Ottův slovník naučný/Hora (obce)

Ottův slovník naučný
Hora (Horn)	Hora (obce)	Hora

Údaje o textu
Titulek:	Hora (obce)
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 554–557. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Hora (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Benešova Hora, Bílá Hora (Plzeň), Bílá Hora (Praha), Bořená Hora, Černá Hora (okres Blansko), Červená Hora, Dubí Hora, Hlincová Hora, Hora (vojenský újezd Hradiště), Hora Svaté Kateřiny, Hora Svatého Václava, Kamenná Hora, Kašina Hora, Kosova Hora, Krásná Hora nad Vltavou, Krásná Hora, Loučná Hora, Mariánská Hora (Horní Čermná), Mokrá Hora, Ostrá Hora, Svatá Hora, Zelená Hora (Lužany), Zelená Hora (okres Vyškov), Zlaté Hory

Hora: 1) H. (Horn), osada v Čechách u Kruptic, hejt. a okr. Kadaň, fara Okunov, pš. Pernštejn; 11 d., 56 ob. n. (1890). — 2) H., osada t., v hejt. kapličkám, viz Harachy. — 3) H. (Kranzlberg), osada t. u Dol. Třebonína, hejt. a okr. Krumlov, fara Černice, pš. Zl. Koruna; 4 d., 28 ob. č. (1890). — 4) H., H. Benešova, ves t., hejt. Strakonice, okr. Volyně, fara a pš. Vacov; 64 d., 464 ob. č. (1890), 1tř. šk., 2 mlýny, samota Bošice. — 5) H., osada t. u Proseče, hejt. Turnov, okr. a pš. Český Dub, fara Světlá; 20 d., 133 obyv. č. (1890). — 6) H. Andělská, město t., viz Andělská H. 1). — 7) H. Benešova, ves t., viz Hora 4. — 8) H. Bílá, osada t. u Bolevce, hejt., okr., fara a pš. Plzeň; 8 d., 78 ob. č. (1890). — 9) H. Bílá, osada t. u Řep, hejt. a okr. Smíchov, fara Břevnov (u sv. Markéty), pš. Hostivice; 9 d., 113 ob. č. (1890), filiální kostel P. Marie a známé bělohorské lomy na stavební kámen. V ohledu geolog, viz Čechy str. 34, v ohledu histor. viz Bílá Hora. — 10) H. Bořena, H. Bořina, osada t. u Štětkovic, hejt. a okr. Sedlčany, fara a pš. Kosová Hora; 8 d., 62 ob. č. (1890), mlýn, samota Sedlecko (někdy ves); ovčín. — 11) H. Černá (Czerna hora), ves t., hejt. Horš. Týn, okr. Hostouň, fara a pš. Bělá u Horš. Týna; 23. d., 125 ob. n. (1890). — 12) H. Červená (Rothehöh), osada t. u Božanova, hejt. a okr. Broumov, fara Martinkovice, pš. Božanov; 5 d., 33 ob. n. (1890). — 13) H. Červená, Hůra Č., ves t., hejt. Nové Město n. M., okr. Čes. Skalice, fara a pš. Červ. Kostelec; 63 d., 317 ob. č. (1890), 3tř. šk., mlýn, tkalcovství. Nedaleko zříceniny někdy pevného hradu Červ. Hory, založ. za doby Otakarovy. K r. 1362 připomíná se tu Mikuláš Pískle z Č. H. (de Rotmburg), dále Hynek z Náchoda, jinak z Abršpachu, seděním na Č. H. Ve válkách husitských byl majetníkem hradu známý válečník strany Sigmundovy Hynek ml. z Č. H. Ten krůtě pronásledoval husity; r. 1421 vtrhl do Krčina, povraždil lid v kostele shromážděný a uchopiv kalich, koni svému jej podal s posměškem řka, že i kůň jeho je »pod obojí«. Tu pak husité přitáhli k Č. H. a hrad rozbořili. Starožitnosti ve zbytcích hradu nalezené chová městské museum náchodské. Srv. V. Šrám, Okres českoskalický (Praha, 1882). — 14) H. Doubravská, zříceniny hradu t., viz Doubravská Hora. — 15) H. Dubí, H. Dubná, osada t. u Pamětic, hejt. a okr. Písek, fara a pš. Čížová; 48 d., 287 obyv. č. (1890). — 16) H. Dvorní (Hofberg), osada t., hejt. a okr. Čes. Lípa, fara a pš. Police Horní; 9 d., 45 ob. n. (1890). — 17) H. Heidlova, hora v Krkonoších t. nad Vrchlabím, 1035 m n. m. — 18) H. Hlincova, H. Lincova (Pfaffendorf), osada t. u Dubíkova, hejt. a okr. Budějovice, fara a pš. Rudolfov; 20 d., 72 ob. č., 52 n. (1890). — 19) H. Kamenná, ves t., hejt. Kralovice, okr. Manětín, fara Krašov, pš. Nová Sázava; 21 d., 132 ob. n. (1890), kaple Navšt. P. Marie, mlýn. — 20) H. Kašina, H. Kašna, ves t., hejt. a okr. Písek, fara a pš. Záhoří Horní; 33 d., 210 obyv. č. (1890), samota Mlačiny. — 21) H. Kobylí, osada u Žernovic t., hejt., fara a pš. Prachatice, okr. Netolice; 18 d., 94 ob. č. (1890). — 22) H. Kosova (Amschelberg), městys t. na potoce Mastníku, hejt. a okr. Sedlčany; 135 d., 1057 ob. č., 33 n. (1890), kostel sv. Bartoloměje, 5tř. šk., 2tř. šk. něm. žid., radnice, pš., telegr., bělidlo, výroba koží, 2 mlýny. Alod. statek H. K. má 380.96 ha, k němu náleží v K. Hoře zámek s parkem, dvůr, cihelna a pivovar, majetek Jana Mladoty ze Solopisk. Znak (obr. č. 1749.): modrý štít, v něm stříbrná městská hradba s věží, v otevřené bráně na zelené hoře černý kos se zlatým zobákem a zlatýma nohama. Zakladatelé městyse byli pánové z Landštýna, odtud z Kosovy Hory, kteří tu v XIII. a XIV. stol. panovali. Z rodu toho znám je Jindřich (1272—1282) a Beneš (kol. r. 1354). Roku 1416 prodal Jarohněv Vejhák z Kouta Heřmanovi z Hrádku dědictví (tvrz) v Krásné Hoře. V XVI. věku seděli tu pánové z Říčan, odtud Kosohorskými se nazývajíce, z nichž Jan přikoupil r. 1538 tvrz Vrcholtovy Janovice. Vrchnost ta připomíná se tu do r. 1620, kdy Vilém ml. z Říčan účastnil se vzpoury proti králi, začež mu statky K. H. s Vojkovem vzaty a roku 1622 Albrechtovi z Valdšteina prodány, jenž po roce jmenované zboží postoupil Sezimovi z Vrtby na Janovicích, Voticích a Červ. Hrádku. Po Janu Fr. hr. z Vrtby uvádějí se tito majetníci; Fr. Fellnerova z Feldeku (1662), Aug. svob, pán Fellner z Feldeku (1664), Karel hr. Millesimo (1666), Anna hrab. Khunova z Lichtenberka (1670), Karel hr. Millesimo (1675). Lad. Přibil; Vršovec Sekerka z Sedčic (1678), Václ. Štěp. Halánek z Hochberka (1681), jeho vdova Marie Kristina (1713), jejíž dcera Anna Marie provdala se za ryt. Václ. Voj. Karvinského z Karviné. Za vrchnosti této potvrzeny r. 1744 cís. Marií Terezií městečku městská práva, jakož 1 odbývání čtyř výroč. trhů obnoveno. R. 1770 koupil K. Horu Jos. sv. p. z Astfeldu, od jehož vdovy Terezie přešla (1786) na Jos. kn. Lobkovice, jenž ji prý prohrál v hazardní hře proti sv. p. Rob. ze Spieglu. Ten skutečně r. 1812 uvázal se v majetnictví, ale po 6 létech prodal celé zboží Karlovi z Neumannu, od něhož trhovou smlouvou přešlo na Frant. svob. p. Mladotu ze Solopisk. Jindy kvetoucí městečko během XVII. a zač. XVIII. st. kleslo na ves a teprve koncem před. a za nyn. stol. poněkud se povzneslo. Od starodávna provozovalo hrdelní právo na Hejné Hoře. Viz Ant. Vlasák, Okres sedlčanský (Praha, 1876). — 23) H. Krásná, Krásná hora, far. ves t., hejt. a okr. Něm. Brod, pš. Okrouhlice u Něm. Brodu; 37d., 310 ob. č., 4 n (1890), kostel sv. Jana Křt., 4tř. šk., 2 mlýny. — 24) H. Krásná (Schönberg), starožitné horní městečko na úpatí Strážníku, v hejt. a okr. sedlčanském; 99 d., 832 ob. č., 2 n. (1890), far. kostel sv. Mikuláše, 5tř. šk., četn. st., pš., popl. dvůr, špejchar z bývalé tvrze, ovčín, 2 mlýny, doly antimonové, šachty: Jindřiška (270 m hl.), Marie (156 m hl.), Otto (134 m hl.', štola Emilie (300 m hl.). Ruda antimonová obsahuje ze všech šachet 54% antimonového kovu a také něco zlata. Mimo antimon nachází se tu zlatonosný křemen, obsahující ve 100 kg až 60 g zlata. Doly jsou majetkem společnosti, která má zde svou huť, v níž vedle zlata a antimonu vyrábějí se všeliké jiné chemické výrobky, jako barvy, antim. sklo, dávicí kámen a j. Na všech šachtách pracuje 450 horníků a při huti 50 děl. Společnosti náleží několik couků. Doly zde otevřeny na začátku XIV. st. na půdě náležející koruně České. Eliška, manželka krále Jana, postoupila dědictví své v K. Hoře v dědičný nájem všem havířům a měšťanům, kteří by se tu usadili, což i král Jan v Praze r. 1341 potvrdil. Ze zlata zde vydobytého raženy v Čechách za krále Jana zlaté mince. Než Jan ještě t. r. zastavil statky i doly krásnohorské Petrovi z Rožmberka. Karel IV. potvrdil na žádost měšťanů a havířů bývalé výsady královny Elišky r. 1351, což i učinili králové Jiří (1458), Vladislav (1479), Ferdinand I. (1538). Tento zastavil zdejší doly Krištofovi Silberovi. V té době seděl na K. Hoře ryt. Šebestián Markvart v Hrádku, po něm ryt. Václ. Podhradský z Vlčíhory (1550), dále Jáchym z Kolovrat, Ladislav Popel z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, za něhož H. K. připojena k Chlumci (1576). Město, dokud dolovalo na zlato, bývalo velmi zámožné, zánikem hornictví zámožnosti pozbylo. Stopy po bývalém dolování dosud se spatřují. Kostel založen byl bezpochyby praemon. klášterem v Milevsku, jenž v okolí držel značné statky a také právo patronátní nad kostelem tím vykonával. Roku 1839 sesul se kostel a r. 1853 obnoven. Kdy H. K. na město povýšena a znakem nadána, není známo. Znak: červený štít, v něm věž s cimbuřím a branou otevřenou na zeleném pahorku (vyobr. č. 1750.). Zde narodil se učený Václav Zelotín z Kr. Hory. Viz A. Vlasák, okr. sedlčanský (Praha, 1876). — 25) H. Krásná, dvůr t. u Bělče, hejt. Tábor, okr., fara a pš. Ml. Vožice; alod.; statek se dvorem (127.8 ha) jest majetkem Karla hrab. Kuenburka. — 26) H. Kunětická viz Kunětice. — 27) H. Kutná viz Kutná Hora. — 28) H. Lincova v. Hora Hlincova 18). — 29) H. Loučná, Hora Loučená, Hůra Loučná, ves t., hejt. a okr. N. Bydžov, fara a pš. Smidary; 64 d., 413 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Jiří, 2tř. šk., myslivna. — 30) H. Mariánská, také P. Maria Cellská, pout nické místo s kaplí P. Marie u Čermné t., v hejt. a okr. lanškrounském. — 31) H. Mariánská (Marienberg), vyvýšenina (267 m n. m.) t., blíže Ústí n. L., na jejímž nejvyšším bodě kaple P. Marie, kterou asi před 200 léty měšťané ústečtí, sproštěni jsouce morové nemoci, vystavěli. Za cís. Josefa kaple zavřena a otevřena opět až k oslavě vítězství u Chlumce. Na patě vrchu bývaly rozsáhlé vinice, které stavbou dráhy na nepatrné zbytky zanikly. — 32) H. Michalova, ves t., viz Michelsberg. — 33) H. Slavkovická, H. Kolná, osada v Čechách, hejt. Písek, okr. a pš. Mirovice, fara Pohoří; 13 d., 65 ob. č. (1890). — 34) H. Supí viz Kyšperk a Supí Hora. — 35) H. Svatá, poutnické místo t. u Příbramě (576 m n. m).; má 4 d., 28 ob, č. (1890), fil. kostel P. Marie Bolestné, kollej redemptoristů s čes. soukr. školou. H. Sv. jest nejoblíbenější poutnické místo v Čechách, kamž 7. čce, v den korunování P. Marie, 20—-25.000 poutníků přichází. Na den sv. Prokopa koná se velká slavnost hornická. V kostele na hlav. oltáři je soška, kterou dle pověsti první arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic vyřezal a v domácí své kapli na Příbrami umístil. Při zboření příbramského zámku r. 1574 uschoval ji u sebe měšťan příbr. Pavel Kloboučník. Po bitvě bělohorské jesuité, vypátravše sošku, postavili ji do kapličky na Sv. Hoře a záhy šířila se pověst o zázračné její moci. I nastalo z blízka i z daleka hromadné putování na Sv. Horu. Na místě kaple vystavěn pak ze zbožných darů nynější kostel, stavba nádherná, a při něm povstala jesuitská residence. Ta byla r. 1773 zrušena a kostel osazen světskými kněžími pod správou probošta. R. 1861 odevzdán kostel řádu redemptoristů. R. 1732 konána tu poprvé slavnost korunování zázračného Mariánského obrazu, což od té doby každoročně se opakuje. — 36) H. sv. Kateřiny (Katharinaberg), ves t., hejt., okr. a fara Liberec; 103 d., 931 ob. n. (1890), 3tř. šk., pš., veliké přádelny na vlnu a žíhanou přízi (počtem 13), tkaní suken, pila, 2 mlýny. Čásť osady Drachenberg. — 37) H. sv. Kateřiny, Hory sv. K. (Katharinaberg, Katharinenberg), město při hranicích saských t., v hejt. mosteckém; má 291 d., 1518 ob. n. (1890), far. kostel sv. Kateřiny, 4tř. šk., okr. soud, četn. st., pš., továrnu na hračky, měšť. pivovar, 5 mlýnů, kamenné lomy, doly měděné a stříbrné (Kateřinský a Mikulášský). Domácí průmysl hračkářský. Šebestián z Veitmile vyzdvihl na svých pozemcích, k Borku patřících, měděné hory, při nichž se usazovali různí lidé, zvláště horníci z Míšně, na místě nynějšího města. Ve XIV. st. bylo zde hornictví v plném rozkvětu a na konci XV. věku bylo tu sídlo horního úřadu. Na přímluvu Šebestiána Krabice z Veitmile král Ferdinand I. povýšil (1528) Horu sv. Kateřiny na město, při čemž propůjčil mu městská práva a erb: štít rozpůlený, v hoř. zlatém poli sv. Kateřina muč., v dol. červeném stříbrné kolo, v pravém horním cípu štítek červený se znakem hornickým, v lev. cípu taktéž štítek červený s mlýnským žernovem, nad kolčí přílbou půl kola stříbrného. Dolování na stříbro bylo ještě v XVII. a XVIII. st. dosti výnosné, ale v našem stol. až na nepatrné zbytky zaniklo, — 38) H. sv. Václava, Sv. Václav na hrubcích (Berg, B. am Böhmenwalde), farní osada t. u Šidlákova, hejt. Horšův Týn, okr. a pš. Ronšperk; 24 d., 168 ob. n. (1890), kostel sv. Václava, 2tř. šk. Ves založena původně jako kostelec neb opevněný kostel sv. Václava, který již r. 1359 byl farní. -— 39) H. Veselá, návrší u Domažlic s kostelem sv. Vavřince, výletní místo Domažličanů. Viz »Domažlické Listy«, 1895, č. 31. — 40) H. Vilémova, ves t., viz Voda Hojná. — 41) H. Vlčí, osada t. u Chrudimě; 11 d., 57 ob. č. (1890). — 42) H. Zelená (Grünberg), osada t. u Černých Lad, hejt. Prachatice, okr. a pš. Vimperk, fara Nový Svět; 7 d., 65 ob. n. (1890), 2 mlýny. — 43) H. Zelená (Grünberg), zámek a panství t. u Kláštera, hejt. Přeštice, okr. a fara Nepomuky; alod. panství H. Zelené s Prádlem má 3016.02 ha a k němu náleží zámek s kostelíkem Nanebevz. P. Marie, při němž je zámecké kaplanství, pivovar, cihelna, dvory: Bořek, Dubeč, Prádlo, Šternberk a Želvice, majetek Vileminy kn. Auersperkové, roz. Colloredo-Mansfeldové, — Dle pověstí byla H. Zel. střediskem pohanského kultu; křesťanství počalo se tam ujímati ve 2. pol. X. stol, prý přičiněním mnicha Břímoty. Rovněž sv. Vojtěch viže se k Hoře Zel.; před r. 9777 navštívil prý na své cestě z Říma Břímotu a odtud odvolal kletbu, již k vůli Vršovcům byl nad zemí Českou vyřkl. A H. Zel., dosud pustá a bezvodá, prý se zazelenala požehnáním světcovým. Sv. Vojtěch přivedl na Horu Zel. benediktiny, kteří však od r. 1153 příslušeli k cisterciáckému opatství nepomuckému, zal. na úpatí Hory Zel. k tomuto opatství přitáhli r. 1420 Táboři pod Žižkou a vypálili je i s Horou Zel. Záměr Mikuláše z Husi, obsaditi Horu Zel., již chtěl nazvati Horou Olivetskou, se nezdařil. Téhož roku král Sigmund zastavil opatství i Horu Zel. za 5209 kop gr. Bohuslavu a Hynkovi Krušinoví ze Švamberka, vymíniv poddaným táž práva a privilegia, jakých požívali v poddanství kláštera. Mimo to měli tu vydržovati osm mnichů. Od r. 1443 sídlel Hynek ze Švamberka na nově vystavěném hradě Hoře Zel. Deset let potom zemřel pan Hynek a H. Zel. přešla v majetek koruny České a brzo potom v držení pana Zdeňka ze Šternberka. Návodem vratislavského biskupa Jošta z Rožmberka konán tu 28. list. 1455 známý sjezd, jehož výsledkem byla jednota Zelenohorská proti Jiřímu z Poděbrad. H. Zel. stala se střediskem odboje proti Jiřímu a stavům králi věrným. Zdeněk zemřel r. 1476 a po něm drželi Horu Zel. Jaroslav a Jan, svolávajíce sem časté sjezdy stavů nespokojených s vládou Vladislava II. Z dalších majitelů Hory Zel. vynikli Ladislav na Hoře Zel. ve Planici, hradní hejtman na Křivoklátě, známý svým lidským zacházením s uvězněným biskupem Jednoty Janem Augustou. R. 1708 zemřel bezdětek Václav Vojtěch hr. ze Šternberka na Drnholci a panství zdědil František Leopold Josef hr. se Šternberka z větve vratislavské, jenž r. 1728 Horu Zel. prodal Adolfu Bern. z Martinic; po něm vládla zde dcera jeho Marie Dominika a ta umírajíc r. 1784 ustanovila Jeronýma hr. Kolloreda-Mansfelda za dědice panství. Po něm r. 1822 dědil panství Frant. hr. Colloredo-Mansfeld, po němž r. 1854 H. Zel. přešla na dceru jeho Vilemínu, provd. kn. Auerspergovu. — Na zámku zdejším nalezen r. 1818 t.zv. Rukopis Zelenohorský (v. t.). — 44) H. Zelenská, osada t. u Zelené, hejt., okr., fara a pš. Přeštice, 5 d., 32 ob. č. (1890).

45) H. Černá, Černahora, městys na Moravě, hejt. Boskovice, okr. Blansko; 187 d., 1214 ob. č., 9 n. (1890), farní kostel sv. Vavřince, 4tř. šk., pš., teleg., četn. stan., popl. dvůr Selkov Kolem vyvěrá celá řada miner. pramenů, obsahujících skalici a kamenec. Alod. panství Č. H. má výměru 2029 ha; k němu náleží zámek s kaplí sv. Rodiny, dvůr, pivovar se sladovnou, kruhová cihelna, pila, 2 mlýny v Černé Hoře, majetek Aug. říš. hr. Friese. Hrad zdejší (na příkrém skalnatém vrchu), jehož zbytky byly na moderní zámek přepraveny, několikráte byl obléhán, zejm. r. 1423 a 1468, a v XVIII. stol. vyhořel. Dle něho jmenoval se od r. 1279—89 jakýsi Matěj, komoří moravský a purkrabí hradu Veveří, pak r. 1330 Jindřich, syn Hynka z Dubé a Anežky z Děvic. Ve XIV. stol. drželi hrad páni z Boskovic, r. 1597 po jejich vymření přešel na pány z Liechtenšteina s Annou, dcerou Jana Šembery z Boskovic. Rod ten seděl tu do r. 1719, kdy Marie Dominika, poslední z rodu, provdala se za Jindř. Jos. z Auersperku, jehož poslední vůlí dědicem jmenovala. V XVIII. stol. byl majetníkem Č. Hory Jan sv. p. z Geissleru. — 46) H. Mokrá, ves t., hejt. a okr. Brno, fara a pš. Řečkovice; 49 d., 288 ob. č., 6 n. (1890). — 47) H. Myšná, osada t. u Dol. Bečvy, hejt. Valaš. Meziříčí, okr., fara a pš. Rožnov; 12 d., 87 ob. č. (1890). — 48) H. Nová, nebo pod Vinohrady, osada t. u Prakšic, hejt., okr., fara a pš. Uher. Brod; 47 d., 209 ob. č. (1890). — 49) H. Svatá, ves t., viz Sv. Kopeček. — 50) H. sv. Hippolyta, městys t., v. Hradiště nad Znojmem. — 51) H. sv. Kříže, H. Křížová, kaple Prom, Krista P. u Červené Vody t., hejt. Zábřeh, okr. Šilperk, fara a pš. Č. Voda. — 52) H. Zelená, také Kopčany, ves t., hejt. a okr. Vyškov, fara a pš. Pustoměř; 90 d., 443 ob. č. (1890).

53) H. Andělská, město ve Slezsku, viz Andělská H. 2). — 54) H. Křížová, Kružberk, Krucberk (Kreuzberg), osada t., hejt. Opava, okr. Vítkov, fara St. Liblice, pš. Deštná (ves); 35 d., 215 ob. n. (1890), fil. kostel sv. Petra a Pavla. — 55) H. Ostrá (Schärfenberg), mor. enklava t., hejt. Krnov, okr. Osoblaha, fara a pš. Fulštýn; 18 d., 85 ob. n. (1890).