Ottův slovník naučný/Příbram
Ottův slovník naučný | ||
Přibram | Příbram | Příbram (osoby) |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Příbram |
Autor: | Jan Adamec, neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 667–671. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD anon 70 PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Příbram (rozcestník) | |
Související články ve Wikipedii: Příbram, Příbram (Verneřice), Příbram na Moravě, Uhelná Příbram |
Příbram: 1) P., král. horní město v Čechách na pr. bř. Příbramského potoka, leží v krajině podbrdské a rozkládá se na sev. svahu Sv. Hory na východním úpatí Hory Březové, má 13.475 obyv. č., 89 n., 8 pol., 3 rusín., podle nábož. 13.147 katol., 8 protest., 1 starokat., 1 pravosl., 1 bez vyzn. a 415 židů (1900). Prvý schod děkanského chrámu na náměstí leží 500.7 m n. m. Nejvyšší čásť města na východě jest 535 m, nejnižší 481.7 m n. m. Tvar města jest nepravidelný a ulice městské z ústředí poměrně nepatrného rozbíhají se paprskovitě podél silnic z Příbramě vedoucích. P. jest sídlem okr. hejtmanství s berním inspektorátem a cejch, úřadem, okr. soudu, hlavního berního úřadu, kommissařství fin. stráže, horního ředitelství, státního úřadu poštovního a telegrafního a četnického velitelství. V P-i jest isráél. obec náboženská s rabbínátem a vedením matrik. P. má 2 školy měšťanské, chlap. a dívčí, obě 7tř., 4 školy obecné (2 po 10 a 2 po 5 tř.), německou školu jednotřídní, 1 školu soukromou a opatrovnu, státní reálné gymnasium se 6 pobočkami (617 ž.), jemuž hlavní kontingent žáků do vyšších tříd dodává arcib. konvikt; učitelský ústav se cvičnou školou; odbornou školu hornickou pro vzdělání horního dozorstva; pokračov. průmyslovou a obchodní školu o 10 odděleních, hornickou akademii (viz Akadémie, str. 602—603), museum (v počátcích) a obec. knihovnu lidovou. Dobročinné ústavy: Okr. všeobecná nemocnice, měst. chudobinec, sirotčinec, chůd. městský fond, lékárna, měst. lázně par. a vanové. Na vých. straně města prostírá se pěkný městský sad. Z ústavů peněžních jmenovati sluší měst. spořitelnu, měst. zastavárnu, úvěr. ústav a okr. hosp. záložnu. Průmysl: C. k. horní závod Karlo-Borromejský (býval spolutěžařský), jehož správu vede horní ředitelství. Jemu podřízeny jsou horní závod na Břez. Horách, mechanické dílny, truhlárna, modellovna, drátovna (dodávající různá těžná lana nejen pro doly příbramské, ale též pro doly jiné v říši i v cizozemsku; vyrobí ročně přes 200.000 m různých lan drátěných ve váze 1750 q a v ceně 200.000 K), a huť 2½ km od města vzdálená, kam veškeré rudy dolové z dolů příbramských a i něco cizích rud k tavení se odvádí. R. 1900 dobyto v huti čistého stříbra 39.040 kg. Zaměstnáno tu 4391 horníků, na něž připadlo z veškerého vydání (6,318.942 K) 3,215.860 K, takže prům. výdělek 1 dělníka obnáší 732—840 K. Čistého výtěžku vynesly hory r. 1877 maximum 2,577.442 K a udržoval se ve výši nad 2 milliony až do r. 1888, sklesl r. 1898 na 28.000 K a r. 1897 na — 392.474 K, r. 1900 na — 143.510 K. Následek to klesnutí ceny stříbra, které do r. 1893 dodáváno do mincovny za 90 zl., r. 1894—95 za 80 a 65 zl., od r. 1895 však za ceny tržní. — K dalším podnikům průmyslovým náleží Hartmannova sklárna; vyráběla dříve skleněné korály a perly, z nichž hotovily se pohřební věnce t. zv. koruny, jichž nejvíce se odbylo do Francie a Belgie. Nyní vyrábí se tu sklo tabulové a potřebné korály na koruny docházejí z Italie, hlavně z Benátek. Výrobou korun zaměstnává se značný počet ženských. — Pravovárečný pivovar s výrobou až 28.000 hl, závod na broušení kamene (zvl. syenitu) s rozsáhlou dílnou kamenickou, 2 závody hotovící stejnokroje, zvláště hornické, které jsou dodávány i do ciziny. Přes 1000 dělnic vyživuje se šitím rukaviček a rozárnictvím (hotovením hlavně růženců a jiného drobného zboží poutního). Nyní soustředěn tento význačný pro P. průmysl ve výrobně »Katol. družstva pro výrobu poutního zboží« a v jedné továrně soukromé. P. jest držitelkou panství dušnického, jež má 3 dvory: dušnický, občovský a skorotínský; tento jest nyní z části zalesněn, z části pronajat jednotlivcům. Katastr, rozloha panství měří 1370.15 ha, a to 256.40 ha polí, 54.85 ha luk, 1023.57 ha lesův a 35.33 ha pastvin. Čtyř kuksů čili podílů na výnosu hor, jejichž vlastnicí byla, zřekla se obec v době poslední prodavši je aeráru. Tyto bývaly obci zdrojem bohatých příjmů, v době passivity závodu horního byly by však značným břemenem. — Památné budovy: Děkanský chrám sv. Jakuba připomíná se již r. 1298 jako farní. Nynější loď pocházející z r. 1794—95 vykazuje sloh barokový. Jest tu nádherný oltář mramorový zhotovený sochařem Lautermannem původně pro klášterní chrám P. M. v Tejnici, po jehož zrušení zakoupen byl pro kostel příbramský za 5500 zl. Tabernakulum z černého mramoru. Starožitná křtitelnice cínová pochází ze XIII. až XIV. stol. — Městská spořitelna vystavěna ve slohu renaissančním. Tam umístěn je také městský úřad. Zde uschovány jsou 2 díly skvostného kancionálu utraquistického z dílny Jana Kantora, řečeného Starého, měštěnína Nov. města Pražského. Pocházejí ze XVI. stol. Skvostné drobnomalby jsou z různých dob XVI. stol. a od různých nakladatelů (z nichž zvláště vyniká Lazar Erker z Annaperku, krále českého nejvyšší perkmistr), aneb od jednotlivých cechů, jejichž odznaky zdobeny jsou obruby jednotlivých listů. — Budova horní akademie, bývalý hrad arcibiskupů pražských. Blíže sadů městských jest rozsáhlá budova gymnasijní a ještě dále velikolepá budova arcib. konviktu (pro 120 chovanců). Z města vedou na jihovýchod kryté, 400 m dlouhé schody na Sv. Horu (viz Hora 35). — Dějiny. Určitých historických dat o P-i dovídáme se až na zač. XIV. stol. za panování Lucemburků. Za Jana Lucemburského P. povýšena byla na městečko a za Karla IV. darována r. 1348 s 45 okolními vesnicemi nově zřízenému arcibiskupství pražskému. Prvému arcib. Arnoštu z Pardubic stala se P. sídlem oblíbeným, jež v době poutní a letní častěji obýval, jako císař Karel IV. Karlštein. Zboží příbramské již tehdáž rozkládalo se od hory Třemošné až k Vltavě a na jih až k Mirovicům a k Orlíku. Arnošt vystavěl v P-i zámek Ernestinum, později Marienburg zvaný, jehož některé částky, zvláště arkýř na vých. straně nynější budovy horní akademie, až do dneška se dochovaly. Nemalé zásluhy o hrad a o P. vůbec získali si potomní arcibiskupové Jan z Jenšteina (1378—95) a Zbyněk Zajíc z Hasenburka (1403 až 1411), za něhož hrad byl zveleben a město P. hojnými svobodami nadáno. Za bojů husitských bylo Příbramanům přilnuvším k víře husitské snášeti mnohé nesnáze od Hanuše Kolovratu Libšteinského, jenž P. čtyřikráte vojensky obléhal a po páté r. 1422 s nimi svedl u Hluboše otevřenou bitvu, v níž podlehli. Dalšího pronásledování byli Příbramané zbaveni jen tím, že Hanuš po srážce této obrátil se proti kališníkům obléhajícím tehdáž Karlštein. Tehdáž byl pánem zboží příbramského arcib. Konrad, jenž následkem násilného jednání Hanuše z K. naklonil se ke straně husitské a jal se vyjednávati s Pražany. Po smrti Konrádově, jenž velikou část zboží prodal a pronajal, P. dostala se v držení pánů světských, v němž zůstala do r. 1510, načež byla po 3 léta pod vládou královskou. R. 1513 zastavena byla králem Vladislavem pánům Pesíkům z Komárova. Z doby těchto držitelů P-ě pocházejí prvé určité prameny týkající se dolování v příbramských dolech na stříbro. Za jejich panství přibylo do P-ě valně německých horníků z Krušných Hor, kteří pracovali v 33 dolech tehdáž již otevřených. Rokem 1527 počíná nejstarší horní kniha a r. 1530 poslána byla hornictvu příbr. cís. Ferdinandem I. stříbrná pečeť. R. 1534 uděleny týmž císařem městu výsady hornických měst. Ve stol. XVI. střídali se dosti často držitelé P-ě, ale město nemělo valného štěstí se svými pány, jsouc od nich všemožně utiskováno a vydíráno. K úhlavním nepřátelům svým v době této čítá P. Kateřinu z Lokšan, držitelku Zelené Hory a zboží březnického, jež od r. 1566 vládla nad P-í jménem nezletilých svých dítek. Stížnosti proti řádění jejímu byly marný, anať Kateřina z L. byla příbuznou Filipiny Welserovny s arciknížetem Ferdinandem, bratrem cís. Maximiliána II., tajně oddané. Z poddanství toho vymanil P. Rudolf II. povýšiv ji r. 1579 na královské horní město. P. měla pak nadále obvyklou summu berní věnovali k zvelebení hor. Vyloučení města ze zboží příbramského mělo následek ten, že jednotlivé části zboží toho byly rozprodány okolním šlechticům. Nejbližší okolí zakoupilo město samo, tak že k městu náležely tehdáž obce: Žežice, Brod, Zdaboř, Bohutín, Kozičín, Lazec, Vorlov a Oseč. Jmění příbramské po bitvě Bělohorské neutrpělo konfiskací, poněvadž Příbramští jen malou měrou účastnili se povstání poslavše z přinucení stavovskému vojsku něco branného lidu. V dobách války 30leté P. trpěla nemálo. Město i vesnice byly zpustošeny a některé vesnice pro dluhy zastaveny. Ještě 10 let po míru Vestfálském bylo v P-i ze 109 domů s várkami 47 pustých a z 72 domů předměstských 50 pustých. Hradby městské byly protrhány a zámek opuštěn. Hrad ten za krátko tak zpustl, že z něho měšťané odváželi stavivo na stavbu a opravu svých domů. V tu dobu proslulo již poutní místo Sv. Hora návštěvou tisíců poutníků i z krajin vzdálených, čímž as arcibiskup pražský Matouš Ferdinand Zoubek na hrad Příbramský upozorněn byv, vyvolil jej občasným svým sídlem. Obdržev od cís. Leopolda I. dovolení, upravil si hrad za vhodný příbytek v dobách poutních, aby udílel na Sv. Hoře poutníkům biřmování. Leopold I. sám navštívil Sv. Horu jako poutník a dovolil, by opravený hrad vložen byl do desk zem. a po více než dvou stoletích opětně byl připsán praž. arcibiskupům jako dědictví zpupné. V držení arcibiskupů zůstal do r. 1847, v kterémžto roce vládou od arcibiskupa byl zakoupen a r. 1849 umístěna tu nově zřízená hornická škola a horní akademie, jejímž účelům slouží posud. Náspy hradu byly r. 1848 rozmetány a příkopy zasypány a na jejich místě zřízeny sady nyní Arnoštovými zvané. Až do r. 1848 P. byla město neúhledné, neurovnané, málo se lišící od vyobrazení, které se nám zachovalo na rytině, jež připojena k Balbínovu spisu o Sv. Hoře »Diva montis sacri« ze XVII. stol. Teprve v dobách pozdějších město se zvelebovalo. Znak městský jest kostel s vížkou na střeše, k němuž s obou stran přiléhají dvě větší věže zakončené špičatou báni podobnou báni na malé vížce, vše barvy bílé (stříbrné) v červeném poli (vyobr. č. 3342.). — Srv. Sedláček, Hrady a zámky, díl VI.; Hrabák, Průvodce po P-i; týž, Gedenkbuch zur Feier des 50jähr. Bestandes der k. k. Bergakademie in P.; týž, Hornictví a hutnictví v Čechách; Adamec, Svatá Hora, a v našem slovníku heslo Horní právo, str. 625 a 627.
Dějiny dolů příbramských. Prvé zvěsti o původu stříbrných dolů příbramských nalézáme v kronice Hájkově, ale opírají se jenom o pověsti a báje, jichž prvý všímal si Václav Hájek z Libočan, svého času farář v blízkém Rožmitále a tudíž blízký soused příbramský. Bezpečných však pramenů o dolech příbramských, jak již svrchu bylo řečeno, lze hledati ve stol. XIV., kdy v P-i již dolováno bylo; ale zprávy ty namnoze jsou i skrovné i kusé. Určitější zprávy pocházejí vesměs až ze stol. XVI., kdy při dolech zavedena byla »horní kniha«, která dosud jest jediným zdrojem, z něhož z dávných dob čerpali lze. R. 1572 dolováno bylo již ve 33 dolech, ovšem nepatrných a mělkých. R. 1530 hornictvo příbramské obdrželo od císaře Ferdinanda I. stříbrnou pečeť, důkaz to, že tehdáž již dolování v okolí P-ě provozováno bylo s prospěchem. Výtěžek v prvých letech XVI. stol. páčil se na 1400 hřiven stříbra. Poněvadž však nebylo tehdáž určitého vodítka, jak a kde hledali stříbronosné rudy, začalo se dolovali v celém okolí bez určitého plánu a tudíž i bez zisku. Doly následkem toho hynuly. Dřívější výtěžek vzrostl r. 1553 na 2132 hřiven (598 kg), r. 1554 sklesl na 1992 hř. (559 kg) a r. 1555 na 1582 hř. (444 kg). O jedenácte let později výroba stříbra byla jenom 1 hřiv. 10 lotův a 2 kvint. (0.686 kg), načež až do r. 1574 po tři léta činila přes 100 hřiv. a r. 1574 20 hřiv. Ani rozsáhlé privileje, udělené městu P-i Rudolfem II. r. 1579 a po bitvě bělohorské Ferdinandem obnovené, nedovedly přivésti doly k rozkvětu značnějšímu. Živořily stále i po válce 30leté, až do r. 1775. Dolování prováděla za těch dob nejprve obec příbramská sama, a to hlavně v těch dolech opuštěných, které prve slynuly největším bohatstvím rud. Byly to doly: Matkobožský, důl »Veselého rytířstva« a důl »Na obecním štěstí«, vesměs na Březové Hoře. K hlavnímu podnikatelstvu přidala se později ještě čtyři těžařstva, která dolovala na několika dolech dříve opuštěných. Pracováno tu s různými výsledky. Že tyto nebyly skvělé, možno souditi z toho, že r. 1607 práce omezovala se na jediný důl »Bohaté útěchy« (Reichen Trost-Grube) u Obecnice. R. 1775 vyslán byl z Kutné Hory do P-ě hormistr Jan Antonín Alis, jenž, jsa přesvědčen, že rudám příbramským teprve ve hloubce značnější přibývá bohatosti drahého kovu, prvý odvážil se těžiti z hloubky větší. O vzrůstající bohatosti rud příbramských do hloubi již o rok dříve podal zprávu Adam Bonaventura Leibwurtz, dokládaje v referátu svém, »že budou rudy ve hloubce i mocnější i bohatší, a že nadějné ty doly s pomocí boží teprve řádně počnou«. R. 1779 založena byla prvá šachta — proslulá to nyní šachta Svatovojtěšská. Brzo potom zřízeny byly šachty Anenská, Jarbšovka, Františkova, Ferdinandova atd. Hloubení těchto a jiných šachet vyžadovalo takového nákladu, že četní malí podílníci, nemohouce hraditi nedoplatků na jejich podíly připadajících, raději podílů svých vůbec anebo částečně se zřekli, mezi těmito i obec příbramská. R. 1780 podíly čili kuksy byly rozdělený takto: c. k. aerár měl 84 podílův, obec příbramská 4, měšťanstvo pravovárečné 2, občané březohorští 1/4, osadníci lazečtí 1/8 a těžaři vídeňští 10 podílův, úhrnem 100 3/8 podílu. Založením dolu Vojtěšského a četných jiných dolů počala pak v dolech práce pravidelná. Aby se nabylo větší hnací síly u vodních kol, jimiž těžné práce byly usnadňovány, rozšířily se dva rybníky posuď potřebnou vodu dodávající, a to Vysokopecký a Vokačovský, a mimo to r. 1822 založen nový velikolepý rybník na pramenech Litavky u Lázu, jenž ku poctě arcivévody Františka Karla, tehdáž do P-ě zavítavšího, nazván byl rybníkem Františka Karla. Z rybníka toho voda vedena byla zvláštním vodovodem, 7½ km dlouhým, k závodům v Bohutíně, Drkolnově a na Břez. Horách. Stavba pozdějšího rybníku Pileckého, prováděná v r. 1851—53 bratřími Kleiny, se nepodařila, ježto hráz jeho, skoro 20 m vysoká, založena byla na základech nedostatečných. Byv naplněn, již r. 1854 se strhal a po několika marných pokusech opravných bylo výšku vody omezili pouze na 8 m. R. 1867 dosaženo v dole Vojtěšském a brzy potom i v Anenském hloubky 400 víd. sáhů (759 m), tak že tyto doly byly po dole pod Brockenem na Harci nejhlubší. V období 1775—1867 výroba stoupala pravidelně od původních 200 kg stříbra a 300 q olova (se schodkem ročních 24.000 K). Až do let šedesátých století XIX. dosaženo ročního výsledku 15.000 kg stříbra při čistém užitku od 400.000 K do 600.000 K. Počet hornictva vzrostl v téže době na 3000 a r. 1866 na 4000. Další pokrok v horách znamenali jest od doby, kdy místo vodních kol postaveny byly na jednotlivých dolech poháněči stroje parní, čímž dosaženo rychlého vzrůstání i výroby i čistého užitku. R. 1868 změněn byl dosavadní vrchní horní úřad, aby manipulace se zjednodušila, v ředitelství horní, při čemž po odstranění dosavadního zřízení kollegiálního vrchní správu má přednosta ředitelství. V následujících letech zmenšeny jsou práce horního ředitelství tím, že odprodány jsou panství a železné doly zbirovské, olověné doly ve Stříbře, uhelné doly ve Vejvanově, jež podléhaly hor. ředitelství příbramskému, a že upuštěno bylo od dolování v Jílovém. R. 1872 ředitelství přešlo pod vrchní správu ministerstva orby, byvši dříve podřízeno ministerstvu financí. R. 1876 výroba vystoupila na 24.000 kg stř. a čistý výtěžek na 4 milliony korun; výroba ta stupňovala se ve 13 letech následujících na téměř 100 kg čistého stříbra denně (s roč. užitkem 2 mill. K průměrně), ale od r. 1892 užitek dolů nepřestával klesati, takže bohaté doly příbramské, ač množství stříbra vytěženého v l. 1898—1900 páčí se na 40.000 kg ročně, jsou velikou summou passivni. Příčinou toho jest náhlý úpadek ceny stříbra, čímž cena výroby dolů příbramských více než o polovici klesla.
Příbramský c. k. a spolutěžařský závod měl až do r. 1900 104 3/8 podílu (kuksu), z nichž aeráru náleželo 92 1/32 podílu. Následkem velikého schodku, k jehož krytí přispívali byli by nuceni i spolutěžaři, odhodlali se tito podíly své, úhrnem 12 11/32, c. k. aeráru odprodali. Z těchto soukromých kuksů drželo město P. 4, příbramský fond kostelní 2/3 fond školní Vsi fond chudých 2/3, březohorský fond školní 1/3, dědičné podíly aerární 2, měšťanstvo pravovárečné 2, březohorští občané 1/4, lazečtí osadníci 3/32 a jiní spolutěžaři 2 podíly. Ministerstvo orby zaplatilo obci příbramské za 1 podíl 10.000 K, prominuvši zároveň příspěvky spolutěžařů ke krytí schodku z let předcházejících. Tím příbramské doly dostaly se do výhradného držení c. k. aeráru. — Srv. Příbramské doly na stříbro a olovo (Pamětní spis k tisícmetrové slavnosti šachty Vojtěšské, 1875). Jan Adamec.
Popis dolův. Doly příbramské založeny jsou na žilách rudných, jež pronikají křemitými pískovci a drobami zpodního kambria, z části též mladšími prahorními břidlicemi (břidl. příbramské, Barr. ét. B). Jdouce od jv. k sz. přes P., shledáme, že břidlice i droby opakují se tak, že překročíme za žulou pás břidlic (viz připojený půdorysný náčrt), pak droby kambrické, pak opět pruh břidlic prahorních a vnikneme konečně na rozsáhlé droby (slepence třemošenské). »Jílová rozsedlina«, dělící obě dvojice pásem naznačuje mocný starý poruch vrstevný; ji možno jest západně P-ě sledovati do značné vzdálenosti. Ona má mocnost jednoho i více dm, vyplněna jest černou hmotou jílovitou a sklání se v úhlu 70° k sev.-západu. Vrstvy obou pásem jsou k ní protiklonné; sklon prahorních břidlic jest v celku západní, drob (pískovců, slepenců) východní.
Žíly rudné probíhají hlavně v prvním pásmu drobovém (droby příbramské) a částečně ve druhém pásmu břidlicovém, přestupujíce tedy i jílovou rozsedlinu. Žíly ty jsou zprovázeny četnými žilami vyvřelin, zelenokamenů (diabas), a oba druhy žil, rudné i tyto, mají směr skoro od j. k s., svírajíce s rozsedlinou jílovou úhel asi 45°. Žíly rudné mají sklon velmi příkrý, kolem 70°, a skoro vždy na východ. Jejich největší nahromadění nalézá se asi 2 km od P-ě pod Březovými Horami. Hlavní žíly jsou: Vojtěšská hlavní, velmi mocná, místy i do 5 m; Vojtěšská podložní, žíla protiklonná, shora k západu nakloněná; žíla Matky Boží, Eusebská, Šefčínská, Anenská, Mariánská, Kateřinská, Václavská, Prokopská, Janská a j. V oboru Hor Březových dobývají rud celkem z osmnácti žil. Za rozsedlinou jílovou objevují se dále na sever v břidlicích prahorních některé z těchto žil změněné a též i žíly nové, ale nečetné a méně bohaté, jako Černojamská a Jarošovská č. Strachenská. Jižně a jz. od Hor Březových žíly rudné, avšak skrovně, sahají ještě k Bohutínu; i nové žíly se objevují, jako žíla Boží přízně, sv. Františka a sv. Klementa. V celku jest žil dobývání hodných ve všech příbramských dolech 42. Poblíže zelenokamenů bývají žíly bohatší. Žíly I. pásma drob obsahují hlavně leštěnec olověný, žíly II. pásma břidlic vedle leštěnce olověného též mnoho ocelku, blejna zinkového a kyzu plavého; mimo to bývá v žilách hojný vápenec, křemen, baryt, význačná sametka (goethit) a četné nerosty jiné, mnohdy velmi krásně vyvinuté a též i velmi vzácné; v celku asi 80. Hlavní rudou jest leštěnec olověný, obsahující 1/8—3/4% stříbra; místy dobývá se t. zv. rud tvrdých (Dürrerz), jež jsou hustou směsí křemene (42%) a různých nerostů rudných a obsahují průměrně 0.22% stříbra a 15% olova. Vedle toho jest stálým průvodcem hlavních rud též leštěnec antimonový a blejno zinkové. V rozsáhlých úpravnách zpracují se rudy mechanicky, vyjma ty, jež odevzdány byly přímo huti; ve velikolepé huti vyrábí se z nich stříbro, olovo a klejt olověný; jiné rudy, na př. blejno zinkové, odevzdávají se jiným hutím ke zpracování.
Hlavní šachty mají hloubku kolem 1000 m i značně větší, na př. v sev. části Březové Hory šachta Anenská asi 1000 m, Prokopská 1020 m; v již. části Vojtěšská a Mariánská šachta, obě přes 1100 m, a šachta cís. Frant. Josefa 1090 m; ostatní šachty jz. a sev. Hor Březových ležící jsou mnohem mělčí, nejvýše do 500 m. Ve hloubce 1000 m shledána stálá teplota 24° C.
O ročním výtěžku dolů příbramských podávají neúplný obraz tyto přehledy.
Rok | Dobyto stříbra kg | Celý příjem (i za olovo) zl. | Užitek (od r. 1896 ztráta) zl. |
---|---|---|---|
1740 | 160 | 19.011 | 5.170 |
1750 | ? | 10.257 | 2.747 |
1760 | 132 | 18.060 | 5.033 |
1770 | 52 | 6.620 | -1.650 |
1780 | 159 | 17.796 | -25.409 |
1790 | 582 | 93.876 | 13.295 |
1800 | 770 | 123.895 | 28.040 |
1810 | 766 | 373.356 | 71.914 |
1820 | 2.574 | 317.610 | 83.490 |
1830 | 5.063 | 569.055 | 280.433 |
1840 | 6.179 | 760.340 | 156.337 |
1850 | 11.336 | 1,379.284 | 337.208 |
1860 | 12.807 | 1,647.411 | 119.298 |
1870 | 15.390 | 2,260.462 | 757.204 |
1875 1) | 22.857 | 2,806.092 | 774.727 |
1880 | 29.877 | 3,328.263 | 1,010.344 |
1885 | 35.522 | 3,991.397 | 956.373 |
1890 | 35.101 | 3,836.266 | 858.825 |
1895 | 38.698 | 3,041.924 | 28.950 |
1896 2) | 38.877 | 3,149.546 | -117.893 |
1900 | 39.040 | 2,973.362 | -143.579 |
1) Toho roku dosaženo v dole Vojtěšském hloubky 1000 m.
2) Do r. 1893 přijímal stát příbramské stříbro za 90 zl.; r. 1894 za 80 zl.; r. 1895 za 65 zl.; od r. 1896 prodává se za tržní ceny (r. 1900 za 49.25 zl.).
Závody příbramské jsou skvělým příkladem odborné vyspělosti českých horních i hutních inženýrův i zdatnosti hornictva českého.
Z literatury o dolech příbramských jmenujeme zvláště tyto spisy: Der Silber- und Bleibergbau zu P. Zur Feier d. im Adalbertschachte erreichten Lagertiefe von 1000 m (Vídeň, 1875); J. S. Schmidt, Montangeologische Karte des Bergbau-Terrains P.-Birkenberg (t, 1892); J. Hrabák, Průvodce po P-i a okolí, hlavně též po příbr. dolech (P., 1893); Jos. Hrabák, Horníctví a hutnictví v kr. Českém (Praha, 1902); četné články Fr. Babánkovy, J. Grimmovy, J. Schmidtovy, Fr. Pošepného a jiných v časopisech a sbornících (»Oesterr. Z. f. B. u. Hütt.«, »Arch. f. prakt. Geol.«, »Miner. u. petrogr. Mittheil.«, »Berg- u. hüttenmän. Jahrb.« a j.).
2) P. (Biebersdorf), ves v Čechách, hejtm. Děčín, okr. Benešov, fara Rychnov, pš. Verneřice; 118 d., 650 obyv. n. (1890), 2tř. šk., doly na hnědé uhlí a 3 mlýny. — 3) P. Uhelná, městečko v Čechách, v hejtm. a okr. chotěbořském, má 111 d., 689 obyv. č. (1890), far. kostel sv. Michala arch. (ve století XIV. far), 4tř. šk., pš., výrobu octa, mlýn a 2 výr. trhy. Na poč. XVII. stol. zboží uhlopříbramské náleželo Trčkům z Lípy, jimž r. 1623 král. komorou zabaveno a postoupeno Frant. de Magni, r. 1629 koupil je Jan Rudolf Trčka, r. 1636 Linhart Helfried hrabě z Meggau. V l. 1752—1887 drželi Uh. P. Dobřenšti z Dobřenic.
4) P., ves na Moravě, hejtm. Brno, okr. Ivančice, fara Popovice, pš. Boží Požehnání (Zastávka); 99 d., 770 ob. č. (1890), 2tř. šk., mlýn a myslivna.