Ottův slovník naučný/Paracelsus

Ottův slovník naučný
Parabuthus	Paracelsus	Paracantesis

Údaje o textu
Titulek:	Paracelsus
Autor:	Robert Novák, Ondřej Schrutz
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 195. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Paracelsus
Heslo ve Wikipedii: Paracelsus

Paracelsus Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus (* 1493 v Einsiedelu ve Švýcarech – † 1541 v Salcpurce), lékař, jenž podařeným léčením nabyv jména, jal se populárně vykládati řečí silnou, jadrnou, že autority Galenovy a Avicennovy třeba se vzdáti, i tělo nemocného že léčiti radno léky od chemikův odkrytými a účelně od lékařů vybranými. Prostoupeno si přál P. lékařství chemií i založil školu iatrochemickou, která více užitku přinesla chemii než medicině. Dostala se totiž alchemie z rukou nevzdělaných míchačů, laborantů, do rukou lékařské intelligence, v níž postupovala, až ukázal se cíl iatrochemický klamným a mohla zahájena býti perioda pravé chemické práce. Muž geniální, nepokojný, rvavý bloudil světem, až v Salcpurce zemřel. Mnoho správného jest v jeho základní myšlence, chvalna i snaha jeho, dodělati se zkušeností pravdy, však výsledkův očekávati nemohl ten, jenž tělo člověka pokládal za složené ze rtuti, síry a soli: síra způsobuje mor a horečku, je-li v přebytku, rtuť ochromení a trudnou mysl, sůl průjem a vodnatelnost. Však přece posud z P-sových čtyř sloupů mediciny: chemie, filosofie, astronomie a ctnosti, zůstaly nejbezpečnější první a čtvrtá I farmacii povznesl duch školy P-sovy. RN.

Jako praktik lékařský P. s úspěchem užíval některých lučební cestou připravených léků zvláště nerostných i tinktur a horlivě doporučoval rozmanité léčivé vody alpské; jeho soustava lékařská však je naprosto mystická. Spisů jeho je velká řada, ale mnohé z nich pokládají se za podvržené. Souborně vydány byly r. 1589 v Basileji (10 sv.), r. 1616–1618 ve Štrasburce (2 sv.) a r. 1658 v Genevě (3 sv.). V nejnovější době zabývá se horlivě Paracelsovskou otázkou K. Sudhoff. Srz.