Ottův slovník naučný/Nadace
| Ottův slovník naučný | ||
| Nádáb | Nadace | Nadar |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Nadace |
| Autor: | Leopold Heyrovský, redakce, Klement Borový, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 966–968. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Nadace |
|
Nadace (nadání) jest zřízení, jímž se uskutečňuje trvale věnování určitého majetku k nějakému účelu společenskému, jmenovitě všeužitečnému. Mnohdy vyžaduje účel nadační zvláštního zevního, viditelného zařízení, hlavně budovy s výpravou, jak to bývá při nemocnicích, sirotčincích, obrazárnách. Jsou však též n. bez takového zvláštního zařízení, kde jest pouhé jmění důchod poskytující (pozemky, cenné papíry, pohledávky a jiná práva požitky skýtající), jehož důchod má obrácen býti na určitý účel, hlavně na podporu jednotlivců, jako při stipendiích pro studující. I bývají proto často od sebe odlišovány ústavy (n. se zařízením zevnitřním) a n. v užším smysle, aniž však mezi nimi činěny právní rozdíly. Hodlá-li kdo zříditi n-ci, t. j. věnovati jmění trvale určitému účelu, může tak učiniti způsobem dvojím: tím, že založí n-ci nesamostatnou nebo n-ci samostatnou. N. nesamostatná uvádí se v život, když jmění nadační poskytuje se jiné osobě s příkazem, aby toho jmění upotřebila k účelu nadačnímu. Zpravidla jest osoba, na kterou se tu převádí jmění nadační, osobou právnickou (stát, obec, kostel, universita). V případech takových nepovstává nová (právnická) osoba, nýbrž přecházejí statky nadační ve jmění osoby již stávající, a jest této jen uložena právní povinnost pečovati o to, aby uskutečněn byl účel nadační. Naproti tomu zřizuje se n. samostatná jako nová právnická osobnost. Jmění se tu neuděluje žádné jiné již stávající osobě, nýbrž ustanovuje se, že má jako samostatné jmění sloužiti přímo tomu neb onomu účelu. Takové samostatné jmění účelové, které nenáleží ani fysické osobě ani korporaci, nýbrž přímo a výhradně přísluší k určitému účelu, pojímáme za samostatnou právnickou osobu, za subjekt práv a právních závazků příslušejících k účelu nadačnímu. N. samostatné stavíme pak jako zvláštní druh právnických osob vedle korporace (v. t.), od nichž liší se tím, že hmotný podklad, „substrát“, jejich jest soubor majetkový (odkud n. = universitas bonorum), kdežto hmotný podklad korporace tvoří spolek osob (odtud korporace = universitas personarum). Co do způsobilosti k právům a činům rovnají se n. celkem korporacím. Jsou jako tyto všeobecně způsobilé k právům a právním závazkům majetkovým. Způsobilosti k činům nemají. Právního obchodu mohou se účastniti skrze své zástupce. N. jsou však v obsáhlé míře závislé oproti moci státní, které příslušejí v té příčině různá oprávnění, jichž souhrn bývá zván výsostí nadační.
Má-li n. povstati, jest předkem potřebí platného úkonu zřizovacího. Namnoze zřizují (zakládají) se n. soukromoprávním jednáním osoby fysické nebo právnické, které jest učiněno mezi živými nebo na případ smrti. Právní účinek tohoto úkonu zřizovacího závisí na jeho schválení mocí státní. Podle rak. práva přísluší úřadům politickým (vládě zemské) rozhodovati o přijatelnosti n-cí. Jakmile jest uděleno povolení státní, jest n., předpokládajíc, že zakladatel chtěl, by byla n-cí samostatnou, bez dalšího právnickou osobou. Zvláštního státního propůjčení právnické osobnosti v Rakousku potřebí není. Státní úřadové bývají však při vzniku n. činni ještě jiným způsobem, než nahoře dotčeným zkoumáním a schvalováním nařízení nadačního. Jmenovitě přísluší státní správě pečovati o vnesení jmenovaného majetku za příčinou ustavení n. V Rakousku děje se dobývání tohoto majetku skrze finanční prokuraturu. Správa n. upravena jest předkem podle zvláštních předpisů, jež dal zakladatel, podpůrně předpisy zákonnými. Předpisy těmi určuje se zejména, komu přísluší zastupovati n-ci a v jakém objemu. Státní úřady mají všeobecně vrchní dozor nad správou n-cí. Z tohoto státního dozoru jsou však podle práva rak. vyňaty ryze církevní n. katolické, které zůstaveny jsou úplně správě orgánů církevních (§ 47. zák. z 5. května 1874, č. 50.).
N. zaniká, když pomine hmotný podklad její, jmění nadační, úplně nebo když ji zruší moc státní. Státnímu dozorčímu úřadu přísluší pak vysloviti, že n. se zrušuje, objeví-li se, že provedení účelu nadačního jest na dále nemožno. Někdy lze tomu pomoci pouhou změnou původního ustanovení a přestává tu státní moc na permutaci n. Neustanovil-li zakladatel ničeho o tom, co by se mělo státi s jměním nadačním, když bude n. zrušena, připadá majetek zrušené n. po způsobu odúmrtí (bona vacantia) státu. Srv. Regelsberger, Pandekten, I., str. 341–356 (1893); Gierke, Deutsches Privatrecht, I., str. 635–659 (1895); rytíř Herrnritt, Das österr. Stiftungsrecht, 1896. Hý.
Státní dozor nad n-mi vykonávají politické zemské úřady, jimž náleží hleděti k tomu, aby n. zřízeny byly dle zákonných předpisů, jmění nadační aby náležitě bylo zjištěno, uloženo a spravováno a závazky nadační aby řádně byly plněny. Nadační listiny, mají-li nabýti platnosti, musí býti od zemského úřadu schváleny. Zemský úřad předkládá osnovy nadačních listin finanční prokuratuře, aby se vyslovila o případných formálných nebo věcných vadách. Teprve po náležité opravě nebo doplnění osnovy může zemský úřad schváliti nadační listinu. Osnovy listin nadačních sepisovati se mají dle formulářů vydaných zemským úřadem. Listiny nadační sepisují se v tolika exemplářích, kolik jest podle nadační listiny interessentů, kteří mají při správě spolupůsobiti. Byla-li nadace zřízena poslední vůlí, má pozůstalostní soud zpraviti o tom zemskou vládu. Listiny o nadacích zřízených testamentem mají býti sepisovány nejméně ve třech stejnopisech, z nichž jeden určen jest pro pozůstalostní soud, jeden pro nadační správu, a jeden pro zemský úřad. Co do uložení nadačního kapitálu platí zásada, že kapitál ten má býti uložen tak jako jmění sirotčí. red.
N. církevní (též duchovní, zbožné n., causae piae) nazývá se souhrn takových částek jmění, jež určeny jsou k účelu bohoslužebnému nebo dobročinnému pro spásu duše a v úmyslu náboženském. Spolu však v zákonodárství i ve spisech právnických slovem n. zbožná (c. p.) vyrozumívají se také úkony právní, jimiž některé cenné předměty k účelu právě naznačenému se odevzdávají. Druhy zbožných n-cí jsou tak rozmanité, že jich vyčísti nelze; jen na př. jmenována buďte mešní stipendia, založení chrámu neb obročí, dotace oltářů, kaplí, chrámů, seminářů, klášterů, missijních ústavů, zakládání zbožných bratrstev, n. pro chudé panny, pro studující, sirotky, slepce, hluchoněmé, špitály, pro pochovávaní mrtvých. Bvý.
N. mešní (č. stipendia mešní, též fundace mešní) jsou n. věnované duchovním za sloužení mší. Vzhledem k tomu, že duchovenstvo každé fary má povinnost sloužiti do roka jistý počet mší (jmenovitě o svátcích a nedělích), mohou kněží za sloužení mše v jisté intenci přijmouti dar (stipendium missae) pouze tenkráte, když to není mše, k níž jsou úřadem svým zavázáni. N. mešní mohou záležeti buď v penězích nebo v jiných věcech, jež jsou příspěvkem k výživě duchovního. Dle obyčeje bývají n. mešní vyměřovány tak, aby na jednu mši připadla 1 K, ač bývají stanoveny summy větší neb menší. Kterému duchovnímu má stipendium připadnouti, závisí na vůli dárcově. Na stipendia zanechaná poslední vůlí bez bližšího určení může činiti nárok farář, k jehož farnosti zesnulý za svého života náležel. Min. výn. z 29. prosince 1851 č. 169. stanoveno, že příjem z mešních n-cí nemá se čítati v kongruu farářů. Později rozřešena ona otázka zákonem o kongrui ze dne 19. dub. 1885 č. 47. ř. z., k němuž vydáno prováděcí nařízení ze dne 2. července 1885, a nověji zák. z 9. září 1898 č. 176 ř. z. a prováděcím nař. min. kultu a vyuč. a min. fin. ze 16. listop. 1898 č. 205. ř. z.
N. studentské č. studijní (též nadání studijní, stipendia) jsou n. určené k podpoře studia na středních a vysokých školách. Základ svůj mají v Čechách v t. zv. seminárních nadacích, jež byly zřizovány hlavně od vynikajících katol. rodin šlechtických v různých jesuitských kollejích. Nejstarší taková nadání založena byla v Čechách již na sklonku XVI. stol. Do správy veřejné převzaty byly všechny n., a tudíž i studijní, teprve za Marie Terezie a Josefa II. Nejv. reskriptem z 29. května 1754 nařízeno, že se mají „veškerá v německých dědičných zemích pro chudinu určená dobročinná nadání nejen co do počtu zjistiti, nýbrž i co do všech jejich poměrů důkladně prozkoumati“. O všech fundacích a ústavech zřízen měl býti hlavní výkaz a zároveň se mělo podle instrukce současně vydané vyšetřiti zařízení, majetek, způsob užívání i správy všech nadání. Výkazy předložené zemskou vládou byly dle resoluce Marie Terezie z 31. čce 1762 důkladně prozkoumány a zároveň stanovena zásada vrchního státního dohledu na všechny n. Zemské vládě uloženo bdíti nad řádným spravováním n-cí, předkládati roční výkazy o stavu jejich jmění a jmenovitě sebrati texty nadačních listin. Nejv. reskriptem z 24. března 1764 stanoveno pak dále mimo jiné, že fundační kapitály uložené u soukromých osob mají zůstati na svém místě, jen požívají-li dostatečné jistoty, naproti tomu však že nové nadační kapitály mají býti ukládány „ad fundos publicos“. Dekretem dvorské kommisse nad studiemi ze dne 22. čce 1784, vydaným na základě Nejv. rozhodnutí, pak nařízeno, že při všech studentských n-cích mají návrhy na udělení činěny býti vždycky po předchozím přísném zkoumání žádostí dvorskou studijní kommissí a předkládány panovníkovi; úřady a soukromníci, kterým náleželo právo zadávati n., nesměli uděliti n-ci jinému, než koho dotčená dvorní kommisse uznala hodným. Další pravidla vydána pak dekretem dv. kommisse nad studiemi ze dne 15. října 1784. Nemajetnost k dosažení n. vůbec předepsaná vyměřena v ten smysl, že tací jinoši „sice nesmějí býti dětmi zámožných rodičů neb sami dobře postavenými sirotky“, avšak ani taková chudoba se nerozuměla, že by „rodiče žadatelovi neb on sám tak chudým býti musel, aby od chudinského ústavu zaopatření žádati mohl“. Této zásady šetří se i nyní při udílení stipendií. Dekretem české kanceláře dv. ze dne 27. září 1785, svědčícím čes. guberniu, byly na základě Nejv. rozkazu semináře a konvikty zrušeny a ve stipendia v penězích vyplácená přeměněny. Nařízením čes. zem. gubernia z 22. čna 1786 č. 15.150. předepsáno, že se mají obligace studentských nadání odevzdati zem. guberniu, a úroky že se mají odváděti do c. k. komorní pokladny, kde stipendisté mají přijímati úroky. Penězi hotově byla vyplácena „seminární nadání“ až do zřízení Pražského konviktu, který otevřen na základě dvorského dekretu z 9. kv. 1803 ve studijním roce 1830—31. Původně měla býti zřízena jen 42 nadační místa, avšak v 18 letech, po která konvikt trval (bylť v srpnu 1848 zrušen), vzrostl jejich počet na 135. Výnosem min. vyuč. ze 4. dubna 1849 č. 1778 vydána ustanovení, jak nakládati jest s místy nadačními, jež se uprázdnila zrušením konviktův a považována býti měla za stipendia peněžní. Maximálně vyměřeny n. st. na 200 zl. konv. měny; udíleti n. vzneseno na místodržitele a zůstaveno jeho uvážení, zda při n-cích, jejíchž fond by dovoloval vyšší výměru stipendií, zříditi se mají dva stupně, jeden se 150 zl. konv. měny pro studia gymnasijní, druhý se 200 zl. konv. měny pro studia vyšší. Největší počet n-cí studentských ze všech zemí rakouských jest v Čechách. Na konci r. 1891 bylo jich v Čechách úhrnem 933, z nichž 536 spravováno bylo od c. k. místodržitelství, kdežto 397 od jiných úřadův a orgánův. Koncem r. 1893 bylo jich už přes tisíc. Texty listin studijních n-cí v království Českém počínajíc od nejstarších dob uveřejněny jsou ve sbírce Studijní nadání v král. Českém, vyd. od r. 1894 místodržitelstvím král. Českého (dosud vyšlo 8 sv.). Srv. předmluvu k I. sv.