Ottův slovník naučný/Paracantesis

Ottův slovník naučný
Paracelsus	Paracantesis	Parácz

Údaje o textu
Titulek:	Paracantesis
Autor:	Duchoslav Panýrek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 196. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Paracantesis (z řec.), nabodnutí, jest operativní výkon, při němž vnikáme dutým nástrojem (obyčejně t. zv. trocarem, obsahujícím bodec, který se po nabodnutí vytáhne, aby tekutina pochvou jeho v ráně zbylou mohla odtékati) do dutin přirozených 1. vyplněných tekutinou přirozenou, hojně nahromaděnou, když nastala překážka odtoku, na př. do měchýře močového, když cíbel, přirozený vývod jeho, je neprůchodný a ani nástrojem (cévkou) nelze jím do měchýře projíti; 2. do dutin přirozených, které, pokud jsou zdravé, neobsahují tekutin – vyplněných tekutinou pathologickou: α) prosáklou (bez zánětu) stěnami cev z krve následkem překážky v oběhu; β) zánětlivou, a to buď výpotkem (exsudát) čirým (serosním) nebo hnisavým, anebo γ) krví tekutou po poranění. Takové přirozené dutiny těla jsou dutina břišní, kde tekutina se nahromadí mezi útrobami a stěnou břišní (v dutině vystlané pobřišnicí), nebo dutina pohrudniční (pravá či levá), kde se nahromadí mezi plicí a stěnou hrudní (v dutině pohrudniční), nebo vak srdečníku (mezi tímto a srdcem) nebo dutina kloubní nebo přední komora v oku nebo dutina bubínková v uchu atd. 3. Nabodávají se dále dutiny vzniklé pathologicky, na př. vakovitý nádor vaječníku, t. zv. ovariální cysta (dnes už skoro vesměs nahrazuje se operací radikální, t. j. odstraněním nádoru), nebo boubele měchožilu. Výkon ten se provádí, když jsme byli zjistili, kde tekutina se nalézá a v jakém rozsahu (poklepem, poslechem, po případě jinými pomůckami: prosvítá-li světlo svíčky, nebo vlní-li se při nárazu na dutinu vodou naplněnou povrch její, t. zv. undulace, atd.), a když jsme se přesvědčili, že ji jinak, t. j. bez operace (léky a pod.), odstraniti nelze čili že se nevstřebá. Můžeme býti v nejistotě (obyčejně nejsme), jaká je tekutina, běží-li o mok syrovátečný, či o hnis, či o krev; tu si pomáháme nabodnutím t. zv. Pravazskou stříkačkou (dutou jehlou p. probatorní či explorativní). Běží-li o hnis a chceme-li mu zjednati odchod vydatnější, nahradíme p. řezem, jako na př. při nahromadění hnisu v dutině pohrudniční (pyothorax). Výměšek nebo výpotek, který vypouštíme, odtéká proudem s počátku rychlým a silným, pokud je v dutině pod značným tlakem, znenáhla volněji; naposled odkapává. Obyčejně neodejde všechen, nýbrž jisté poměrně malé množství zůstává, jež se ponechává přirozenému pochodu vstřebání. Při některých chorobách bývá třeba prováděti p. několikráte, když na př. transsudát v dutině břišní znova se utvoří. Jsou případy, kde takový výkon opakován byl dvacetkráte až stokráte, což je nejlepším důkazem jeho neškodnosti. Při jiných chorobách, na př. při nahromadění výpotku v dutině pohrudniční, stačí obyčejně p. jedna.

Na příklad uvádíme zde, jak se provádí p. při nahromadění výpotku v dutině břišní (hydrops ascites). Operace ta zove se nabodnutí břicha (punctio či p. abdominis) a provádí se takto: Nemocný sedí jsa podporován lékařem nebo pomocníkem; prostředky pro povzbuzení činnosti srdce (na př. cognac) jsou po ruce. Lékař omyv krajinu břicha, kde má býti nabodnuto, mýdlem a kartáčem a pak aetherem, nasadí nástroj na místo, kde hodlá břicho nabodnouti, a vrazi na jeden ráz trocar do dutiny břišní, načež bodec vytáhne a nechá tekutinu odtékati, zastavuje občas proud uzavřením kohoutku trocaru, aby cevstvo útrob změněným poměrům tlaku nitrobřišního nenáhle mohlo se přizpůsobiti. Místo, kde vbodneme, bývá nejčastěji bod asi uprostřed čáry spojující pupek s horním předním trnem kosti nejmenované. Dříve se přesvědčíme poklepem, že je krajina tato plna vody a že tu ke stěně břišní nepřiléhá žádná útroba, na př. před tím přirostlá klička střevní nebo nádor. Místo to volívá se proto, že zde žádná céva neběží ve stěnách břišních. Také se může vbodnouti ve střední čáře nebo dle potřeby jinde. Když větší čásť tekutiny odtekla, stává se někdy, že do útrob břišních, z nichž před tím tlakem tekutiny mnoho krve bylo vytlačeno, nahrne se, když pak odtokem tekutiny tlak pominul, krve tolik, že z toho povstává nedokrevnost útrob jiných» zvláště vysoko položených, t. j. mozku, což se prozrazuje mdlobami. To předejdeme jednak posilujíce srdce, aby vydatnými stahy krev po celém těle stejnoměrně rozhánělo, jednak nevypouštějíce, nikdy najednou, všecku tekutinu bez přestávky. Známe dále zvláštní krvácení, nastávající ze stěn cev chorobně změněných, když tyto jsou náhle zproštěny obvyklého tlaku, jenž na ně dlouho působil. Může některá prasknouti a může dojíti k t. zv. haemorrhagia ex vacuo, což se však stává nejvýše zřídka. P. provádí se ovšem za týchž opatření antisepse, jako kterýkoli jiný výkon chirurgický. Pnrk.