Ottův slovník naučný/Přímost a nepřímost řízení trestního

Ottův slovník naučný
Přímořská oblast	Přímost a nepřímost řízení trestního	Přímoteň

Údaje o textu
Titulek:	Přímost a nepřímost řízení trestního
Autor:	František Storch
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 692–693. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Přímost a nepřímost řízení trestního. K největším zárukám správného rozhodování počítá se právem taková úprava řízení trestního, aby soudce, který má rozhodovati, co možná vlastním názorem mohl poznati všecky okolnosti pro toto rozhodnutí důležité. Poněvadž pak soudce může pokládati za pravdivé jenom okolnosti, které zákonným způsobem byly dokázány, znamená dotčena požadavek, že řízení důkazní neboli průvodní má býti konáno přímo před tímto soudcem rozhodujícím, tedy v tom stadiu processním, kde se rozhoduje o vině obžalovaného, totiž ve ve hlavním přelíčení (viz Líčení pře). Jestli řízení trestní takto upraveno, pravíme, že v něm jest provedena zásada p-i neboli bezprostřednosti. Největší p. jest možna při důkaze ohledáním, pokud je koná soud rozhodující ve hlavním přelíčení, což ovšem z příčin praktických zřídka bývá možno (viz Ohledání v říz. tr.). Při ostatních důkazech jest třeba, aby osoby vyslýchané (obžalovaný, spoluobžalovaní, svědkové, znalci) v samém hlavním přelíčení vypovídaly a listiny, jimiž důkaz se vede, aby tam se předčítaly (zásada ústnosti). Protivou p-i jest nepřímost, kteráž se historicky vyvinula v řízení inkvisičním ve formě písemnosti (v. t.). -rch.