Ottův slovník naučný/Příbuzenství

Ottův slovník naučný
Příbraz	Příbuzenství	Příbuznost

Údaje o textu
Titulek:	Příbuzenství
Autor:	Josef Vančura
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 673–674. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Příbuzenství

Příbuzenství (něm. Verwandtschaft) jest svazek mezi dvěma nebo více osobami, zakládající se buď na pokrevenství (v. t.) anebo na právním poměru je nahrazujícím. Podle toho rozeznávalo již právo římské p. pokrevní, cognatio, a p. právní, agnatio (v. t.), při němž pojítkem byla moc otcovská (patria potestas) nebo moc manželská (manus). Kromě toho užívá se někdy výrazu p. ve smysle širším též k označeni švakrovství (affinitas), jež jest poměrem mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela. Při p. v nejužším slova smysle, t. j. pokrevenství, rozeznáváme p. v linii rovné od p. v linii pobočné a v linii rovné činíme dále rozdíl mezi p-m vzestupným a p-m sestupným (viz Pokrevenství). V linii pobočné rozeznávají se dále příbuzní plnorodí (bilaterales) od polorodých (unilaterales). Viz též čl. Pokrevenství. Rozdíly tyto měly v právě římském značnou důležitost zejména v oboru zákonného práva dědického. Při vzdálenějších příbuzných pobočných jest možno též, že jeden s druhým spojen jest příbuzenským svazkem několikonásobně, tak na př. při potomstvu pocházejícím z manželství, v něž vešel bratranec se sestřenicí. Značnou důležitost má dále ještě rozdíl mezi p-m manželským, zakládajícím se na zplození v řádném manželství, a p-m pocházejícím toliko ze zplození mimomanželského, neboť plné právní účinky poměru příbuzenského, zejména vůči zploditeli otci a příbuzným s jeho strany, uznány jsou právním řádem toliko pro případ prv uvedený.

P. ve smysle užším, t. j. cognatio a agnatio (ne švakrovství), jest právně důležitým hlavně pro právo dědické a rodinné, zejména poručenské; podotknouti sluší, že právo římské v tom ohledu spojovalo téměř všecky právní účinky výhradně s p-m agnátským a připustilo k intestátnímu dědictví a k poručenství pouhé pokrevní příbuzné teprve po delším pozvolném vývoji, jenž dovršen byl však v právě Justiniánském téměř úplně ve prospěch p. pokrevního, vedle něhož p. spočívajícímu jen na právním úkonu (adopci) ponechána byla důležitost měrou dosti omezenou toliko ještě po dobu jeho trvání.

Pro právní účinky poměru příbuzenského bude nemálo důležitým určiti blízkost jeho stupně; tak zejména pro právo dědické a poručenské platí zásada, že bližší příbuzný má přednost před vzdálenějším, a též ostatní právní účinky příbuzenského svazku (překážka manželství, některé výhody v oboru práva majetkového) nastávají jen při příbuzných do určitého stupně. Pro určení příbuzenského stupně stanovilo právo římské pravidlo: tot genus quot generationes, t. j. osoby jsou v tom stupni příbuzný, kolik činí počet potřebných zplození, na př. otec se synem jsou příbuzni v prvním, bratr se sestrou ve druhém, bratranec se sestřenicí ve čtvrtém stupni atd. Na rozdíl od tohoto způsobu, t. zv. computatio civilis, jenž přijat byl též ve právě rakouském (§ 41 rak. obč. zák.), lišiti jest určení stupně příbuzenského podle práva kanonického, t. zv. computatio canonica, jež přihlíží k tomu, jak vzdálen jest každý z obou příbuzných, o něž běží, od společného předka, při čemž, nejsou-li vzdáleni oba stejně, rozhoduje stupeň příbuzného vzdálenějšího; podle tohoto způsobu příbuzni jsou bratr a sestra ve stupni prvém, bratranec a sestřenice ve stupni druhém, synovec a strýc ve stupni druhem nerovném (gradu secundo tangente primum). Stejně počítá se i stupeň vzdálenosti při švakrovství, jehož význam omezuje se ovšem hlavně jen na to, že zakládá v blízkých stupních překážku manželskou. J.V.