Ottův slovník naučný/Obhájce
| Ottův slovník naučný | ||
| Oběžný list | Obhájce | Obhlídka |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Obhájce |
| Autor: | František Storch |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 538–540. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Obhájce |
|
Obhájce. O-m nazýváme osobu, kteráž účastní se řízení trestního k tomu konci, aby vykonávala právní obranu obviněného (hájení formálné). Dřívější řády tr. inkvisiční nebyly obhajování valně příznivy, spatřujíce v něm nedůvodné a zbytečné obmezování moci přidělené soudci vyšetřujícímu, jehož úkolem bez toho bylo, aby sám od sebe dbal všeho, co by mohlo vésti nejen k usvědčení, nýbrž i k obhájení obviněného. Z rakouských řádů tr. zejména Theresiana, čl. 36 §§ 5., 9. a 10. a obecný řád soudní kriminální Josefa II. §§ 83. a 196. hájení velice obmezily, až konečně zákon tr. z r. 1803 je úplně vyloučil. Reformované řády tr. naproti tomu připouštějí hájení v míře velmi rozsáhlé, uznávajíce jeho potřebu a prospěšnost. Jest zajisté nepochybno, že obviněný sám nemůže dosti účinně se hájiti, jednak proto, že nemívá potřebných vědomostí právních, jednak proto, že vadí mu v tom stísněné jeho postavení jakožto obviněného, zvláště jest-li ve vazbě. Sama spravedlnost pak vyhledává, aby nikdo nebyl odsouzen, pokud nebylo vše uváženo, co nasvědčuje nevině, nebo vinu jeho zmirňuje.
Právem proto i rakouský reformovaný řád tr. z r. 1850, ano i jinak dosti zpátečnický ř. tr. z r. 1853 připustily (formálné) hájení obviněného měrou velmi rozsáhlou. Ještě příznivěji zachovává se k obhajování nynější ř. tr. rak. z r. 1873, jakkoliv ani tento zákon nezhostil se úplně všech předsudků proti o-ci zakořeněných v tradicích inkvisičních. Jmenovaný zákon prohlašuje výslovně, že jest právem obviněného, aby v jakékoli věci trestní přibral si o. (§ 39.), a ukládá soudu povinnost, aby obviněného, dodávaje mu spis obžalovací, o tomto právu poučil (§ 41.). Za obviněného, který jest nedospělý nebo pod mocí opatrovnickou postavený, může, a to i proti jeho vůli, o. zříditi otec, poručník neb opatrovník. Někdy však i soud jest povinen zříditi o., neučinil-li tak sám obviněný nebo některý ze zmíněných jeho zákonných zástupců (t. zv. hájení závazné nebo-li obligatorní). Tak tomu jest: 1. ve hlavním přelíčení před soudem porotním, kdež přivzetí o. nařízeno jest pod neplatností (§§ 41. a 344. č. 2.); 2. v líčení, jež o stížnosti zmatečné, podané na rozsudek soudu porotního, koná se při soudě kassačním (§ 347.); 3. v řízení proti nepřítomným, podal-li státní zástupce po skončeném přípravném vyšetřování spis obžalovací (§ 421.); 4. ve hlavním přelíčení před soudem náhlým nebo-li stanným (§ 440.). Obviněný, který podle svých poměrů soudu známých není s to, aby znikl náklady obhajování, může mimo to žádati, aby mu soud zřídil zástupce chudých, který by za něj provedl opravné prostředky jím opověděné, nebo provedl jím opověděné námitky proti spisu obžalovacímu, neb účastnil se hlavního přelíčení (§ 41. odst. 3). Toliko v přípravném vyhledávání, jež končí se v řízení přestupkovém, obviněný tohoto práva nemá (§ 452. č. 8.). Zvláštní případy, kde soud zřizuje o., obsahují ještě § 236. odst. 2. a § 286. odst. 3. Soud může také pro několik osob, které jsou zároveň obviněny, zříditi společného o. (§ 42. odst. 3.), jako zase naopak obviněný má právo přibrati sobě i několik o-ců (§ 40. odst. 2.). O-ci, jehož si byl sám zřídil, obviněný může hájení kdykoliv zase odníti a jinému odevzdati; ano může i místo o., jenž mu z povinnosti úřadu byl ustanoven, kdykoli jiného o. si zříditi. Toliko nemá takovými změnami řízení býti zdržováno (§ 44. odst. 2.).
Způsobilost k obhajování podle rak. pr. mají jen ti, kdož určitým způsobem prokázali, že mají potřebné k tomu vědomosti právní a byli zapsáni do seznamu o-ců. Tento seznam zdělává a při počátku každého roku obnovuje sborový soud druhé stolice (§ 39. odst. 3.), který zapíše tam nejprve všecky advokáty, kteří advokacii v jeho obvodě skutečně vykonávají. Mimo to sluší tam k jejich žádosti zapsati osoby práva znalé, jež vykonaly zkoušku soudcovskou, advokátní nebo notářskou, i doktory práv, kteří jsou členy sboru učitelského při některé (rak.) fakultě věd právních a státních. Odepříti lze zápis jenom z důvodů, jež podle zákona vylučují z úřadu soudcovského, z advokacie nebo z notářství. Kdo míní, že byl vyloučen neprávem, může si na to stěžovati k ministru spravedlnosti. Státní úředníci mohou býti zapsáni jen, když vykáží se svolením nadřízeného svého úřadu. Výjimkou mohou i osoby nezapsané v seznamu o-ců hájení vykonávati. Jsou to úředníci při soudě zřízení a k úřadu soudcovskému způsobilí; přednosta soudu může jim, není-li tu jiného o., hájení přikázati, jež jsou povinni podniknouti. O. však může také v jednotlivém případě z hájení býti vyloučen, pokud by zároveň měl vykonávati s působností obhajovací nesrovnatelný úkol svědka. Proto § 40. vylučuje z obhajování ve hlavním přelíčení ty, kdož tam byli obesláni za svědky. V řízení předcházejícím zůstavuje se radní komoře, aby posoudila, zda nemá určitý o. proto býti vyloučen, že byl již v téže věci za svědka vyslýchán, anebo že jest navrženo, aby byl ke hlavnímu přelíčení obeslán. Také za trest lze hájení o-ci odníti §§ 235. a 236. Zřizuje-li o. soud, má z pravidla zároveň také určitou osobu za o. pojmenovati a to, pokud možná, z o-ců bydlících v sídle soudu. Toliko v místech, kde jest výbor advokátní, přísluší tomuto výboru, aby pojmenoval o., má-li jím býti advokát nebo kandidát advokacie (§ 42.). Ti, kdož jsou zapsáni v seznamu o-ců, jsou povinni ve svém bydlišti uvázati se v obhajování jim úředně uložené; zda mají příčiny k odmítnutí, rozhodne radní komora (§ 43.).
Působnost o-cova jest rázu naprosto jednostraného, směřujíc výlučně jen k tomu, co by mohlo býti ku prospěchu obviněného. Působnost o., jehož si byl zřídil sám obviněný (nebo zákonný jeho zástupce), vztahuje se k celému řízení trestnímu, ano trvá i po pravoplatném jeho skončení potud, že o. i bez zvláštního zmocnění podati může návrh na obnovu trestního řízení (§ 44.). Ve vyhledávání přípravném a ve vyšetřování přípravném však tato působnost obmezena jest tím způsobem, že obviněný může si přibrati o. jen k určitému účelu, totiž k tomu, aby byl bedliv práv jeho při takových soudních výkonech, při nichž jde přímo o zjištění skutkové podstaty a jichž později nelze opakovati, a aby mu provedl určité, jím opověděné opravné prostředky (§ 45.). Působnost o. soudem zřízeného vyměřena jest účelem, ke kterémuž byl zřízen. Při vykonávání své působnosti o. podroben jest disciplinární moci soudní (§§ 108., 236., 288 odst. 1.). Po samém zákoně přísluší o-ci právo, obviněného zastupovati ve všech těch výkonech, jež by obviněný sám jakožto strana processní mohl předsevzíti, jako činiti návrhy a prohlášení, podávati opravné prostředky a pod. Všecky tyto výkony může předsebráti o., aniž mu k tomu třeba zvláštní plné moci (§ 44. odst. 1.). Ovšem obviněný zůstává i potom pánem věci potud, že právo o-covo k těmto výkonům pomíjí, jestliže obviněný dotčený výkon již sám předsevzal nebo naproti soudu projevil, že výkonu nechce. Vedle toho však o-ci příslušejí některá práva samostatná, při jichžto vykonávání není vázán vůlí obviněného. Z nich nejdůležitějším jest právo rozmlouvati s obviněným, který jest ve vazbě, a nahlédati v soudní spisy. Až do té doby, pokud nebyl obviněnému dodán spis obžalovací, jest dotčené právo o-covo arci značně obmezeno. Rozmlouvati s obviněným může totiž jen v přítomnosti osoby soudní, nahlédati ve spisy (všecky nebo některou jejich čásť) pak smí jen, pokud soudci vyšetřujícímu resp. radní komoře nevidí se, že by se to příčilo účelu vyšetřování. Vždy však může žádati, aby mu byl dodán přepis rozkazu zatýkacího a jeho důvodů, rovněž i těch soudních nařízení, proti kterýmž obviněný byl opověděl opravný prostředek (§ 45. odst. 1.). Jakmile však byl obviněnému dodán spis obžalovací, mohou oba i v nepřítomnosti soudní osoby spolu rozmlouvati a mají oba právo v soudní spisy, vyjímajíc poradní protokoly sborového soudu, pod dozorem nahlédati a z nich opisy sobě činiti. K jich žádosti sluší jim také dodati bezplatné opisy protokolův o soudním ohledání, znaleckých posudkův a původních listin, které jsou předmětem činu trestného (§ 45. odst. 2.). Ostatní samostatná práva o-cova jsou: právo býti přítomnu při některých processních výkonech (§§ 97., 116., 304., 327., 340., 404.), dávati ve hlavním přelíčení osobám vyslýchaným otázky (§ 246.) a právo řeči ve hlavním přelíčení i v líčení při soudě kassačním a odvolacím (§§ 255., 287., 324., 335., 441., 457., 473.). -rch.