zřízení krajské v Čechách (Praha, 1889 sl.); Christian Ritt. d'Elvert, Zur österr. Verwaltungs-Geschichte mit besonderer Rücksicht auf die böhm. Länder (Brno, 1880); t., Geschichte der Verfassung und Verwaltung in Oest. Schlesien (t., 1854); dr. H. Toman, Das böhm. Staatsrecht und die Entwickelung der österr. Reichsidee v. J. 1527 bis 1848 (Praha, 1872); dr. F. Rachfahl, Die Organisation der Gesammtstaatsverwaltung Schlesiens vor dem 30jahrigen Kriege (Lip., 1894; Schmoller's Forschungen XIII.); dr. Josef Ulbrich, Grundzüge des österr. Verwaltungsrechtes (1884); t., Handbuch der Osterr. polit. Verwaltung (1888); E. Meyerhofer, Handbuch für den polit. Verwaltungsdienst (5. vyd.); J. Pražák, Rak. právo správní (v tisku). —mel