Ottův slovník naučný/Obžalovací řízení
| Ottův slovník naučný | ||
| Obžalovací monopol | Obžalovací řízení | Obžínky |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Obžalovací řízení |
| Autor: | František Storch |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 603–604. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Obžalovací řízení (akkusační ř.) nazývá se řízení trestní tak upravené, že soudci přikazuje se jen úkol, aby jednání processní řídil a o věci, jež byla jeho předmětem, rozhodoval, kdežto sbírání materiálu skutkového vyňato jest z působnosti soudcovské a přikázáno stranám processním — žalobci a obviněnému. Význačné zvláštnosti o-ho ř. jsou: 1. Soud trestní nemůže řízeni trestního zaváděti leč k podnětu oprávněného žalobce (kde není žalobce, tam není soudce), na němž také jest, aby označil čin trestný, pro kterýž, i obviněného, proti němuž řízení tr. má se konati. Bylo-li pak řízení tr. zavedeno, žalobce zůstává pánem věci (dominus litis) potud, že může i potom ještě od obžaloby ustoupiti, soud pak nemůže proti jeho vůli konati řízení dále. 2. Obviněný uznán jest za stranu processní, jest totiž nadán právy processními, v příčině kterýchž postaven jest na roveň žalobci (zásada rovnosti stran processních). Obviněnému zejména přiznává se právo formálního hájení (v. Obhájce). — Protivou jest t. zv. řízení vyšetřovací neboli inkvisiční. Toto řízení nezná jiného subjektu processního než soudce, kterýž sám od sebe zavádí řízení tr., řídí jeho průběh, shledává skutkový materiál i rozhoduje. Žalobce od soudu rozdílného tu není, obviněný nemá žádných (nebo skoro žádných) práv processních, nýbrž pokládá se jen za předmět vyšetřování a prostředek průvodní, hájení jeho pak jest buď zúplna vyloučeno, neb alespoň svrchovaně obmezeno. Toto řízení jest nebezpečno tím, že vkládá v ruce soudcovy moc z míry velikou, obviněného naproti tomu činíc úplně skoro bezprávným a bezbranným. Historicky vyvinulo se recepcí práva římsko-kanonického v t. zv. processu inkvisičním, jenž zvláště v Němcích vyvíjel se na pevném základě hrdelního řádu Karla V. z r. 1536 a zvrhl se zvláště obecným užíváním tortury v nástroj libovůle absolutní moci státní. Částečný alespoň návrat k zásadě obžalovací proveden byl nejprve, a to s použitím vzoru anglického, ke konci století XVIII. ve Francii. Tam v době revoluce posavadní řízení inkvisiční nahrazeno řízením novým, kteréž uznává alespoň formu obžalovaci a přijalo některá zařízení, plynoucí ze zásady obžalovací. Zvláště vynikající měrou došla tu platnosti dotčená zásada v t. zv. hlavním přelíčení, kdežto čásť předcházející, t. zv. přípravné vyšetřování, zachovalo si téměř úplně ráz inkvisiční. Tato úprava jest vzorem t. zv. řádům trestním reformovaným, jež zvláště po r. 1848 zaváděny byly v různých státech evropských (v Rakousku nejprve řádem tr. ze 17. ledna 1850, který však po krátkém trvání byl nahrazen reakcionářským ř. tr. z 29. čce 1853). Týž ráz má také nyní platný ř. tr. rakouský z 27. květ. 1873, který však s větší rozhodností a ve větším rozsahu provádí důsledky plynoucí ze zásady obžalovací. Podrobnosti viz v Storchově Říz. tr. rak. I., 1887, str. 9. sl., 40. sl., 105. sl. -rch.